ECLI:CZ:NSS:2009:3.APS.9.2009:124
sp. zn. 3 Aps 9/2009 - 124
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Městská policie České Budějovice, se sídlem Jaroslava Haška 2, České
Budějovice, v řízení o návrhu na obnovu řízení ve věci pravomocného rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2007, č. j. 10 Ca 79/2007 – 57, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 8. 2009,
č. j. 10 Ca 218/2007 – 98,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo rozhodnuto, že se řízení o návrhu žalobce
na obnovu řízení zastavuje pro nezaplacení soudního poplatku.
Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu:
Žalobce podal dne 15. 10. 2007 návrh na obnovu řízení ve věci pravomocného rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2007, č. j. 10 Ca 79/2007 – 57,
jímž byla zamítnuta jeho žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu žalované. Současně
požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud usnesením ze dne 15. 2. 2008,
č. j. 10 Ca 218/2007 – 12, tuto žádost zamítl. Kasační stížnost podanou proti tomuto usnesení
krajského soudu ze dne 15. 2. 2008 Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 5. 2008,
č. j. 3 As 18/2008 – 26, zamítl. Na následnou výzvu k zaplacení soudního poplatku žalobce
reagoval novou žádostí o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 20. 10. 2008,
č. j. 10 Ca 218/2007 – 37, krajský soud žádost zamítl. Nejvyšší správní soud kasační stížnost
proti tomuto usnesení zamítl rovněž, a to rozsudkem ze dne 15. 1. 2009, č. j. 3 Aps 8/2008 – 50.
Krajský soud poté opět vyzval žalobce usnesením ze dne 23. 1. 2009, č. j. 10 Ca 218/2007 – 57,
k úhradě soudního poplatku ve výši 1000 Kč za podání návrhu na obnovu řízení. Podáním
ze dne 4. 2. 2009 žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne
11. 2. 2009, č. j. 10 Ca 218/2007 – 62, krajský soud návrh na osvobození od soudních poplatku
zamítl. V řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 11. 2. 2009 byla kasační
stížnost rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2009, č. j. 3 Aps 3/2009 – 82,
jako opožděná odmítnuta. Krajský soud následně usnesením ze dne 10. 7. 2009,
č. j. 10 Ca 218/2007 – 86, žalobce znovu vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 1000 Kč
a zároveň, stejně jako v předchozích případech, žalobce upozornil, že nebude-li soudní poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení před soudem zastaveno.
Krajský soud v odůvodnění nyní přezkoumávaného usnesení o zastavení řízení
konstatoval, že žalobci bylo předmětné usnesení doručeno postupem podle ustanovení §50
odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dne 27. 7. 2009. Současně dne
27. 7. 2009 žalobce usnesení č. j. 10 Ca 218/2007 – 86 převzal rovněž osobně při nahlížení
do spisu a toto také potvrdil. Lhůta k zaplacení soudního poplatku proto žalobci uplynula dne
3. 8. 2009. Žalobce ani do doby rozhodování soudu soudní poplatek, od něhož nebyl osvobozen,
neuhradil. Krajský soud zdůraznil, že žalobce poplatkovou povinnost nesplnil, přes zamítavé
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o jeho kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí
návrhu na osvobození od soudních poplatků. Soudní poplatek tak ani ve stanovené lhůtě
nezaplatil. Protože lhůta určená k zaplacení soudního poplatku marně uplynula a žalobce byl
na následky nezaplacení poplatku upozorněn, soud podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“),
řízení zastavil.
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 8. 2009 napadl žalobce
(dále jen „stěžovatel“) kasační stížností. V obtížně srozumitelném podání stěžovatel mj. namítl,
že „výzva na listě 86 je nanejvýše formalistická, neboť co může vykonávat účelnějšího soud ČR
vůči osobě, v níž smí se svou znalostí předpokládat, že na soudní poplatek – a ještě do sedmi
dnů – nemá volné finanční prostředky“. Stěžovatel se domnívá, že „soud zneužívá soudní
poplatky jako jistou překážku pokračování v řízení některým osobám či skupině obyvatel“.
„Na posečkání poplatku neupozorní, natož aby poučil o jeho podmínkách, a opět v oné výzvě
poučuje o možnosti osvobození, přičemž dříve několikrát nesprávným úsudkem
a ústavně-nekonformním způsobem žádost zamítl. Stěžovatel má zato, že lhůta soudu ve výzvě
ze dne 10. 7. marně neuplynula, neboť tuto výzvu nelze považovat za účelný úkon soudu, sleduje
se jím podle stěžovatele nekalý účel odporující soudcovské funkci i principu nezávislosti
a nestrannosti. „Výzva soudu je zaměřena k tomu, vystavit navrhovatele zcela právní
nouzi - buď osvobození dle podmínek soudu nebo okamžité zaplacení“. Na závěr stěžovatel
navrhl takovou změnu usnesení ze dne 4. 8., že se řízení nezastavuje a přikazuje se krajskému
soudu, aby učinil takový úkon vůči žalobci, jímž by mu bylo umožněno pokračovat v řízení,
projevuje-li k tomu vůli, a nebylo pochyb o nestranném vedení řízení.
Vyjádření ke kasační stížnosti nebylo žalovanou podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po posouzení věci
dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Při posuzování přípustnosti kasační stížnosti vycházel Nejvyšší správní soud zvláště
ze své konstantní judikatury. V prvé řadě považuje zdejší soud za nezbytné poukázat na to,
že jakkoliv poplatková povinnost vzniká již podáním kasační stížnosti (§4 odst. 1 písm. d)
zákona o soudních poplatcích) a splnění této povinnosti není nutně vázáno až na výzvu soudu
(srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 As 24/2004 - 49,
dostupný na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval (viz například
rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, či rozsudek téhož soudu
ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, oba dostupné na www.nssoud.cz), že „povaha rozhodnutí
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, proti němuž kasační stížnost směřuje, vylučuje,
aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky uhrazeného soudního poplatku považovat za překážku,
jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí. Za situace, kdy předmětem přezkumu
je rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by totiž trvání na podmínce
uhrazení poplatku pro kasační řízení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním kasační stížnosti
sledoval, a znamenalo by řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení,
jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení předchozího řízení v důsledku nesplnění právě
této povinnosti ze strany stěžovatele, tedy povinnosti zaplatit soudní poplatek“.
S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížnost
podanou proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 8. 2009,
č. j. 10 Ca 218/2007 – 98, kterým jmenovaný soud zastavil řízení o návrhu stěžovatele na obnovu
řízení pro nezaplacení soudního poplatku, jakkoliv tato opětovně nebyla zpoplatněna, a stěžovatel
nebyl zastoupen advokátem, neboť opětovné trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku
pro toto řízení, tak i na podmínce povinného zastoupení, by znamenalo další následné řetězení
téhož problému, který je předmětem původního řízení, jež z logiky věci není smysluplné
a nesvědčí ani hospodárnosti a rychlosti celého řízení. Nutno totiž poznamenat, jak již to učinil
zdejší soud ve svém rozsudku ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupném
na www.nssoud.cz, že „z obdobných důvodů, ze kterých v těchto specifických případech nedostatek zpoplatnění
nebrání projednání věci samé, nemůže ani nedostatek povinného zastoupení za výše popsaných okolností omezit
přístup účastníka k soudu. Přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem pro prominutí
dalších nákladů řízení. Podle ust. §35 odst. 8 s. ř. s. může totiž předseda senátu ustanovit navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh
zástupce. Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo na bezplatné zastoupení se váže
k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků
tak vylučuje i právo na bezplatné zastoupení. Podstatou osvobození od soudních poplatků, jakož i oprávnění
žádat o ustanovení zástupce na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně
zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu“. Ostatně tento závěr
potvrzuje rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, dostupný na www.nssoud.cz, podle kterého není nedostatek právního
zastoupení podle §105 odst. 2 s. ř. s. v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu
o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti.
O věci samé uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Nejvyšší správní soud připomíná, že je-li kasační stížností napadeno usnesení o zastavení
řízení, přichází pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod dle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení.
U kasačního důvodu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tedy Nejvyšší správní
soud přezkoumává, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, když zastavil řízení
o podané žalobě či návrhu. I když je kasační stížnost stěžovatele poněkud zmatená a plná
nejasných tvrzení, jako ostatně i většina dalších vyjádření a podání stěžovatele obsažených
v soudním spise v této věci, přesto z ní lze vysledovat nesouhlas stěžovatele s postupem
krajského soudu při posuzování splnění podmínky zaplacení soudního poplatku. Zdejší soud
proto přezkoumal postup krajského soudu, který v dané věci vedl k zastavení řízení o podaném
návrhu.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví“.
Podle odstavce 3 téhož ustanovení „soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví,
jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen“.
Předpokladem zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je tak nejen to,
že poplatek nebyl zaplacen, ale také to, že účastník byl k jeho zaplacení vyzván a poučen
o následcích nesplnění výzvy a že marně uplynula lhůta k zaplacení. Zamítl-li soud návrh
na osvobození od poplatkové povinnosti, jímž účastník reagoval na výzvu k zaplacení poplatku,
musí účastníka opětovně vyzvat k zaplacení, stanovit mu lhůtu a poučit jej o následcích nesplnění
výzvy; k prve stanovené lhůtě již nelze přihlížet (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 1. 2006, č. j. 1 As 27/2005 - 87, dostupný na www.nssoud.cz.).
Z obsahu soudního spisu je doloženo, že krajský soud v souladu s dikcí citovaného
ustanovení §9 zákona o soudních poplatcích poté, co pravomocně zamítl ve věci poslední návrh
stěžovatele na osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 11. 2. 2009, opětovně
stěžovatele vyzval usnesením ze dne 10. 7. 2009 k zaplacení soudního poplatku za podaný návrh.
Uvedené usnesení bylo stěžovateli řádně doručeno dne 27. 7. 2009. Rovněž usnesení obsahovalo
obligátní poučení o negativním důsledku nezaplacení soudního poplatku v podobě zastavení
řízení i o možnosti podat návrh na osvobození od soudních poplatků. Ačkoli byla stěžovateli
stanovena dostatečná lhůta 7 dnů od doručení předmětného usnesení, ten soudní poplatek
ve lhůtě ani později neuhradil.
Ve shodě se závěry krajského soudu Nejvyšší správní soud uvážil, že v souzené věci
byly splněny podmínky pro postup podle §47 písm. c) s. ř. s., dle kterého soud řízení usnesením
zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. V postupu krajského soudu tedy nelze spatřovat
nezákonnost a proto námitky stěžovatele ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu
považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodné.
Co se týče přesvědčení stěžovatele o jeho nároku na osvobození od soudních poplatků
jen pro úplnost Nejvyšší správní soud upozorňuje, že k otázce individuálního osvobození
od soudních poplatků pro řízení před správními soudy se opakovaně již vyjádřil v řadě
svých rozhodnutích (přímo i v několika rozhodnutích týkajících se samotného stěžovatele).
Např. ve svém rozsudku ze dne 30. 3. 2004, č. j. 1 Afs 5/2003 - 54, publikovaném
pod č. 311/2004 Sb. NSS, zdejší soud ve vztahu k ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. především
zdůraznil, že při podání návrhu na individuální osvobození od soudních poplatků
podle tohoto ustanovení musí žalobce v žádosti o osvobození od soudních poplatků
jednak uvést, v čem spatřuje nedostatek prostředků, z nichž by měl zaplatit soudní poplatek,
a jednak toto tvrzení doložit. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud taktéž v usnesení
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS,
když připomněl, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení,
který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní,
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“. Z uvedeného vyplývá,
že v případě, že se žalobce domáhá osvobození od soudního poplatku pro příslušné řízení,
vyžaduje soudní řád správní aktivní přístup na jeho straně, a to nejenom pokud jde o vlastní
žádost o osvobození od soudního poplatku, ale zejména povinnost tvrzení a s ní neoddělitelně
spjatou povinnost doložit nedostatek prostředků. V nyní projednávané věci však tento aktivní
přístup na straně stěžovatele jakožto žalobce uplatněn nebyl, neboť tento nesplnil
svou povinnost doložit nedostatek prostředků, a to i přesto, že byl výzvou krajského soudu
ke splnění předmětné povinnosti vyzván.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích netrpí nezákonností podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch,
nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti,
proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 18. listopadu 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu