ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3578.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3578/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyň a) GERIMO s. r. o., se sídlem v Praze 1, Všehrdova 560/2, PSČ 118 00, identifikační číslo 25 28 65 95 a b) Holzindrustrie Schweighofer s. r. o., se sídlem v Praze 1, Všehrdova 560/2, PSČ 118 00, identifikační číslo 25 28 66 09, obou zastoupených JUDr. Františkem Menhartem, advokátem, se sídlem v Táboře, Husovo nám. 530, PSČ 390 00, proti žalované JUDr. E. O., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně SINGHA, s. r. o., v likvidaci, identifikační číslo 60 74 07 10, zastoupené JUDr. Janou Barvínkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 9, PSČ 602 00, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 5/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. dubna 2008, č. j. 9 Cmo 303/2007-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni GERIMO s. r. o. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyň rozsudkem ze dne 10. dubna 2008,č. j. 9 Cmo 303/2007-138, změnil rozsudek ze dne 7. června 2007, č. j. 55 Cm 5/2005-113, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o vyloučení spoluvlastnického podílu na nemovitostech specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“), tak, že žalobě GERIMO s. r. o. (dále jen „první žalobkyně“) vyhověl. Ve vztahu k žalobkyni „Holzindrustrie Scheweighofer s. r. o.“ (správně „Holzindustrie Schweighofer s. r. o.“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud vyšel (shodně se soudem prvního stupně) z toho, že:
1) Dne 3. září 2002 uzavřela první žalobkyně (jako kupující) a SINGHA, s. r. o. (jako prodávající – dále jen „úpadkyně“) kupní smlouvu, jejímž předmětem byly sporné nemovitosti, kupní cena byla sjednána částkou 18,000.000,- Kč a byl ujednán způsob „jejího vypořádání“ (dále jen „kupní smlouva“).
2) Vlastnické právo pro první žalobkyni podle kupní smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 2. prosince 2002 a první žalobkyně je nadále zapsána jako vlastnice sporných nemovitostí.
3) Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2003, č. j. 40 K 16/2003-119, byl prohlášen konkurs na majetek úpadkyně a správkyní konkursní podstaty byla ustavena žalovaná.
4) Dopisem ze dne 23. prosince 2004 žalovaná odstoupila od kupní smlouvy pro nezaplacení kupní ceny s odkazem na ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a sepsala sporné nemovitosti do soupisu majetku konkursní podstaty.
Na tomto základě – na rozdíl od soudu prvního stupně, který dovodil, že pohledávka z titulu kupní ceny nebyla vypořádána a že žalovaná po právu od kupní smlouvy podle ustanovení §14 odst. 2 ZKV odstoupila – dospěl k závěru, že výše zmíněným jednostranným právním úkonem žalované ke zrušení kupní smlouvy nedošlo.
Cituje ustanovení §14 odst. 3 ZKV (ve znění účinném k datu odstoupení žalované od kupní smlouvy) a odkazuje na závěry formulované v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 257/2006 a ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 1170/2006 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 42/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 42/2008“), odvolací soud zdůraznil, že podle označeného ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání nemohla žalovaná od kupní smlouvy odstoupit, jelikož úpadkyně závazek z kupní smlouvy vyplývající (rozuměj závazek k převodu vlastnického práva na první žalobkyni) zcela splnila. Odstoupila-li přesto žalovaná od kupní smlouvy, tento její právní úkon nemohl vyvolat zamýšlené důsledky, tj. zrušení kupní smlouvy od počátku.
Jelikož úprava obsažená v ustanovení §14 odst. 3 ZKV (v rozhodném znění) nahrazuje za trvání konkursu na majetek účastníka smlouvy o vzájemném plnění ta ustanovení hmotného práva, která smluvním stranám dovolovala odstoupit od takové smlouvy pro její neplnění v době před prohlášením konkursu (opět viz R 42/2008), shledal odvolací soud žalobu první žalobkyně o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně po právu.
Ve vztahu k druhé žalobkyni pak odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, podporuje jeho závěr, že tato žalobkyně není nositelkou práva vylučujícího zařazení sporných nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalovaná dovolání, namítajíc, že od kupní smlouvy po právu z důvodu nezaplacení kupní ceny odstoupila. Připouští, že na situaci, kdy ze smlouvy o vzájemném plnění již jedna ze smluvních stran svůj závazek zcela splnila, nedopadá ustanovení §14 odst. 3 ZKV, nicméně nesouhlasí se závěrem, podle něhož úprava obsažená v tomto ustanovení nahrazuje ta ustanovení hmotného práva, která smluvním stranám dovolovala odstoupit od smlouvy pro její neplnění v době před prohlášením konkursu. Opakuje, že od kupní smlouvy odstoupila v souladu s ustanovením §517 občanského zákoníku a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Obě žalobkyně považují rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu měnícího výroku ve věci samé za správné a navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání žalované, které je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 1 odmítl jako zjevně bezdůvodné.
Otázkou výkladu ustanovení §14 odst. 2 ZKV (ve znění účinném do 30. dubna 2004), jež doznalo s účinností od 1. května 2004 v důsledku novely zákona o konkursu a vyrovnání zákonem č. 257/2004 Sb. změny pouze potud, že se ve struktuře ustanovení §14 posunulo, se Nejvyšší soud zabýval nejen v R 42/2008, nýbrž i v rozsudku ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 257/2006, v rozsudku ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 2506/2007 a v usnesení ze dne 12. prosince 2007, sp. zn. 29 Cdo 2759/2007. Přitom závěr v těchto rozhodnutích formulovaný, podle něhož úprava v citovaném ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání obsažená nahrazuje za trvání konkursu na majetek účastníka smlouvy o vzájemném plnění ta ustanovení hmotného práva, jež smluvním stranám dovolovala odstoupit od takové smlouvy pro její neplnění v době před prohlášením konkursu, odvolací soud plně respektoval a tento názor shledal ústavně konformním i Ústavní soud v usneseních ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. III. ÚS 612/08 a ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. III. ÚS 450/10.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalované vznikla povinnost hradit první žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé první žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 činí 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst.. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč.
Jakkoli se k dovolání žalované vyjádřila i druhá žalobkyně, o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi ní a žalovanou Nejvyšší soud nerozhodoval, když druhá žalobkyně účastnicí dovolacího řízení nebyla.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 21. května 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu