ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3810.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 3810/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, za účasti DRUŽBY, stavebního bytového družstva , se sídlem v Brně, Kapucínské nám. 100/6, PSČ 656 57, identifikační číslo osoby 00047708, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 115/2013, o dovolání DRUŽBY, stavebního bytového družstva proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. dubna 2014, č. j. 5 Cmo 15/2014-57, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2013, č. j. 19 Cm 115/2013-34, se zastavuje .
II. Dovolání se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. listopadu 2013, č. j. 19 Cm 115/2013-34, určil, že navrhovatelka je členkou DRUŽBY, stavebního bytového družstva (dále jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení [výroky II. a III.].
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání družstva potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podalo družstvo dovolání.
Řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání družstva proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Závěry přijaté odvolacím soudem v projednávané věci jsou totiž plně souladné s judikaturou Nejvyššího soudu.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že právnická osoba se může stát členem bytového družstva (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3038/2011, a judikaturu v něm uvedenou). Stejně tak se z ní podává, že na stát, jemuž dědictví připadlo na základě odúmrti (§462 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; dále jen „obč. zák.“), byl-li zůstavitel (výlučným) členem bytového družstva, přechází členský podíl zůstavitele v bytovém družstvu [srov. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 316/2008, uveřejněný pod číslem 92/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 92/2011“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 4498/2008, uveřejněné pod číslem 9/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 9/2011“)].
Jak dále vyplývá z R 92/2011, na uvedených závěrech ničeho nemění ani to, že stát se nemůže zúčastnit založení družstva ani do něj vstoupit nebo členství v něm nabýt převodem (§30 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.), neboť zde nabytí majetku pramení ze zákonem stanovené povinnosti státu převzít (jako odúmrť) veškerý zůstavitelův majetek.
Opírá-li dovolatel svůj opačný názor o nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 2001, sp. zn. II. ÚS 118/2000, přehlíží, že závěry učiněné v citovaném rozhodnutí se týkaly právní úpravy tzv. práva osobního užívání bytu, účinné do 31. prosince 1991 (opět viz R 9/2011), a ve vztahu k právu nájmu bytu je má za nepřiléhavé i Ústavní soud (za mnohá rozhodnutí srov. např. důvody soudem prvního stupně přiléhavě citovaného usnesení Ústavního soudu ze dne 10. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 715/12, jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Ústavního soudu).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je konečně v souladu i s usnesením ze dne 24. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 1737/2013 (jež je veřejnosti přístupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), ve kterém Nejvyšší soud formuloval závěr, podle něhož na tom, že dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (§462 obč. zák.), nemůže ničeho změnit ani případné ujednání stanov bytového družstva omezující okruh jeho členů pouze na fyzické osoby. Je tomu tak proto, že ujednáním stanov družstva nelze vyloučit aplikaci kogentních ustanovení zákona, příp. učinit kogentní ustanovení zákona obsoletním.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu