ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.268.2020:22
sp. zn. 3 As 268/2020 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: T. R., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2020, č. j. 13
Ad 21/2018 – 96,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á .
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 22. 7. 2020, č. j. 13 Ad 21/2018 – 96, jímž městský soud zamítl její žádost
o ustanovení nového právního zástupce.
[2] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že žádosti stěžovatelky o ustanovení nového
právního zástupce nevyhověl, neboť jej není nezbytně třeba k ochraně jejích práv. Poukázal
na to, že podanou žalobu nelze doplnit o nové žalobní body a že stěžovatelka i její dosavadní
právní zástupkyně (Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová) měly dostatek prostoru žalobní body
rozvést. Uvedl také, že řízení o žalobě vedené u městského soudu není skutkově ani právně
složité, neboť se výlučně týká valorizace starobního důchodu (je zde využíván jednoduchý
výpočet na základě stanoveného koeficientu), navíc o „shodných“ žalobách stěžovatelky bylo
již soudy rozhodováno. V současné situaci, kdy již lze vydat rozhodnutí ve věci samé, navíc
ustanovení nového právního zástupce nemá velký význam. Městský soud uzavřel, že právo
na ustanovení právního zástupce není bezbřehé, kromě toho z předchozího průběhu řízení
je zjevné, že žalobkyně s ustanovenými zástupci odmítá spolupracovat.
[3] V kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že odůvodnění napadeného usnesení
je „zkreslené“, navíc jeho vydáním bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces. Dále uvádí
celou řadu nesouvisejících tvrzení, týkajících se předcházejících správních a soudních řízení,
a namítá, že nemá právnické vzdělání ani znalost relevantní právní úpravy, aby mohla v řízení
před městským soudem jednat bez zastoupení advokátem.
[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti také uplatnila námitku podjatosti soudce Mgr. Kamila
Tojnera, jehož podjatost spatřuje v „urážlivém“ odůvodnění napadeného usnesení. Nakonec
požádala o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
[5] Co se týče návrhu stěžovatelky na osvobození od soudního poplatku, Nejvyšší správní
soud konstatuje, že nepožadoval zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti,
jelikož povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li jeho kasační stížnost
proti rozhodnutí krajského (respektive městského) soudu o návrhu ve věci samé či o jiném
návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, bod 27; všechna
judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz). V nyní projednávané věci stěžovatelka
kasační stížností napadá usnesení, jímž byla zamítnuta její žádost o ustanovení nového zástupce.
Jedná se tedy o rozhodnutí, které upravuje toliko procesní otázky v řízení o žalobě. Kasační
stížnost proti takovému usnesení podle shora citované judikatury nepodléhá poplatkové
povinnosti.
[6] Stěžovatelka současně požádala o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Z výše zmíněného usnesení rozšířeného senátu plyne, že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez
příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních podmínek řízení
o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 soudního řádu správního (dále také „s. ř. s.“)
se neuplatní v případech, pokud kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí
učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného
průběhu. Jak je výše uvedeno, takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení,
a proto podmínka povinného zastoupení stěžovatelky advokátem nemusí být splněna. Podaná
kasační stížnost je navíc perfektní (má všechny zákonem vyžadované náležitosti) a důvody,
pro které stěžovatelka nesouhlasí s napadeným usnesením, jsou z ní zřejmé. Nebylo tedy nutné
ji doplňovat, jelikož jejímu projednání nebránila žádná vada. Návrh stěžovatelky na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti tudíž kasační soud zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).
[7] Dále Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost dle judikatury tohoto
soudu přípustná. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[8] Jak je uvedeno výše, stěžovatelka brojí proti usnesení městského soudu o zamítnutí její
žádosti o ustanovení nového právního zástupce. V řízení o žalobě před správními soudy není
zastoupení advokátem povinné. Soudní řád správní však umožňuje, aby byl účastníku řízení
zástupce ustanoven, a to za současného splnění čtyř předpokladů (viz §35 odst. 10 s. ř. s.,
ve spojení s §36 odst. 3 téhož zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný
návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků
pro vedení řízení a 4) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv.
[9] V posuzované věci je spornou otázka, zda byla v případě stěžovatelky v řízení
před městským soudem naplněna čtvrtá z výše uvedených podmínek, tedy zda bylo ustanovení
zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelčiných práv. Z judikatury Nejvyššího správního
soudu vyplývá, že správní soud by měl při posuzování naplnění této podmínky přihlížet zejména
k charakteru projednávané věci, k osobním poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně
dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu
a vůbec právních poměrech v České republice, a také k tomu, zda je účastník řízení českým
občanem a ovládá český jazyk (srovnej např. rozsudky ze dne 30. 9. 2003, č. j 1 Azs 5/2003 - 46,
či ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 – 45). Za hlavní kritérium pro závěr soudu o potřebě
ochrany práv účastníka řízení je přitom považován návrh (žaloba) a jeho obsahová a formální
úroveň, neboť právě formulace návrhu (žaloby) klade na účastníka řízení po odborné
stránce největší nároky (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017,
č. j. 1 As 312/2017 - 12).
[10] Městský soud se uvedenými kritérii dostatečně zabýval. Předně konstatoval, že žaloba
obsahuje všechny zákonem vyžadované náležitosti, proto nebylo třeba ji doplňovat,
a zohlednil stav řízení (věc je již připravena k vydání meritorního rozhodnutí). Poukázal také
na to, že v řízení o této žalobě stěžovatelce již jednou ustanovil zástupkyni (advokátku
Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou; která byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
5. 4. 2019, č. j. 6 Ads 45/2019 – 37, zproštěna zastupování na návrh stěžovatelky)
a z přecházejícího průběhu řízení je zřejmé, že stěžovatelka je opakovaně nespokojená
s jí ustanovenými zástupci a nespolupracuje s nimi. Nakonec městský soud uvedl, že ustanovení
nového zástupce není třeba také s ohledem na charakter projednávané věci (týkající se valorizace
starobního důchodu, což městský soud označil za věc právně jednoduchou).
[11] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s posouzením městského soudu, které je opřeno
o skutečnosti vyplývající ze soudního spisu. Není pravdou, že by odůvodnění napadeného
usnesení bylo „zkreslené“, jak namítala stěžovatelka, ani že městský soud porušil její právo
na spravedlivý proces; naopak soud postupoval souladu se zákonem a shora citovanou
judikaturou.
[12] Městský soud správně dovodil, že stěžovatelka nesplňovala k ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě podmínku nezbytnosti ochrany jejích práv. Kromě toho není ani zřejmé,
zda by takové zastoupení vedlo ke splnění zamýšleného cíle tohoto institutu, tedy poskytnutí
právní pomoci a realizaci zásady rychlosti a hospodárnosti řízení. Ze soudního spisu je totiž
zřejmé, že stěžovatelka je opakovaně nespokojená s jejím zastupováním ustanovenými zástupci
(a to i v případě, že je v řízení procesně úspěšná), čímž řízení prodlužuje opakovanými
procesními návrhy na zproštění zástupce, případně na ustanovení zástupce nového.
[13] Nejvyšší správní soud pouze pro úplnost uvádí, že námitka podjatosti soudce
Mgr. Kamila Tojnera, která je dle stěžovatelky dána způsobem, jakým tento soudce odůvodnil
napadené usnesení (mimo jiné tím, že uvedl, že věc vedená pod sp. zn. 13 Ad 21/2018, není
pro stěžovatelku existenčního významu), je opožděná. Jednou z podmínek pro rozhodnutí soudu
o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování určité věci podle §8 odst. 5 s. ř. s. totiž
je, že námitka podjatosti musí být uplatněna do jednoho týdne ode dne, kdy se účastník o důvodu
podjatosti dozvěděl. Tuto námitku stěžovatelka uplatnila v podání, které bylo Nejvyššímu
správnímu soudu doručeno dne 6. 8. 2020. O důvodu podjatosti se však dozvěděla okamžikem,
kdy jí bylo doručeno napadené usnesení, tedy dne 24. 7. 2020. Poslední den k podání námitky
podjatosti tedy byl pátek dne 31. 7. 2020 (viz §40 odst. 2, věty první s. ř. s.). I kdyby však
námitka byla učiněna včasně, nemohla by být úspěšná. Podjatost soudce totiž nelze podle
§8 odst. 1, poslední věty s. ř. s. namítat z důvodu jeho postupu a rozhodování ve věci
projednávané soudem (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2014,
č. j. Nao 232/2014 - 18).
[14] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji podle
§110 odst. 1, věty poslední s. ř. s. zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. září 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu