ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4287.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4287/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně BAUMARKT, s. r. o. se sídlem v Jičíně, Popovice 99, PSČ 506 01, identifikační číslo 25951360, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ ARIO v. o. s. , se sídlem v Jičíně, Valdické předměstí, 17. listopadu 362, PSČ 506 01, identifikační číslo 49282247, 2/ RNDr. J. B ., CSc., a 3/ L. B. , všem zastoupeným JUDr. Zdeňkem Kovářem, advokátem, se sídlem v Praze 4, V Horkách 9/1388, PSČ 140 00, o zaplacení částky 97.260,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4 C 117/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. května 2008, č. j. 25 Co 7/2008-284, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem (jeho druhým výrokem) potvrdil Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 27. září 2007, č. j. 4 C 117/2002-202, kterým Okresní soud v Jičíně zamítl žalobu o zaplacení částky 97.260,70 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného nájemného za pronájem nebytového prostoru za období od 1. října 2001 do 20. února 2002.
Odvolací soud poukázal na to, že již ve svém předchozím zrušujícím usnesení ze dne 19. září 2003, č. j. 25 Co 221/2003-139, zaujal pro soud prvního stupně závazný právní názor, podle něhož správce konkursní podstaty, který pojal věc do soupisu majetku konkursní podstaty, má z hlediska práv, jež se pojí se soupisem, právo věc i po dobu trvání sporu o jejím vyloučení ze soupisu držet, užívat a požívat její plody a užitky; vycházel přitom z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že sepsal-li (dne 11. srpna 2000) nemovitost, v níž se pronajatý nebytový prostor nachází, v souladu s ustanovením §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, správce konkursní podstaty úpadkyně CIOS HOLDING a. s., do konkursní podstaty této úpadkyně, není žalobkyně nositelkou práva požívat plody a užitky nemovitosti (nájemné), neboť toto právo přešlo v důsledku prohlášení konkursu a zapsání předmětné nemovitosti do soupisu majetku konkursní podstaty na správce konkursní podstaty.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, jež je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že v posouzení otázky otevřené dovoláním (dovolatelka snáší argumenty na podporu závěru, že součástí práva správce konkursní podstaty s takto sepsanou věcí nakládat není právo brát z ní plody a užitky, včetně práva inkasovat nájemné z titulu nájemního vztahu založeného k věci dříve zástavním dlužníkem coby pronajímatelem) napadené rozhodnutí odpovídá závěrům plynoucím z rozsudků Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 27/2003 a 43/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5083/2008, a ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 3233/2007, jakož i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5432/2007 a ze dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1248/2008 (uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Jde rovněž o výklad souladný s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2008, sp. zn. 8 Afs 33/2007, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího správního soudu) a Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. června 2007, sp. zn. II. ÚS 659/04 a ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. II. ÚS 645/2006, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu, nebo nález Ústavního soudu ze dne 17. března 2005, sp. zn. III. ÚS 220/04, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 36, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 58).
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu