ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4056.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4056/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a/ K. P. , b/ M. M. , obou zastoupených Mgr. Janou Pecinovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Šultysova 755/34, PSČ 169 00, za účasti Bytového družstva Kubus, se sídlem v Praze 8, Pakoměřická 1017, identifikační číslo osoby 26 20 18 10, zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 21, o neplatnost usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 140/2005, o dovolání družstva proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2007, č. j. 49 Cm 140/2005-331, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2008, č. j. 14 Cmo 90/2008-366, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2007, č. j. 49 Cm 140/2005-331, se zastavuje .
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Bytové družstvo Kubus je povinno zaplatit navrhovatelům k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.175,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupkyně.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 10. prosince 2008, č. j. 14 Cmo 90/2008-366, Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2007, č. j. 49 Cm 140/2005-331, „ve správném znění“, podle něhož soud prohlašuje usnesení 10. členské schůze „žalovaného“ ze dne 24. května 2005, která rozhodla o tom, že ve výběrovém řízení ze dne 5. listopadu 2000 nenabyl žádný člen družstva BD Kubus členská práva a povinnosti k bytům, které byly předmětem výběrového řízení (dále jen „usnesení“), za neplatné, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody dle §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čísly 10/2001 a 47/2006).
Dovolání družstva proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výtka dovolatele, podle níž navrhovatelé změnili (rozšířili) „žalobní návrh“ po uplynutí prekluzivní lhůty dle §242 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a soud se měl proto jejich návrhem zabývat pouze v původním rozsahu, je poukazem na vadu řízení dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., která nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže.
Námitka dovolatele, podle níž usnesení není neplatné pro rozpor se zákonem a stanovami družstva, neboť členská schůze si dne 24. května 2005 vyhradila do své působnosti právo rozhodnout o tom, zda na základě výběrového řízení ze dne 5. listopadu 2000 došlo, či nedošlo „ke vzniku členských práv a povinností“, rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní.
K nabytí členských práv a povinností totiž dochází postupy předvídanými zákonem, jsou-li naplněny všechny podmínky některého ze způsobů jejich nabytí stanovené zákonem, popř. stanovami (§227 obch. zák.). Není v působnosti členské schůze družstva, aby posuzovala platnost právních úkonů či právních skutečností, na jejichž základě mělo dojít k nabytí členských práv a povinností v družstvu (o této právní otázce může - jak správně uvedl odvolací soud - rozhodnout jedině soud, srov. §7 o. s. ř.)
Právní závěr soudů obou stupňů, podle nichž je usnesení z uvedeného důvodu neplatné, je tak - s přihlédnutím k tomu, že i v případě nicotnosti usnesení členské schůze byl soud oprávněn podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. listopadu 2009 vyslovit jejich neplatnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Odo 1060/2006, jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách tohoto soudu) - souladný s judikaturou dovolacího soudu.
Důvodná není ani námitka, podle níž usnesení nelze samostatně napadnout, neboť je neoddělitelné od jeho druhé části, která stanoví, že „BD Kubus je povinno vrátit veškeré platby, které na základě výběrového řízení ze dne 5.11.2000 od členů družstva přijalo, včetně příslušného úroku.“ Je tomu tak proto, že tento závěr odvolacího soudu je odvislý od konkrétních okolností projednávané věci, je významný pouze pro ni a postrádá tak potřebný judikatorní přesah; napadené rozhodnutí tudíž zásadně právně významným nečiní.
Právně významné nejsou námitky dovolatele, podle nichž z usnesení členské schůze ze dne 31. října 2000 a dražby konané dne 5. listopadu 2000 vyplývá, že šlo o prodej bytů, nikoliv o rozhodování o další majetkové účasti členů v družstvu; dovolatel jimi nezpochybňuje nicotnost (neplatnost) usnesení, a řešení namítaných otázek se tudíž v jeho poměrech projevit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001).
Nesouhlasí-li dovolatel se závěrem odvolacího soudu, podle něhož hlasování na členské schůzi konané dne 31. října 2000 a následné dražbě ze dne 5. listopadu 2000 bylo rozhodováním o zvýšení majetkové účasti členů v družstvu, namítaje, že uvedený závěr nemá oporu v provedeném dokazování, uplatňuje tak dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž však v projednávané věci nemá k dispozici (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.) a jehož prostřednictvím tudíž na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovatelům vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady navrhovatelů sestávají z paušální odměny advokátky za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §7 písm. g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 4.875,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy činí 5.175,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 23. února 2011
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu