ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1505.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1505/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce PROKOP a. s. , se sídlem v Pardubicích, Pardubičky, Dělnická 393, PSČ 533 01, identifikační číslo osoby 25271075, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 K 36/2001, o vydání rozvrhového usnesení, o dovolání konkursního věřitele A. J. F. , zastoupeného JUDr. Petrem Kocurem, advokátem, se sídlem v Orlové-Lutyni, Osvobození 829, PSČ 735 14, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2010, sp. zn. 1 Ko 52/2010-2103, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 17. srpna 2010, č. j. 38 K 36/2001-2080, rozvrhl Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „konkursní soud“) mezi konkursní věřitele druhé třídy výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce ve výši 2.286.293,- Kč (bod I. výroku). Dále rozhodl o vrácení zálohy na náklady konkursu označeným věřitelům (bod II. výroku) a konkursním věřitelům uložil, aby správci konkursní podstaty sdělili bankovní spojení pro účely poukázání rozvrhem přiznané částky (bod III. výroku).
K odvolání konkursního věřitele A. J. F. (dále též jen „konkursní věřitel“) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel dovolání (č. l. 2109-2110, 2119), jež zjevně směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v bodě I. výroku o rozvrhu výše uvedené částky, které Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolatel však nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku zásadního právního významu a napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou.
Již v důvodech usnesení ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 777/2002, uveřejněného pod číslem 48/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že nabude-li právní moci usnesení o schválení konečné zprávy, je zásadně vyloučeno, aby se soudy problematikou, k jejímuž řešení je konečná zpráva primárně určena, zabývaly v konkursu později, např. při vydání rozvrhového usnesení či při vydání usnesení o zrušení konkursu. Závěr, podle kterého námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy, se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá, formuloval Nejvyšší soud výslovně např. též v usneseních ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 1750/2008 a ze dne 17. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 4838/2008 (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolací námitky v této věci, směřující proti výši odměny správce konkursní podstaty a proti výši nákladů spojených s udržováním a správou podstaty, mají charakter těch výhrad, jež měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy a zbývající argument (že dovolatel chce více, než má dostat podle rozvrhového usnesení) žádnou otázku zásadního právního významu neotevírá.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. května 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu