ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3158.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3158/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně STŘECHY-KROVY s. r. o., se sídlem v Praze 9 - Kbelích, Toužimská 931/20, PSČ 197 03, identifikační číslo osoby 28468953, zastoupené Mgr. Alešem Brodským, advokátem, se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Korunní 957/35, PSČ 120 00, proti žalovanému P. G., zastoupenému JUDr. Jindřichem Bellingem, advokátem, se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Husitská 70/24, PSČ 130 00, o zaplacení 143.140,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 ECm 73/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2013, č. j. 3 Cmo 275/2012-93, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2013, č. j. 3 Cmo 275/2012-93, v rozsahu, jímž byla potvrzena část výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení 143.140,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 99.900 Kč od 1. června 2004 do 14. června 2009, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2012, č. j. 63 ECm 73/2010-64, v rozsahu části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 143.140,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 99.900 Kč od 1. června 2004 do 14. června 2009, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 11. května 2012, č. j. 63 ECm 73/2010-64, Městský soud v Praze zastavil řízení ohledně úroku z prodlení z částky 99.900 Kč ve výši 0,1 % denně od 2. března 2012 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 143.140,25 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem odmítl odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, potvrdil výrok II. tohoto rozsudku v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 143.140,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 99.900 Kč od 1. června 2004 do 14. června 2009, a ohledně úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 99.900 Kč od 15. června 2009 do 1. března 2012 a ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vztahu k zamítnuté části žaloby, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 143.140,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 99.900 Kč od 1. června 2004 do 14. června 2009, soudy vyšly z toho, že:
1) Vykonatelným rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 19. září 2006, č. j. 7 C 177/2005-34, byl společnosti STAV-INVEST střešní systémy s. r. o. přiznán nárok na zaplacení 99.900 Kč s úrokem ve výši 0,1 % denně od 1. června 2004 do zaplacení, a to vůči společnosti ESSEX Bohemia, s. r. o. v likvidaci (dále jen „exekuční titul“ a „povinná společnost“).
2) Na základě exekučního titulu nařídil Okresní soud Praha - východ exekuci; následně bylo exekuční řízení zastaveno pro nemajetnost povinné společnosti.
3) Žalovaný je zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel povinné společnosti od 14. prosince 1998.
4) Společnost STAV-INVEST střešní systémy s. r. o. postoupila pohledávku přiznanou exekučním titulem žalobkyni.
Na tomto základě soud prvního stupně dovodil, že existence exekučním titulem přiznané pohledávky žalobkyně vůči povinné společnosti včetně jejího příslušenství není škodou, která by vznikla povinné společnosti v důsledku porušení právní povinnosti žalovaného při výkonu funkce jednatele. Škoda by povinné společnosti vznikla teprve zaplacením exekučním titulem přiznaného smluvního úroku z prodlení či nákladů soudního řízení, k tomu však nedošlo.
Odvolací soud, přitakávaje závěru soudu prvního stupně o absenci předpokladů pro ručení žalovaného za závazky povinné společnosti dle §135 odst. 2 ve spojení s §196 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), uzavřel, že dluh ze závazkového právního vztahu je nesplněným závazkem povinné společnosti ze smlouvy a není škodou, která jí vznikla porušením povinnosti žalovaného jako jednatele. K tvrzení, že žalovaný porušil povinnost počínat si jako jednatel s péčí řádného hospodáře tím, že po dobu výkonu funkce neukládal do sbírky listin obchodního rejstříku účetní závěrky povinné společnosti, žalobkyně neuvedla, v čem spočívá škoda vzniklá povinné společnosti v důsledku tohoto opomenutí. Chybí-li tedy jeden z předpokladů vzniku škody, a to samotná škoda, nemůže se už jen proto žalobkyně s úspěchem domáhat na žalovaném jako ručiteli povinné společnosti splnění jejího dluhu.
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v části, kterou odvolací soud potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 143.140,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 99.900 Kč od 1. června 2004 do 14. června 2009, dovoláním, majíc je za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (dále citované) judikatury Nejvyššího soudu, a dále na vyřešení právních otázek doposud v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu neřešených. Navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v napadeném rozsahu zrušeno, a dále aby bylo v odpovídajícím rozsahu zrušeno i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Za nesprávný dovolatelka považuje závěr odvolacího soudu, podle něhož dluh ze závazkového právního vztahu je nesplněným závazkem povinné společnosti ze smlouvy a není škodou, která povinné společnosti vznikla porušením povinnosti žalovaného při výkonu funkce jednatele, poukazujíc na závěry učiněné Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 23. října 2007, sp. zn. 29 Odo 1310/2005, uveřejněném pod číslem 65/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 65/2008“), rozsudku ze dne 24. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2308/2008 či rozsudku ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 134/2011, jež jsou veřejnosti dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Dovolatelka současně vytýká odvolacímu soudu, že zcela pominul její tvrzení, že porušení povinnosti žalovaného vykonávat funkci jednatele s péčí řádného hospodáře spočívá především v tom, že přivedl povinnou společnost do stavu, kdy nemá finanční prostředky ani jiný majetek, který by mohla použít na úhradu svých splatných závazků, a za této situace žalovaný odebral jménem povinné společnosti od právního předchůdce žalobkyně zboží, aniž by zajistil úhradu kupní ceny. Škodu představují náklady, byť dosud neuhrazené, které by při včasné úhradě kupní ceny povinnou společností nevznikly, tj. exekučním titulem přiznaný smluvní úrok z prodlení a náhrada nákladů řízení. Skutečnost, že žalovaný po dobu výkonu funkce neukládal do sbírky listin obchodního rejstříku účetní závěrky, svědčí o správnosti závěru o chybném obchodním vedení povinné společnosti.
Dovolatelka má rovněž za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to „zda samotné porušení povinnosti vykonávat působnost člena statutárního orgánu obchodní společnosti s péčí řádného hospodáře je porušením právních povinností při výkonu působnosti statutárního orgánu, se kterým §194 odst. 5 věta druhá obch. zák. spojuje vznik škody a tedy i zákonné ručení takovýchto osob za závazky jimi vedené společnosti“, dále „ jakou obsahovou náplň má povinnost vykonávat působnost člena statutárního orgánu obchodní společnosti s péčí řádného hospodáře uložená §194 odst. 5 větou první obch. zák., a zda jde o porušení této povinnosti, pokud statutární orgán společnosti odebere jménem společnosti zboží nebo nechá společnosti poskytnout službu a nezajistí úhradu jejich ceny, resp. pokud odebere zboží nebo nechá společnosti poskytnout službu a zaváže tak společnost k zaplacení její ceny zjevně v době, kdy ekonomická situace společnosti nedovoluje společnosti úhradu ceny tohoto zboží nebo služby“ a konečně „zda je porušením povinnosti vykonávat působnost člena statutárního orgánu obchodní společnosti s péčí řádného hospodáře podle §194 odst. 5 věty první obch. zák., pokud statutární orgán nebo jeho člen způsobí, že jím obchodně vedená společnost nemá žádné finanční prostředky ani jiný majetek, který by mohla použít pro úhradu svých splatných závazků, a ocitne se tak v situaci, která jí nedovoluje úhradu těchto závazků, případně též v úpadku“.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky, zda dosud neuhrazený dluh ze závazkového právního vztahu, představovaný v daném případě smluvním úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení, může představovat škodu, která vznikla povinné společnosti porušením povinnosti žalovaného jako jejího jednatele, odchýlil od dosavadní judikatury dovolacího soudu. Dovolání je i důvodné.
Soudy nižších stupňů postupovaly správně, jestliže posuzovaly, zda žalovaný jako jednatel způsobil porušením povinností při výkonu funkce povinné společnosti škodu. Jak totiž plyne z §194 odst. 5 a 6 obch. zák., jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, vzniká zákonné ručení jednatele společnosti s ručením omezeným za závazky společnosti na základě §194 odst. 6 obch. zák. pouze tehdy, jsou-li prokázány předpoklady jeho odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti porušením právních povinností při výkonu funkce. Výše ručení je omezena výší škody, za níž dotčený jednatel odpovídá, a zaniká, jakmile škodu společnosti uhradí (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2008, sp. zn. 32 Cdo 683/2008, ze dne 22. ledna 2009, sp. zn. 23 Cdo 4194/2008, ze dne 20. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 4824/2007, ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 1657/2009, či ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011).
V rozsudku ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 663/2013 (k jehož závěrům se přihlásil i v usnesení ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 662/2013) Nejvyšší soud vysvětlil, že nezaplatí-li společnost svému smluvnímu partnerovi odměnu za plnění poskytnuté podle smlouvy, nepředstavuje nezaplacená odměna škodu, která by vznikla společnosti v důsledku porušení právních povinností jejího jednatele. Takovou škodu by mohly představovat toliko nároky, vzniklé v důsledku prodlení společnosti s úhradou vzniklé odměny, např. náklady soudního řízení či právo na zaplacení „penále“. Jednatel tudíž může ručit za (jakékoliv) závazky společnosti pouze do výše takto způsobené škody, a to pouze za předpokladu, že porušil povinnosti při výkonu funkce a že škoda vznikla v příčinné souvislosti s tímto porušením.
V dovolatekou přiléhavě citovaném R 65/2008 pak Nejvyšší soud uzavřel, že je-li pravdivé tvrzení investiční společnosti, že nemá dostatek prostředků k tomu, aby uhradila způsobenou škodu, nelze vázat okamžik vzniku práva podílníků domáhat se na členech představenstva investiční společnosti uspokojení z titulu ručení na to, že nejprve musí investiční společnosti vzniknout škoda (ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001; 25 Cdo 987/2001, uveřejněného pod číslem 14/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neboť při takovém závěru by v důsledku platební neschopnosti společnosti nikdy podílníkům vůči členům představenstva nárok na uspokojení z titulu ručení nevznikl. Takový závěr by byl v příkrém rozporu nejen s dikcí, ale i s účelem §194 odst. 6 obch. zák. Znamenal by totiž, že pro členy představenstva je výhodné navodit ve společnosti stav platební neschopnosti (a představenstvo se nepochybně na vzniku takového stavu podílet může), a tím se vyhnout důsledkům svého nezákonného jednání. K tomuto závěru se pak Nejvyšší soud přihlásil též např. v rozsudku ze dne 24. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2308/2008, v rozsudku ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 134/2011, či v již zmíněném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 663/2013.
Promítnuto do poměrů projednávané věci smluvní úrok z prodlení a náhrada nákladů řízení přiznané dovolatelce (její právní předchůdkyni) exekučním titulem, mohou být – pro účely posouzení zákonného ručení žalovaného – škodou, která vznikla povinné společnosti tím, že žalovaný nevykonával funkci jednatele s péčí řádného hospodáře, a to bez ohledu na skutečnost, že povinná společnost smluvní úrok z prodlení ani náklady řízení dosud dovolatelce nezaplatila. Žalovaný by pak ručil za závazky společnosti až do výše této škody, avšak pouze za předpokladu, že skutečně porušil povinnost vykonávat funkci jednatele s péčí řádného hospodáře, a že škoda vznikla v příčinné souvislosti s tímto porušením povinnosti.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení shora uvedené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části a spolu s ním ze stejných důvodů i v odpovídající části rozsudek soudu prvního stupně podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že se nezabýval dovolatekou předestíranými otázkami týkajícími se obsahové náplně povinnosti člena statutárního orgánu obchodní společnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře dle §194 odst. 5 větou první obch. zák., neboť na nich dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud se otázkou, zda žalovaný vykonával funkci jednatele povinné společnosti s péčí řádného hospodáře, dosud nezabýval.
V další fázi řízení se soudy budou zabývat předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu; dospějí-li k závěru, že žalovaný povinné společnosti způsobil porušením povinností při výkonu funkce škodu, posoudí, zda (a v jaké výši) mu vzniklo zákonné ručení za závazky povinné společnosti podle §194 odst. 5 a 6 obch. zák. Přihlédnou přitom mimo jiné k závěrům, které Nejvyšší soud ve vztahu k péči řádného hospodáře a odpovědnosti za její porušení zformuloval a odůvodnil např. v rozsudku ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněném pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v rozsudku ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný.
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu