ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3340.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3340/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. V. M., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., advokátem, proti společnosti Č. h., a. s., zastoupené JUDr. M. V., advokátem, o nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu o koupi cenných papírů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 165/99, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2007, č. j. 9 Cmo 44/2007 – 138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti Č. h., a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.819,50 Kč, do rukou jejího advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2006, č. j. 37 Cm 165/99 - 86, kterým tento soud zamítl návrh o nahrazení projevu vůle společnosti Č. h., a. s. (dále jen „společnost“), uzavřít s navrhovatelem smlouvu o úplatném převodu 5.827 kusů akcií společnosti v zaknihované podobě, znějících na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč při ceně 1.010,80 Kč za jednu akcii.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy jen tehdy, dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud – s ohledem na závěry formulované v jeho usnesení ze dne 12. března 2002, sp. zn. 29 Odo 408/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2002, pod číslem 198, k nimž se opakovaně přihlásil i v usneseních ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1046/2004, ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 268/2005 či ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 704/2006 a rovněž v usnesení ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4042/2008 – zásadně právně významným neshledal.
Pokud pak dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000 v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí valné hromady je vždy platné až do doby, kdy je v relevantním soudním řízení vyslovena jeho neplatnost, ze shora citovaných rozhodnutí vyplývá, že poukaz na toto rozhodnutí je v projednávané věci nepřípadný, neboť Nejvyšší soud v nich nezkoumal (ani jako předběžnou otázku) platnost usnesení, kterým valná hromada změnila stanovy, ale pouze konstatoval, že zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií nelze provést pouhou změnou stanov spočívající v tom, že se ze stanov vypustí věta deklarující veřejnou obchodovatelnost akcií.
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahu mezi obchodními společnostmi a jejich společníky rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 této vyhlášky (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží společnosti 4.050,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 19% daň z přidané hodnoty 769,50 Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatele částku 4.819,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu