ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1564.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1564/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného R. O. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 6 To 277/2017, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 87/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 6 To 277/2017, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80 T 87/2017.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80 T 87/2017, bylo rozhodnuto podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §188 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §171 odst. 1 tr. ř. o postoupení trestní věci obviněného R. O. pro skutek v návrhu na potrestání právně kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spočívajícím v tom, že dne 22. 03. 2017 kolem 14:00 hodin řídil ovlivněn omamnou a psychotropní látkou v obci F. n. O., okr. F.-M., po silnici I. třídy osobní motorové vozidlo tov. značky Audi A4, kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR a byla zjištěna v jeho krvi hladina 35 ng/ml metamfetaminu a 7 ng/ml amfetaminu, Městskému úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí, neboť nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být uvedeným orgánem posouzen jako přestupek.
Proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80 T 87/2017, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku stížnost.
O stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 6 To 277/2017, a to tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Nalézací soud v rámci svého odůvodnění uvedl, že při dosažení hodnoty stanovené právním předpisem, tedy minimálně hodnoty 25 ng/ml metamfetaminu v krevním vzorku může být řidič postižen za přestupek. Aby se jednalo o trestný čin, musí být koncentrace návykové látky logicky podstatně vyšší, než je uvedena limitní hodnota. V soudní praxi se za takovou koncentraci podle nalézacího soudu zpravidla považuje nejméně trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády. Dále konstatoval, že u obviněného koncentrace dané návykové látky jen nepatrně přesáhla limitní hodnotu stanovenou právním předpisem a zdaleka nedosahuje ani jejího dvojnásobku. Při hodnocení, zda byl obviněný ve stavu vylučujícím bezpečné řízení motorového vozidla, nalézací soud konstatoval, že z výpovědi policistů ani jimi sepsaného záznamu o kontrole nevyplývá, že by jízda obžalovaného vozidlem byla jakkoli nestandardní, způsob jízdy nebyl důvodem k jeho kontrole. Ani při samotné kontrole nepozorovali policisté na obviněném známky ovlivnění návykovou látkou, kromě únavy, která může mít řadu jiných příčin. Při následném lékařském vyšetření nebyly zjištěny žádné známky ovlivnění návykovou látkou. V souhrnu těchto skutečnosti dospěl nalézací soud k závěru, že v rámci dosavadního trestního řízení bylo jednoznačně prokázáno, že obžalovaný řídil pod vlivem návykové látky, toto ovlivnění však bylo jen mírné a nevylučovalo schopnost obžalovaného bezpečně řídit motorové vozidlo. Ve výroku popsaný skutek proto nenaplnil znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Stížnostní soud se v odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, když shodně s nalézacím soudem vyhodnotil stav obviněného tak, že tento nebyl natolik ovlivněn návykovou látkou, aby to zcela vylučovalo bezpečné řízení motorového vozidla. Rovněž konstatoval, že podstatou trestného činu je, že škodlivost jednání musí být podstatně vyšší než u přestupku, což při hladině metamfetaminu v krvi, která jen mírně převyšuje stanovenou hladinu návykové látky pro přestupek a u amfetaminu je dokonce pod touto hladinou, nelze dovodit. Podle názoru stížnostního soudu se musí jednat minimálně o trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou (dále jen „nařízení vlády č. 41/2014 Sb.“, o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot). Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, je pouze jedním z důkazů a je nutno hodnotit i další důkazy, jež však v dané věci nepostačují k závěru, že obviněný byl ovlivněn návykovou látkou natolik, že nebyl schopen bezpečně řídit a ovládat vozidlo, kdy bylo pouze prokázáno, že byl ovlivněn návykovou látkou.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal nejvyšší státní zástupce dovolání (č. l. 70–76) opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ), f), g) tr. ř. , neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. d) tr. ř. a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., jelikož bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že není možno souhlasit se závěry soudů stran nenaplnění znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, s tím, že se jedná pouze o přestupek. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014, které zahrnulo a do svého rozhodnutí promítlo další předchozí rozhodnutí, týkající se tzv. „drogové problematiky“ při řízení motorových vozidel, platí, že pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na každého člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti a proto je pro účely trestního řízení nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla užitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. S ohledem na skutečnost, že přímo zákon nestanoví jaké množství návykových látek je způsobilé řidiči motorového vozidla vyvolat stav vylučující vozidlo bezpečně řídit, je nezbytné při zjištění, že pachatel motorové vozidlo řídil pod vlivem některé z návykových látek, v každém jednotlivém případě všechny rozhodné skutečnosti zkoumat a posuzovat na základě výsledků dokazování. Vždy je nutné zajistit dostatek podkladů nejenom o tom, o jakou látku se jedná, ale i v jakém množství byla v krvi či moči obsažena, což v případě obviněného R. O. splněno bylo.
Z relevantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že však ani tato skutečnost nestačí pro to, aby bylo možno dostatečně objektivně posoudit, zda obviněný i přesto naplnil znaky dané skutkové podstaty, kdy v takovém případě se posouzení dané věci neobejde bez přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. U trestných činů daného charakteru může pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určit jak dalece je řidič schopen či neschopen řídit motorové vozidlo, tedy, zda vykonává činnost ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové látky. U obviněného R. O. byl vypracován znalecký posudek znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a to RNDr. Marií Staňkovou, Ph.D., která podle zjištěných hodnot posoudila, jaké množství předmětných omamných látek měl obviněný v době řízení motorového vozidla v těle. Dále byl rovněž přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Milan Karas, který podle zjištěného množství látek a jejich koncentrace, doby po kterou měl obviněný předmětnou látku v těle, reakcí, které byly jinými důkazy zjištěny, jimiž se jednání obviněného projevovalo, určil, jak dalece byl obviněný R. O. v době jízdy zjištěným druhem a množstvím návykové látky ovlivněn. V této souvislosti nejvyšší státní zástupce poukázal na závěry daných znaleckých posudků, jimiž bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný se v době řízení motorového vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil užitím návykové látky. Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na výpovědi obou zasahujících policistů Adama Bojko a Jiřího Prokeše, jež shodně vypověděli, že obviněný při prováděné kontrole působil značně unaveným dojmem. Obviněný při kontrole policistům uvedl, že drogu užil před deseti dny, což ovšem vyvrátily závěry znaleckých posudků, ze kterých vyplynulo, že se nacházel v době akutního ovlivnění drogou. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak nalézací soud i odvolací soud pominuly důkaz, který jednoznačně prokázal, že obviněný R. O. byl v době řízení motorového vozidla ovlivněn návykovou látkou a tedy vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové látky, činnost, konkrétně řízení motorového vozidla, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí, nebo způsobit škodu na majetku.
Nad to soudy vyložily v rozporu se stávající rozhodovací praxí, množství drogy potřebné pro naplnění zákonných znaků dané skutkové podstaty s tím, že je třeba, aby pachatel měl v krvi minimálně trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády. Tento postup je neakceptovatelný jednak vzhledem ke znaleckým posudkům, ale taktéž i z hlediska analogické aplikace na případ ovlivnění alkoholem. Závěrem nejvyšší státní zástupce uvedl, že v daném případě došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, kdy existuje extrémní nesoulad mezi důkazy a skutkovými zjištěními. Zjištěný skutkový stav věci neumožňoval vyslovit konečný závěr, že skutek, kterého se obviněný dopustil, není trestným činem a že je tedy namístě věc postoupit k dalšímu řízení před přestupkovým orgánem.
Na základě výše uvedených námitek nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 6 To 277/2017, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80 T 87/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal věc Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému , který jej obdržel dne 24. 11. 2017 (č. l. 77). Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm . l ), f), g) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a), g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V dané trestní věci je však zřejmé, že Krajský soud v Ostravě stížnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku projednal a také z podnětu této stížnosti rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy nejvyšší státní zástupce poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g) a f) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu , o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání [§265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř.], aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí .
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva . Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky , zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku .
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R 23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788–2791).
Je zcela nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, a to metamfetaminu a amfetaminu, kteréžto jsou zařazeny mezi psychotropní látky v příloze 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“), podle seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách.
Vzhledem k tomu, že zákon ani žádný jiný právní předpis nestanoví, jaké množství jiných návykových látek než alkohol, na něž dopadá ustanovení §274 tr. zákoníku, zakládá u řidiče motorového vozidla stav vylučující jeho způsobilost motorové vozidlo řídit, je nezbytné při zjištění, že pachatel motorové vozidlo řídil pod vlivem některé z jiných návykových látek, v každém jednotlivém případě všechny rozhodné skutečnosti, na něž je nutné brát zřetel, zkoumat a posuzovat na základě výsledků dokazování provedeného v konkrétní věci. Nejvyšší soud stanovil v rozhodnutí č. 23/2011 Sb. rozh. tr., že když pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti dosahujícím nebezpečnosti trestného činu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení (srov. rozhodnutí č. 60/2001 nebo č. 23/2011 Sb. rozh. tr.).
Podle této judikatury je zřejmé, že pro stanovení „jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení“, je to znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdo učiní takový závěr, na jehož podkladě soud stanoví, zda jde o stav vylučující způsobilost vykonávat činnost, při které by obviněný mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Bez náležitého zjištění a objasnění všech těchto skutečností jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle §274 tr. zákoníku, anebo méně závažného jednání srovnatelného s přestupkem např. podle §30 odst. 1 písm. g), h), příp. ch) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. V každém konkrétním případě je to právě množství drogy a jeho dopad v podobě ovlivnění psychiky obviněného, který činí hranici mezi přestupkem a přečinem, neboť zejména přestupek podle §30 písm. ch) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, předpokládá „stav vylučující způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky“. Uvedený znak je tedy shodný se znakem přečinu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, a proto je v případech, kde jde o menší množství návykové látky, nutné zjišťovat míru, v jaké byla vyloučena způsobilost pachatele vykonávat konkrétní činnost. Právě pro stanovení této hranice u návykových látek, kde nebyly doposud určeny žádné hraniční hodnoty ani obecným právním předpisem ani žádným jiným objektivním způsobem (jako je tomu např. u ovlivnění alkoholickými nápoji), je potřeba vždy takové ovlivnění pachatele zkoumat podle konkrétních podmínek projednávaného trestného činu. Odpověď na otázku, jak byl v konkrétním případě řidič motorového vozidla ovlivněn, mohou stanovit jedině znalci psychiatři, jejichž závěry jsou obzvláště nezbytné v neurčitých nebo hraničních případech, ve kterých je sice ovlivnění návykovou látkou patrné, leč její množství vykazuje pochybnosti o tom, zda jde o stav vylučující způsobilost a schopnost řídit motorové vozidlo jen v míře přestupku nebo trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 Tdo 358/2015).
V dané věci byl vypracován znalecký posudek znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, RNDr. Marie Staňkové, Ph.D., (č. l. 26–28), z nějž jednoznačně vyplynulo, že v séru obviněného R. O. byla stanovena přítomnost metamfetaminu a jeho metabolitu amfetaminu. V séru byla stanovena koncentrace metamfetaminu ve výši 35 ng/ml a amfetaminu ve výši 7 ng/ml.
Na základě tohoto znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, pak byl rovněž přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Milan Karas, který podle zjištěného množství látek a jejich koncentrace, doby po kterou měl obviněný předmětnou látku v těle, reakcí, které byly jinými důkazy zjištěny, jimiž se jednání obviněného projevovalo, určil, jak dalece byl obviněný R. O. v době jízdy zjištěným druhem a množstvím návykové látky ovlivněn. Ze znaleckého posudku oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, (č. l. 32–35) se podává, že obviněný byl při zjištěné koncentraci metamfetaminu a amfetaminu ve stavu akutního působení této látky a byly tak rozvinuty níže popsané negativní účinky na schopnosti bezpečného řízení motorových vozidel.
Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, rovněž vyplynulo, že pervitin (metamfetamin) je syntetickou drogou získávanou z ephedrinu, podmiňující závislost amfetaminového typu, tento působí dvoufázově, v první fázi aktivuje, v druhé fázi nastává hluboký útlum, kdy může řidič usnout za volantem nebo reagovat opožděně. V případě užití pervitinu u řidiče motorového vozidla lze v akutní a postakutní fázi účinku očekávat rizikovou jízdu bez zábran s přeceňováním schopností k jízdě, překročení sebekritičnosti, časté dělání chyb, rychlou jízdu, agresivní styl jízdy a další projevy jako neklid, roztěkanost, nervozita, zvýšená citlivost na světlo, podrážděnost, agresivita. Fáze odeznívání účinku u drogy metamfetaminu se pak projevuje dramatickým poklesem výkonu, vyčerpáním, únavou a depresivními stavy, kdy je výrazně snížena schopnost koncentrace, snížená pozornost, dochází až ke ztrátě orientace, zmatenosti, dezorientaci. Užití metamfetaminu zhoršuje schopnosti řídit motorové vozidlo.
Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Milan Karas v závěru posudku konstatoval, že zjištěná koncentrace překračovala hranici 25 ng/ml v krvi, od které je osoba považována ve vztahu k řízení motorového vozidla za ovlivněnou, v době kontroly vykazoval unavené a zpomalené chování. Nedošlo sice k ovlivnění pohybové koordinace, ale při prokázané hladině metamfetaminu byly z objektivního hlediska narušeny schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situaci a koordinovat tak své chování. Znalec shrnul, že v době řízení motorového vozidla byl jmenovaný ve stavu vylučujícím způsobilost řídit bezpečně motorové vozidlo.
Z uvedených posudků tedy jednoznačně vyplynulo, že obviněný R. O. se v době řízení motorového vozidla při zjištěné koncentraci metamfetaminu a amfetaminu v krevním séru nacházel ve stavu akutního ovlivnění těmito látkami, kdy nebyl způsobilý k bezpečnému řízení motorového vozidla. Z objektivního hlediska však u obviněného došlo k narušení schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situaci a koordinovat tak své jednání. Ačkoli nalézací soud předmětný znalecký posudek jako důkaz v řízení před soudem neprovedl, tak jej přesto podrobně hodnotil. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že hodnocení, zda se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo, přísluší pouze soudu. V odůvodnění svého rozhodnutí pak konstatoval, že bylo jednoznačně prokázáno, že obžalovaný řídil pod vlivem návykové látky, toto ovlivnění však bylo jen mírné a nevylučovalo schopnost obžalovaného bezpečně řídit motorové vozidlo.
Nalézací soud odkázal na výslech zasahujících policistů, znalecké posudky a další důkazy, pro posouzení věci rozhodné. Avšak, ze všech výše uvedených důvodů soudy dostatečně neposoudily všechny skutečnosti významné pro závěr, že obviněný činem, který mu je kladen za vinu, nenaplnil po všech stránkách znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba zdůraznit, že z povahy věci je schopnost řidiče bezpečně ovládat motorové vozidlo základním a zásadním předpokladem k výkonu této činnosti. Ve své podstatě se jedná o spojité nádoby, kdy na stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla lze usuzovat právě v závislosti na zjištění, do jaké míry u něj byly sníženy schopnosti k jeho bezpečnému ovládání v silničním provozu a naopak. Pokud tedy bylo zjištěno, že z objektivního hlediska u obviněného došlo k narušení schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situaci a koordinovat tak své jednání a obviněný nebyl způsobilý k bezpečnému řízení motorového vozidla, lze jen stěží uvažovat o tom, že by byl přesto (byť i jen částečně) způsobilý k výkonu této činnosti, jak dovodily soudy obou stupňů. K tomu je potřeba podotknout, že jestliže se v případech ovlivnění řidiče motorového vozidla jinou návykovou látkou nežli alkoholem soudní praxe dosud neustálila na obecně akceptovatelné hranici množství jednotlivých druhů těchto látek v tělních tekutinách pachatele, při kterém by již žádný řidič bez ohledu na individuální vlastnosti a schopnosti nebyl schopen motorové vozidlo bezpečně ovládat, nemá ve stávající judikatuře logicky žádnou oporu ani argument ve věci činných soudů, podle něhož vymezuje hranici mezi přestupkem a trestným činem podle §274 tr. zákoníku až trojnásobek koncentrace té které návykové látky naměřené v krvi pachatele, než je hodnota, při níž podle nařízení vlády č. 41/2014 Sb. se považuje člověk za ovlivněného touto látkou.
Stížnostní soud pak nedostál své povinnosti uložené mu §147 tr. ř., pokud stížnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku podle §148 odst. 1 písm. c) jako nedůvodnou zamítl.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v ustanovení §265p odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2017, sp. zn. 6 To 277/2017, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 80 T 87/2017, zrušil. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak nařídil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení, aniž by dovolací soud předvídal výsledek řízení, bude nalézací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Je třeba se znovu zabývat obsahem opatřeného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného MUDr. Milanem Karasem, a důsledněji se vypořádat s tam obsaženými závěry. Uvedené je však možné pouze za předpokladu, že znalecký posudek bude proveden jako důkaz ve veřejném zasedání, případně bude rovněž předvolán jmenovaný znalec, aby jasně a srozumitelně vysvětlil v něm obsažené závěry (§109 tr. ř.), a to zejména tvrzení o stavu akutního ovlivnění obviněného návykovou látkou v době řízení motorového vozidla a stavu jeho schopností potřebných k bezpečnému ovládání motorového vozidla. Je třeba připomenout, že znalec ke svým závěrům dospěl, aniž by obviněného osobně vyšetřil. Své závěry předestřel pouze na základě obsahu trestního spisu, bez podrobnější znalosti osoby obviněného, tedy především jeho psychických dispozic a zejména pak i intenzity jeho návyku na dané látky. Pouze tehdy, tj. poté co důkazy budou v dostatečném rozsahu a způsobem zákonem upraveným provedeny, lze oprávněně dospět k závěru, jenž soud ve věci posuzované bez provedení důkazů dovodil, tj. že aktuální stav ovlivnění obviněného návykovými látkami v době činu skutečně neodůvodňuje závěr, že motorové vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu zákonného znaku přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu