ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2671.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2671/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně OPTIMA, spol. s r. o. , se sídlem ve Vysokém Mýtě, Žižkova 738/IV, PSČ 566 01, identifikační číslo osoby 15 03 07 09, zastoupené Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalované GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4 – Michli, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25 67 27 20, o zaplacení částky 101.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 204/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2012, č. j. 29 Co 464/2011-287, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. ledna 2012, č. j. 29 Co 464/2011-287, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 7. dubna 2011, č. j. 51 C 204/2010-250, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 101.000,- Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a domáhajíc se jeho zrušení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze dovolání podat při splnění podmínek uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96 a ze dne 11. května 2004, sp. zn. 29 Odo 209/2003, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000 pod číslem 9 a č. 6, ročník 2004, pod číslem 116, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, č. j. 29 Odo 1373/2004, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. srpna 2005, sp. zn. I. ÚS 626/03 a ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, a v poslední době důvody usnesení ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
O takovou situaci jde i v poměrech projednávané věci, když žalobkyně se po žalované domáhá peněžitého plnění v částkách 3 x 25.000,- Kč a 1 x 26.000,- Kč s tím, že pohledávka žalobkyně za žalovanou měla vzniknout tak, že žalovaná vydala L. P. (zaměstnankyni žalobkyně) na základě neplatných příkazů ve dnech 15. prosince 2008, 20. ledna 2009, 9. července 2009 a 25. ledna 2010 „peněžní prostředky“ (konkrétně částky ve výši 300.000,- Kč, 2 x 500.000,- Kč a 510.000,- Kč) [viz ostatně též argumentace samotné dovolatelky, podle níž „výběry, resp. platební příkazy byly činěny v různém časovém období za různých skutkových podmínek a za účinnosti různých právních předpisů“].
Jelikož výše žádného z uvedených nároků nedosahuje limitu určeného ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu