ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5394.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 5394/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce M. J., zastoupeného Mgr. P. G., advokátem, proti žalované JUDr. J. L., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně K. b. P., a. s. - v likvidaci, zastoupené JUDr. J. V., advokátem, o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 237/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2008, č. j. 13 Cmo 362/2007-102, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 33.855,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze změnil k odvolání žalobce rozsudek ze dne 31. května 2006, č. j. 26 Cm 237/99-72, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení částky 1.676.466,-Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty K. b. P., a. s. - v likvidaci, získanou jako bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, a o zaplacení této částky tak, že uložil žalované „vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 949.611,-Kč“, s tím, že ve zbývající části výroku o věci samé zůstává rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen.
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Otec žalobce R.J. uzavřel jako dlužník s pozdější úpadkyní jako věřitelkou smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 35.000.000,- Kč.
2) Dne 15. září 1997 dlužník R.J. zemřel a dědictví nabyl žalobce. Vzhledem k předlužení dědictví byl žalobce povinen zaplatit věřitelce (pozdější úpadkyni) na dluh z uvedené úvěrové smlouvy toliko 949.611,- Kč.
3) V období od 17. prosince 1997 do 28. září 1998 zaplatil žalobce věřitelce (budoucí úpadkyni) 1.676.466,- Kč.
4) Dne 21. prosince 1998 byl prohlášen konkurs na majetek úpadkyně.
5) Dne 3. ledna 2000 zaplatil žalobce do konkursní podstaty úpadkyně částku 949.611,- Kč.
Odvolací soud - cituje ustanovení §31 odst. 1, odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a poukazuje na závěry přijaté Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 107/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 107 - uzavřel, že tam, kde věřitelova pohledávka vzniká po prohlášení konkursu až v důsledku právního úkonu správce konkursní podstaty, má zásadně režim pohledávky podle zákona o konkursu a vyrovnání. V projednávané věci lze tento právní úkon spatřovat v přijetí plnění od žalobce ve výši 949.611,- Kč žalovanou, a to přesto, že žalovaná měla a mohla vědět, že žalobce vůči úpadkyni již žádné závazky nemá. Přijetím této částky se konkursní podstata bezdůvodně obohatila na úkor žalobce, a na pohledávku na její vrácení lze pohlížet jako na pohledávku za podstatou, byť tento právní důvod vzniku pohledávky není taxativně vyjmenován v §31 odst. 2 ZKV.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatelka předně namítá, že při dokazování byl výrazně překročen rámec koncentrace řízení. Skutečnost, že soud prvního stupně žalobce o koncentraci řádně nepoučil, nemůže jít podle názoru dovolatelky k její tíži.
K právnímu posouzení věci uvádí, že při přijetí částky vycházela z toho, že jí žalobce plní svůj závazek z předluženého dědictví. Toto plnění přitom nepředstavuje věc, která by mohla být vyňata z konkursní podstaty, ale pohledávku, jíž si měl žalobce přihlásit do konkursu. Zdůrazňuje, že žalobce uplatňuje pohledávku, která vznikla až po prohlášení konkursu, a měla by tudíž být „uplatnitelná pouze v případě, že naplňuje znaky pohledávky za podstatou tak, jak jsou tyto pohledávky definovány v ustanovení §31 odst. 2 ZKV“. S výkladem zaujatým dovolacím soudem, podle něhož tomu tak je, nesouhlasí.
Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Námitka dovolatelky, podle níž „byl výrazně překročen rámec koncentrace řízení“, je nedůvodná již proto, že koncentrace některých druhů řízení (§118b/ o. s. ř.) byla do občanského soudního řádu začleněna až novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. s účinností od 1. ledna 2001. Podle části 12, hlavy I, bodu 9 označeného zákona nelze nové ustanovení §118b o. s. ř. užít v řízení, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno již 22. září 1999, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb., a ustanovení §118b o. s. ř. tak na ně aplikovat nelze. Za této situace je již nadbytečné zabývat se tím, zda pojmově přichází aplikace označeného ustanovení v projednávané věci vůbec úvahu.
Vytýkanou vadou tudíž řízení netrpí a jiné vady, k jejichž existenci přihlíží dovolací soud u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají; Nejvyšší soud se proto, v hranicích právních otázek vymezených dovoláním, dále zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolatelčiny námitky se koncentrují do úvahy, podle níž pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá, není pohledávkou za podstatou, jíž by bylo lze uspokojit kdykoliv v průběhu řízení, nýbrž pohledávkou, kterou měl žalobce přihlásit do konkursu postupem podle ustanovení §20 ZKV.
Podle ustanovení §31 odst. 1 ZKV lze uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení nároky na vyloučení věci z podstaty (§19 odst. 2), pohledávky za podstatou (§31 odst. 2), nároky na oddělené uspokojení (§28) a pracovní nároky (§31 odst. 3). Jiné nároky lze uspokojit jen podle pravomocného rozvrhového usnesení.
Pohledávkami za podstatou jsou, pokud vznikly po prohlášení konkursu, i náklady spojené s udržováním a správou podstaty (§31 odst. 2 písm. b/ ZKV).
Podle ustanovení §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), musí ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, obohacení vydat (odstavec první). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec druhý).
V tomto znění platila citovaná ustanovení v době prohlášení konkursu na majetek úpadkyně a později nedoznala změn.
Povahou nároku na vydání bezdůvodného obohacení získaného konkursní podstatou za trvání konkursu se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1662/2007, jenž je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách. V něm při posuzování práva dovolatelů domáhat se vůči konkursní podstatě (jejímž představitelem je správce konkursní podstaty) bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že konkursní podstata v období od soupisu nemovitostí do jejich vyloučení užívala (jediná měla možnost užívat) nemovitosti, jež do ní podle následného rozsudku soudu nenáležely, uzavřel, že jde o pohledávku za podstatou podřaditelnou úpravě obsažené v §31 odst. 2 písm. b/ ZKV.
Ve výše označeném rozsudku ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 107/2005, pak Nejvyšší soud zdůraznil, že tam, kde věřitelova pohledávka vzniká po prohlášení konkursu až v důsledku právního úkonu správce konkursní podstaty, zásadně režim pohledávky za podstatou má (srov. k tomu ustanovení §32 odst. 1 písm. e/ ZKV).
I tehdy, přijme-li správce konkursní podstaty za trvání konkursu plnění bez právního důvodu, vzniká věřiteli pohledávka na jeho vrácení (§451 odst. 1 obč. zák.) až po prohlášení konkursu.
Ve světle výše uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že nárok na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu po prohlášení konkursu na majetek úpadce do konkursní podstaty (nezaměňovat s poskytnutím takového plnění úpadci), je pohledávkou za podstatou, podřaditelnou ustanovení §31 odst. 2 písm. b/ ZKV, když součástí řádné správy konkursní podstaty je i povinnost správce zabezpečit, aby do konkursní podstaty nebyl přijímán majetek, jenž do ní nenáleží (srov. např. rozsudek uveřejněný pod číslem 24/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 12/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007, pod číslem 106 či usnesení ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1596/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že žalobce byl oprávněn domáhat se v průběhu konkursu úhrady své pohledávky i formou žaloby o zaplacení, nikoliv, jak se mylně dovolatelka domnívá, přihlášením této pohledávky do konkursu postupem podle ustanovení §20 ZKV (srov. závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku uveřejněném pod číslem 27/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud její dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a úspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5 a §10 odst. 3 vyhlášky činí sazba odměny 56.292,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 28.150,-Kč, jelikož zástupce žalobce učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,-Kč a náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 5.405,- Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži dovolatelky celkem 33.855, Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 25. listopadu 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu