ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.1172.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 1172/2018-571
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce M. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Michalem Říhou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) J. B. , narozenému XY, bytem XY, 2) V. B. , narozené XY, bytem XY a 3) R. D. ,narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Bc. Davidem Taušem, advokátem, se sídlem Praze 5, Pod Stadiony 2719/19, PSČ 150 00, o zaplacení částky 2.230.000 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 127/2015, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2017, č. j. 12 Cmo 25/2017-285, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaných potvrdil usnesení ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 30 Cm 127/2015-224, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh žalovaných na přiznání osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolatelé mu (oproti svému mínění) nepředkládají k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Dovolateli zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že ustanovení §2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jež upravuje solidární poplatkovou povinnost, se neprosadí v případě účastníků majících postavení samostatných společníků podle §91 odst. 1 o. s. ř.) odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2259/2013, rozsudku ze dne 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3317/2007, uveřejněného pod číslem 38/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 29. března 2017, sp. zn. 29 Cdo 5034/2016), jakož i judikatuře Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. dubna 2006, sp. zn. II. ÚS 150/06, ze dne 20. června 2006, sp. zn. III. ÚS 339/06, ze dne 25. ledna 2007, sp. zn. III. ÚS 171/06, ze dne 12. dubna 2011, sp. zn. I. ÚS 224/11, ze dne 6. června 2012, sp. zn. III. ÚS 1711/12, nebo ze dne 4. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 240/14).
Navíc nelze přehlédnout, že ani kdyby měl Nejvyšší soud dovolateli předestřenou argumentaci (k výkladu ustanovení §2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích) za opodstatněnou, nebyl by jejím prostřednictvím nijak zpochybněn závěr odvolacího soudu, podle kterého žádosti žalovaných o přiznání osvobození od soudních poplatků není možné v poměrech dané věci vyhovět, neboť věrohodným způsobem neosvědčili své majetkové poměry.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu