ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.475.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 475/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 6 To 457/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 102/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 6 To 457/2017.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 1 T 102/2017 , byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 17. 5. 2017 ve 14.00 hodin v obci M. M., okres B., po předchozím vykouření marihuany, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Felicia, a při kontrole hlídkou Policie ČR bylo testerem DrugWipe 5S zjištěno jeho ovlivnění návykovými látkami typu cannabis a amfetamin, a z následného rozboru tělních tekutin odebraných ve 14.55 hodin vyplynulo, že se v těchto nachází ještě 4,4 ng/ml delta-9-tetrahydrocanabinolu (THC), což je psychoaktivní složka drog vyráběných z konopí, nacházel se tak ve stavu akutního ovlivnění touto drogou a nebyl tak schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, když z objektivního hlediska byly narušeny jeho schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace a koordinovat tak své chování.
Za to byl obviněný podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, když jedna sazba činí 200 Kč, tedy celkem 20.000 Kč.
Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 1 T 102/2017, podal obviněný odvolání, ve které namítl, že nesouhlasí se závěrem, že se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 6 To 457/2017, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného M. V. podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za použití §222 odst. 2 tr. ř. skutek, kterého se obviněný měl dopustit, kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, postoupil Městskému úřadu Rýmařov, neboť by mohl být posouzen jako přestupek.
Odvolací soud uvedl, že okresní soud hodnotil provedené důkazy v rozporu s §2 odst. 6 tr. ř., když vycházel toliko z jednoho důkazu, byť znaleckého posudku, přestože znalecký posudek je jen jedním z důkazů, a povinností soudu je vyhodnotit všechny provedené důkazy nejen jednotlivě, ale i v souvislosti s ostatními důkazy. Závěry znaleckého posudku o vyloučení způsobilosti řídit motorové vozidlo nemůže soud přejímat automaticky, neboť se jedná o závěr právní, který musí být v souladu opřen o další provedené důkazy. Pokud z ostatních důkazů vyplývá, že duševní i tělesné schopnosti obviněného byly v podstatě normální, nelze bez pochybností dospět k závěru, že schopnost řídit motorové vozidlo byla u obviněného vyloučena. Podle názoru krajského soudu okresní soud zejména vůbec nevyhodnotil úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před nebo během jízdy dne 17. 5. 2017, který sepsali zasahující policisté a z něhož vyplynulo, že chování obviněného bylo ovládané. Nebyl vyhodnocen ani protokol o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby při podezření z ovlivnění návykovou látkou praktického lékaře MUDr. Ondřeje Strnada, který podle krajského soudu vyzněl tak, že obviněný se jevil být v „normálním“ stavu. Okresní soud nevyhodnotil ani skutečnost, že hodnota 2 ng/ml, stanovená nařízením vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 41/2014 Sb.“), je jen spodní hranicí pro přestupek a musí tedy existovat určité rozpětí, ve kterém se řidič pod vlivem návykových látek dopouští přestupku a teprve poté, od určité hodnoty a míry ovlivnění svých schopností, se dopouští trestného činu.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal nejvyšší státní zástupce dovolání (č. l. 82–86) opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. , jelikož bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí, a podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že odvolací soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání a bez řádného provedení důkazů, čímž zatížil své rozhodnutí vadou v podobě extrémního rozporu. Neomezil se toliko na zaujetí jiného hmotněprávního názoru, nýbrž zasáhl do hodnocení důkazů ze strany okresního soudu a na tom základě učinil odlišný skutkový závěr týkající se ovlivnění obviněného návykovou látkou. Uvedený extrémní vnitřní rozpor vyplývá z toho, že přehodnotil skutkový závěr okresního soudu, podle kterého se obviněný „nacházel ve stavu akutního ovlivnění drogou a nebyl tak schopen bezpečně řídit motorové vozidlo“ (str. 2 rozsudku okresního soudu) ve prospěch závěru, že „nelze bez pochybností dospět k závěru, že schopnost řídit motorové vozidlo byla u obžalovaného vyloučena“ (str. 3 usnesení krajského soudu), a to aniž by za účelem tohoto jiného hodnocení důkazů, resp. za účelem zaujetí odlišných skutkových závěrů postupoval v souladu s §263 odst. 7 tr. ř., tedy musel by relevantní důkazy znovu provést ve veřejném zasedání. Toto však odvolací soud neučinil. Odvolací soud nemůže postoupit věc podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. na podkladě odlišných skutkových zjištění, která sám zkonstruoval v rozporu s §263 odst. 7 tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 307/2016).
S ohledem na neprovedení důkazů soudem odvolacím je nutno vycházet ze skutkových zjištění, jež učinil soud nalézací, která ovšem svědčí o vině obviněného. V případech ovlivnění řidiče motorového vozidla jinou návykovou látkou nežli alkoholem je naprosto nezbytné zjišťovat druh a množství této látky tak, aby na tomto podkladě bylo možno zjistit konkrétní míru ovlivnění pachatele tou kterou návykovou látkou. Orgány činné v přípravném trestním řízení přitom postupovaly podle zásad přijatých judikaturou Nejvyššího soudu (viz zejm. rozhodnutí ve věci sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikované pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr.). Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, Doc. RNDr. Petera Ondry, CSc., z Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice v Olomouci, vyplývá, že je důvodné předpokládat, že koncentrace THC v krevním vzorku řidiče M. V. dne 17. 5. 2017 ve 14.00 hodin se mohla pohybovat v hodnotách vyšších než 4,4 ng/ml.
Přibraný znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Milan Karas následně na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, konstatoval, že obviněný byl v době řízení motorového vozidla ve stavu akutního ovlivnění THC, a byť nedošlo k závažnějšímu ovlivnění pohybové koordinace, nebyly přítomny kvalitativní poruchy myšlení, vědomí či vnímání, byly z objektivního hlediska narušeny schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace a koordinovat tak své chování, řidič tak nebyl způsobilý k bezpečnému řízení motorových vozidel, k tomu potřebné schopnosti byly vyloučeny. Zhoršená schopnost řídit se projeví zejména v kritických situacích, kdy jsou rychlé a přesné reakce nejpotřebnější. Z ustálené praxe nelze dovodit skutečnost použití jakéhokoliv násobku hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb. jako připadnou hranici mezi možným posouzením jednání jako přestupku, či již jako trestného činu. Nelze se proto ztotožnit s konstatováním odvolacího soudu o tom, že by se u přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky „muselo jednat minimálně o trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb.“.
Dále nejvyšší státní zástupce poukazuje na to, že znalecký posudek jako každý jiný důkaz podléhá hodnotícímu procesu podle §2 odst. 6 tr. ř., a jestliže soud nabude pochybnosti o správnosti znaleckých závěrů, neopravňuje ho taková skutková pochybnost v odborných otázkách, aby ji sám řešil. Za takové situace byl namístě postup podle ustanovení §109 až 110 tr. ř., tj. vyžádání vysvětlení od znalce a v případě, že tento postup nepovede k výsledku, přibrání jiného znalce, přičemž ve výjimečných a zvlášť obtížných případech může jít dokonce o vyžádání posudku ústavního.
S ohledem na vadný postup krajského soudu při zjišťování skutkového stavu věci je zřejmé, že jím konstatované pochybnosti ve skutkových zjištěních neodstranil za pomocí zákonem předepsaného způsobu doplnění dokazování, opatřené důkazy řádně neprovedl a navíc řádně neprovedené důkazy vyhodnotil zjevně v rozporu se zásadami formální logiky a následně chybně uzavřel, že jednání obviněného není trestným činem. Současně nebyla respektována ani stávající rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Na základě výše uvedených námitek proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 6 To 457/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému , který jej obdržel dne 30. 3. 2018 (č. l. 88). Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm . f), g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu , o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání [§265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř.], aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí .
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva . Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky , zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku .
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R 23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791).
Je zcela nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, a to látek typu cannabis a amfetamin, kdy z následného rozboru tělních tekutin vyplynulo, že se v těchto nachází ještě 4,4 ng/ml delta-9-tetrahydrocanabinolu (THC), což je psychoaktivní složka drog vyráběných z konopí, kteréžto jsou zařazeny mezi psychotropní látky v příloze 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“), podle seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách.
Vzhledem k tomu, že zákon ani žádný jiný právní předpis nestanoví, jaké množství návykových látek jiných než alkohol, na něž dopadá ustanovení §274 tr. zákoníku, zakládá u řidiče motorového vozidla stav vylučující jeho způsobilost motorové vozidlo řídit, je nezbytné při zjištění, že pachatel motorové vozidlo řídil pod vlivem některé z jiných návykových látek, v každém jednotlivém případě všechny rozhodné skutečnosti, na něž je nutné brát zřetel, zkoumat a posuzovat na základě výsledků dokazování provedeného v konkrétní věci. Nejvyšší soud stanovil v rozhodnutí č. 23/2011 Sb. rozh. tr., že pokud pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti dosahujícím nebezpečnosti trestného činu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení (srov. rozhodnutí č. 60/2001 nebo č. 23/2011 Sb. rozh. tr.).
Podle této judikatury je zřejmé, že pro stanovení „jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení“, je to znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdo učiní takový závěr, na jehož podkladě soud stanoví, zda jde o stav vylučující způsobilost vykonávat činnost, při které by obviněný mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Bez náležitého zjištění a objasnění všech těchto skutečností jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle §274 tr. zákoníku, anebo méně závažného jednání srovnatelného s přestupkem např. podle §30 odst. 1 písm. g), h), příp. ch) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. V každém konkrétním případě je to právě množství drogy a jeho dopad v podobě ovlivnění psychiky obviněného, který činí hranici mezi přestupkem a přečinem, neboť zejména přestupek podle §30 písm. ch) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, předpokládá „stav vylučující způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky“. Uvedený znak je tedy shodný se znakem přečinu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, a proto je v případech, kde jde o menší množství návykové látky, nutné zjišťovat míru, v jaké byla vyloučena způsobilost pachatele vykonávat konkrétní činnost. Právě pro stanovení této hranice u návykových látek, kde nebyly doposud určeny žádné hraniční hodnoty ani obecným právním předpisem ani žádným jiným objektivním způsobem (jako je tomu např. u ovlivnění alkoholickými nápoji), je potřeba vždy takové ovlivnění pachatele zkoumat podle konkrétních podmínek projednávaného trestného činu. Odpověď na otázku, jak byl v konkrétním případě řidič motorového vozidla ovlivněn, mohou stanovit jedině znalci psychiatři, jejichž závěry jsou obzvláště nezbytné v neurčitých nebo hraničních případech, ve kterých je sice ovlivnění návykovou látkou patrné, leč její množství vykazuje pochybnosti o tom, zda jde o stav vylučující způsobilost a schopnost řídit motorové vozidlo jen v míře přestupku nebo trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 Tdo 358/2015).
V projednávané věci byl vypracován znalecký posudek znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a to Doc. RNDr. Peterem Ondrou, CSc., z Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice v Olomouci. Znalec v závěru posudku konstatuje, že chemickým toxikologickým vyšetřením byla v krevním vzorku obviněného prokázána přítomnost delta-9-tetrahydrocanabinolu (OPL) v koncentraci 4,4 ng/ml a kyseliny delta-9-tetrahydrocanabinolkarboxylové v koncentraci 63,0 ng/ml, vzhledem k časovému odstupu odběru krve od doby řízení motorového vozidla (cca 55 minut) a farmakokynetickým vlastnostem THC, resp. THC-COOH, je důvodné předpokládat, že koncentrace THC v krevním vzorku řidiče M. V. dne 17. 5. 2017 ve 14.00 hodin se mohla pohybovat v hodnotách vyšších než 4,4 ng/ml. Na základě tohoto znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, byl dále přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a to MUDr. Milan Karas, který podle zjištěného množství látky, její koncentrace a doby, po kterou měl řidič předmětnou látku v těle, reakcí, které byly jinými důkazy zjištěny, jimiž se jednání řidiče projevovalo, konstatoval, že obviněný byl v době řízení motorového vozidla ve stavu akutního ovlivnění THC, nedošlo sice k závažnějšímu ovlivnění pohybové koordinace, nebyly přítomny kvalitativní poruchy myšlení, vědomí či vnímání, ale byly z objektivního hlediska narušeny schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace a koordinovat tak své chování, tedy, že řidič nebyl způsobilý k bezpečnému řízení motorových vozidel, k tomu potřebné schopnosti byly vyloučeny.
Znalec ve svém posudku dále rozebral vliv canabinoidů ve vztahu k řízení motorových vozidel a konstatoval, že platí, že užívání konopí vede k řadě psychických i tělesných efektů, THC je svými účinky řazeno k halucinogenním látkám, při kouření je účinek mnohem kratší a není tak halucinogenní, jako při zkonzumování potravin připravených z této rostliny nebo z hašiše. THC má v mozkové tkáni své vlastní receptory, které zprostředkovávají jeho účinek. Stav po intoxikaci je charakterizován mnoha různými, často protichůdnými symptomy, jsou to snížení tělesné teploty, zvýšení tepové frekvence, euforie, objevují se sklony k dotváření vnímaných neurčitých tvarů na smysluplné obrazy pomocí fantazie, někdy přecházejí až v iluze, bohaté a barevné halucinace zrakové, chuťové i tělové.
Z uvedených posudků tedy jednoznačně vyplynulo, že obviněný M. V. se v době řízení motorového vozidla při zjištěné koncentraci cannabis a amfetaminu v krevním séru nacházel ve stavu akutního ovlivnění těmito látkami, kdy nebyl způsobilý k bezpečnému řízení motorového vozidla. Z objektivního hlediska však u obviněného došlo k narušení schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situaci a koordinovat tak své jednání. Nalézací soud předmětný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, jako důkaz v řízení před soudem provedl, přičemž dále vycházel z výslechu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a písemných materiálů, zejména pak z úředního záznamu o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky. V odůvodnění svého rozhodnutí pak konstatoval, že za tohoto stavu bylo prokázáno, že „ obžalovaný M. V. vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Tímto jednáním naplnil pak jak po objektivní, tak po subjektivní stránce všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku “ (str. 3 rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud se se závěry nalézacího soudu neztotožnil. Nalézacímu soudu vytkl, že vycházel toliko ze znaleckého posudku, přičemž obsah zejména písemných materiálů vyhodnotil odlišně od soudu nalézacího, resp. měl za to, že nalézací soud tyto nevyhodnotil dostatečně. Odvolací soud rovněž uvedl, že „ podstatou trestní odpovědnosti za trestný čin je skutečnost, že škodlivost protiprávního jednání musí být podstatnější a závažnější než u přestupku, což při hladině THC v krvi, která jen mírně převyšuje stanovenou dolní hranici hladiny návykové látky pro přestupek, nelze dovodit. Podle závěrů krajského soudu by se muselo jednat minimálně o trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb., což v daném případě nebylo splněno “ (str. 2 napadeného usnesení).
Se závěry odvolacího soudu se Nejvyšší soud neztotožňuje, a to ze dvou důvodů.
V prvé řadě je třeba dát za pravdu námitkám nejvyššího státního zástupce, že odvolací soud svým postupem, kdy ve věci rozhodl v neveřejném zasedání a bez řádného provedení důkazů, zatížil své rozhodnutí vadou v podobě extrémního rozporu. Krajský soud rozhodl o věci v neveřejném zasedání, ačkoliv podle §263 odst. 7 tr. ř. platí, že z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem ; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl .
Odvolací soud na str. 3 uvádí, že „ jestliže se jedná o právní hodnocení skutkových zjištění okresního soudu, která byla správně objasněna, krajský soud žádné vlastní dokazování neprováděl “, přičemž sám ve věci rozhodl tak, že věc postoupil příslušnému obecnímu úřadu k posouzení věci jako možného přestupku. Tento postup odůvodnil tím, že „ okresní soud hodnotil provedené důkazy v rozporu s ust. §2 odst. 6 tr. ř., když vycházel toliko z jednoho důkazu, byť znaleckého posudku, přestože znalecký posudek je jen jedním z důkazů, a povinností soudu je vyhodnotit všechny provedené důkazy nejen jednotlivě, ale i v souvislosti s ostatními důkazy. … Pokud z ostatních důkazů vyplývá, že duševní i tělesné schopnosti obžalovaného byly v podstatě normální, nelze bez pochybností dospět k závěru, že schopnost řídit motorové vozidlo byla u obžalovaného vyloučena “ (str. 2–3 napadeného usnesení).
Uvedené závěry jsou ve zjevném rozporu. Odvolací soud v podstatě učinil odlišný skutkový závěr týkající se ovlivnění obviněného návykovou látkou, resp. vyhodnotil provedené důkazy jinak, tedy s jiným skutkovým závěrem než nalézací soud. Zatímco nalézací soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že obviněný byl návykovou látkou ovlivněn do té míry, že nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, podle odvolacího soudu to s jistotou prokázáno nebylo. Aniž by provedl vlastní dokazování v souladu s ustanovením §263 odst. 7 tr. ř., což by jej opravňovalo ke konstatování, že ve věci nebyla skutková zjištění dostatečně prokázána, konstatoval zcela odlišná skutková zjištění. Rozsah provedeného dokazování soudem nalézacím přitom shledal dostačujícím, jak uvedl na str. 2 napadeného usnesení („ v řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, neshledal soud žádnou vadu, neboť dokazování bylo provedeno v přiměřeném rozsahu v souladu s ust. §2 odst. 5 tr. ř. “). V podstatě došlo k tomu, že odvolací soud provedl vlastní hodnocení důkazů, a na jeho podkladě dospěl k opačným skutkovým zjištěním, nicméně odvolací soud nemůže postoupit věc podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. na podkladě odlišných skutkových zjištění, která sám zkonstruoval v rozporu s §263 odst. 7 tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 307/2016).
Lze vyslovit souhlas s tím, že pochybnost o správnosti znaleckých závěrů, neopravňuje soud k tomu, aby předmětnou odbornou otázku sám řešil. Pokud měl odvolací soud pochybnost o překročení limitní hodnoty THC v krvi obviněného, bylo na místě postupovat podle §109 až 110 tr. ř., tedy vyžádat si vysvětlení od znalce, přibrat jiného znalce, případně si vyžádat posudek specializovaného ústavu (což se v předmětné věci jeví jako zcela nadbytečné).
Vedle vad stran procesní stránky věci, odvolací soud rovněž pochybil v samotném právním posouzení věci. V této části lze odkázat na shora uvedené závěry nalézacího soudu, s nimiž se dovolací soud ztotožňuje. Jak uvedeno výše, okolnosti, na které odvolací soud poukázal, nebyly způsobilé výše konstatované znalecké závěry zpochybnit.
Odvolací soud rovněž konstatoval, že obviněného hladina THC v krvi jen mírně převyšovala stanovenou dolní hranici hladiny návykové látky pro přestupek, jak je stanovena nařízením vlády č. 41/2014 Sb. Pro delta-9-tetrahydrocanabinol neboli THC je však stanovena hranice 2 ng/ml, přičemž obviněný měl podle provedeného dokazování v krvi hladinu 4,4 ng/ml, což je více než dvojnásobné množství (120 %). Nelze proto uvedený údaj hodnotit jako zanedbatelný. Pokud pak odvolací soud uvedl, že by se „muselo jednat minimálně o trojnásobek hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb.“, postrádá takový závěr jakoukoli oporu v ustálené praxi či judikatuře, resp. odvolací soud uvedené úvahy argumentačně nijak nerozvedl.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v ustanovení §265p odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 6 To 457/2017, zrušil. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak nařídil Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení, aniž by dovolací soud předvídal výsledek řízení, bude odvolací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Je třeba se znovu zabývat obsahem opatřeného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného MUDr. Milanem Karasem, a důsledněji se vypořádat s tam obsaženými závěry. Uvedené je však možné pouze za předpokladu, že znalecký posudek bude proveden jako důkaz ve veřejném zasedání, případně bude rovněž předvolán jmenovaný znalec, aby jasně a srozumitelně vysvětlil v něm obsažené závěry (§109 tr. ř.), a to zejména tvrzení o stavu akutního ovlivnění obviněného návykovou látkou v době řízení motorového vozidla a stavu jeho schopností potřebných k bezpečnému ovládání motorového vozidla. Je třeba připomenout, že znalec ke svým závěrům dospěl, aniž by obviněného osobně vyšetřil. Své závěry předestřel pouze na základě obsahu trestního spisu, bez podrobnější znalosti osoby obviněného, tedy především jeho psychických dispozic a zejména pak i intenzity jeho návyku na dané látky. Pouze tehdy, tj. poté co důkazy budou v dostatečném rozsahu a způsobem zákonem upraveným provedeny, lze oprávněně dospět k závěru, jenž soud ve věci posuzované bez provedení důkazů dovodil, tj. že aktuální stav ovlivnění obviněného návykovými látkami v době činu skutečně neodůvodňuje závěr, že motorové vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu zákonného znaku přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 5. 2018
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu