ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1586.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1586/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně JUDr. T. Z., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně Ch. a. s., zastoupené J. M., advokátem, proti žalované Č. r. – F. ú. pro P. 10, o zaplacení částky 7.994,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 156/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 2005, č. j. 13 Cmo 195/2005 - 28, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. dubna 2005, č. j. 39 Cm 156/2003-16, odkazuje na ustanovení §103 a §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení zastavil pro nedostatek soudní pravomoci a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena F. ú. pro P. 10. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, namítajíc, že pravomoc soudů v dané věci rozhodnout je dána a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání, jež je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že po skutkové i právní stránce jde o věc typově shodnou s těmi, jež Nejvyšší soud mezi týmiž účastníky (včetně identické organizační složky státu) na téma soudní pravomoci řešil v usneseních ze dne 30. září 2005, sp. zn. 29 Odo 137/2005, 29 Odo 256/2005 a 29 Odo 415/2005, ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 964/2005, 29 Odo 1068/2005, 29 Odo 1179/2005 a 29 Odo 1202/2005, ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 61/2006 a ze dne 16. února 2006, sp. zn. 29 Odo 338/2005. Ve všech těchto rozhodnutích, jež musí být dovolatelce známa a na něž Nejvyšší soud odkazuje, zodpověděl otázku kladenou dovoláním shodně s napadeným rozhodnutím (totiž tak, že pravomoc soudů dána není), takže zabývat se dovoláním v této věci meritorně, pokládá za zbytečné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolatelce právo na jejich náhradu nevzniklo (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.) a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. února 2007
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu