ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3528.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3528/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Ing. J. S. , zastoupeného Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, proti žalované KRYF, s. r. o. , se sídlem v Jihlavě, Červený Kříž 260, PSČ 586 02, identifikační číslo osoby 60738197, zastoupené JUDr. Lubošem Komůrkou, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Benešova 1304/8, PSČ 586 01, o zaplacení 999.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 EC 174/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočce v Jihlavě ze dne 12. června 2012, č. j. 54 Co 1041/2011-203, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.246,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 29. července 2011, č. j. 5 Ec 174/2010-173, uložil žalované zaplatit žalobci částku 999.600,- Kč s příslušenstvím (výrok I. a II.), zamítl žalobu v části úroků z prodlení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, jež jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Namítá-li dovolatelka, že žalobce užíval vozidla k soukromé potřebě, a na takto ustaveném vlastním skutkovém závěru pak dovozuje, že odvolací soud pochybil, neposuzoval-li vzniklou situaci jako nájem dopravního prostředku a nepřihlédl-li k ustanovením zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, brojí – posuzováno podle obsahu – proti opačným skutkovým závěrům odvolacího soudu, podle kterých žalobce vozidla k soukromé potřebě neužíval. Námitky proti skutkovým závěrům rozhodnutí odvolacího soudu však lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici nemá a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání žalované ze dne 1. listopadu 2012) podle §7 bodu 6 a §8 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 12.300,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.646,- Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži dovolatelky celkem 15.246,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu