ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.683.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 683/2020-6372
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 3 To 11/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 9/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 57 T 9/2016, byl obviněný J. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“).
2. Tohoto trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil skutkem podrobně popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
3. Za uvedený zvlášť závažný zločin byl obviněný odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
4. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v celkové výši 1 100 000 Kč, vyměřený podle §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku v počtu 220 denních sazeb ve výši 5 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
5. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu sedmi roků.
6. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 57 T 9/2016, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně odvolání .
7. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 3 To 11/2018 , tak, že jej podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 3 To 11/2018, podal obviněný J. P. prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve své druhé alternativě ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř.
9. Obviněný úvodem svého dovolání konstatuje, že si je vědom, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné napadat pouze nesprávné právní posouzení věci nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. S odkazem na příslušnou judikaturu je však přesvědčen, že tento dovolací důvod je v jeho případě dán, neboť rozhodnutí soudů jsou podle jeho názoru zatížena vadou extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
10. S poukazem na uvedený extrémní rozpor obviněný soudům vytýká, že hodnotily důkazy nikoliv v souladu s jejich obsahem a že se dopustily deformací důkazů, jak je níže popsáno, a vybočily tak z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Dovolatel má dále za to, že soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř., když nevzaly v úvahu důkazy svědčící v jeho prospěch a naprosto nekriticky jako důkaz vzaly znalecký posudek zpracovaný znalkyní Ing. Evou Klapuchovou, která posudek zpracovala v rozporu se zadáním, nedokázala jej obhájit v rámci svého výslechu před nalézacím soudem a sama bez jakýchkoliv důkazů stanovovala výši mezd, zejména pokud se týká dovolatele a osob, které v předmětné době měly již jiného zaměstnavatele a pro společnost O. již nepracovaly. Dovolatel má zato, soudy nepřezkoumaly všechny podstatné okolnosti případu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.
11. Odvolacímu soudu pak obviněný vytýká, že nedostál své přezkumné povinnosti podle §254 odst. 1 tr. ř., když se vytýkanými vadami odsuzujícího rozsudku vůbec meritorně nezabýval. Tím podle obviněného naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
12. Ani jeden ze soudů nižších stupňů se podle obviněného nevypořádaly s jeho obhajobou. Namítá zejména vady znaleckého posudku vypracovaného znalkyní Ing. Evou Klapuchovou, který je podle obviněného v rozporu s realitou, neboť znalkyně nevycházela z objektivních informací založených ve spisovém materiálu, sama si stanovovala, jakým způsobem bude počítat mzdy, aniž by k takovým závěrům o stanovení výše mezd byla oprávněna a měla patřičné podklady, pracovala se svými úvahami, které rozhodně nemají oporu ve spisovém materiálu. Znalkyně se navíc podle obviněného zúčastnila hlavního líčení nepřipravená a nebyla schopna odpovídat na dotazy. Obviněný dále podrobně uvádí konkrétní výhrady proti znaleckému posudku, které se v zásadě týkají způsobu, jakým stanovila mzdy zaměstnanců společnosti O., ve které byl obviněný jednatelem, přičemž od těchto mezd se odvíjela škoda způsobená trestnou činností obviněného.
13. Obviněný je toho názoru, že hmotně právní posouzení skutku je nesprávné. Nesprávnost hmotněprávního posouzení skutku spočívá podle něj v tom, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s jeho obhajobou a důkazy provedenými nalézacím soudem a s tím, že nebyly zjištěny odpovídající skutkové okolnosti, které by umožňovaly kvalifikovat skutek podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
14. S ohledem na to, že skutek, kterého se měl obviněný dopustit, měl podle něj být správně právně kvalifikován jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, má obviněný zato, že byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř, neboť v jeho věci neměl v prvním stupni rozhodovat Městský soud v Praze.
15. Je rovněž toho názoru, že trest, který mu byl uložen, je s ohledem ke všemu shora uvedenému naprosto neadekvátní a nepřiměřeně přísný. Navíc s přihlédnutím k délce řízení (od roku 2012) a chybné právní kvalifikaci neměl být obviněnému podle jeho názoru ukládán nepodmíněný trest. Poukazuje rovněž na podle něj konstantní a ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle které je při trestním stíhání trvajícím déle než sedm let třeba trestní stíhání zastavit. Uvádí, že rozhodně nikterak nepřispěl k délce trestního řízení a nezpůsobil žádné průtahy.
16. Z těchto důvodů obviněný Nejvyššímu soudu navrhuje, aby zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
17. Současně navrhuje, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon napadeného usnesení, a to s poukazem na množství svých zdravotních potíží, které obviněný v dovolání podrobně popisuje.
18. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám, přičemž hned úvodem konstatoval, že výhrady obviněného pod vytýkané dovolací důvody podřadit nelze.
19. Státní zástupce poukazuje na to, že obsahem podaného mimořádného opravného prostředku je výlučně jen nesouhlas obviněného s hodnocením důkazů soudem prvého stupně a zpochybnění některých důkazů, zejména posudků znalkyně Ing. Evy Klapuchové, jejichž závěry o rozsahu zkrácené daně z příjmů fyzických osob, pojistného na sociálním zabezpečení a pojistného na zdravotním pojištění obviněný označil za vadné. Takové námitky, na jejichž základě dovolatel předkládá vlastní představy o rozsahu zkrácené povinnosti, které by odůvodňovaly mírnější právní kvalifikaci stíhaného jednání, však pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. K samotnému obsahu znaleckého posudku pak státní zástupce uvádí, že soudy namítaným vadám posudku věnovaly patřičnou pozornost a že posudky i výpověď znalkyně podrobily pečlivému hodnocení, a to i v návaznosti na obviněným předložené odborné vyjádření znalkyně Ing. Čočkové, která poukazovala na údajné nedostatky posudků Ing. Evy Klapuchové. Státní zástupce rovněž poukazuje na to, že posledně jmenovaná znalkyně ve svých výpočtech postupovala vždy striktně ve prospěch obviněného a stanovila tak v podstatě jen minimální výši zkrácené daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a pojistného na sociálním zabezpečení a zdravotním pojištění. Suma zkrácené povinnosti přitom i tak překročila zhruba dvojnásobně hranici velkého rozsahu.
20. Pod vytýkaný dovolací důvod nelze podle státního zástupce podřadit ani konstatování dovolatele, že soudy se nezabývaly subjektivní stránkou, tj. úmyslným zaviněním, neboť jde o tvrzení veskrze obecné a konkrétními námitkami nepodložené, přičemž obviněný navíc sám v dovolání tvrdí, že trestnou činnost v zásadě doznává a nesouhlasí jen s rozsahem zkrácené povinnosti.
21. Mimo vytýkaný dovolací důvod stojí podle státního zástupce rovněž námitky obviněného proti výroku o trestu, neboť mu nebyl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, a nejedná se ani o trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, přičemž soudy přihlédly i k délce trestního řízení.
22. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. státní zástupce uvádí, že příslušnou námitku obviněného v té formě, v jaké ji uplatnil, pod zmiňovaný dovolací důvod podřadit nelze, neboť obviněný ji opírá toliko o vlastní, skutkovým zjištěním odporující závěr, podle kterého měl být odsouzen „jen“ pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný navíc podle státního zástupce zcela pominul dovětek §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého tento dovolací důvod není dán, rozhodne-li – byť nesprávně – soud vyššího stupně namísto soudu stupně nižšího.
23. Jelikož podle státního zástupce uplatněné námitky nejsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř., nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
24. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodováním v neveřejném zasedání pak ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí státní zástupce rovněž pro případ, pokud by Nejvyšší soud o dovolání rozhodoval jiným než výše navrhovaným způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
26. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
27. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
28. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. ř.
29. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze v obecné rovině uvést, že tento je naplněn tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
30. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
31. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
32. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
33. Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný tento dovolací důvod uplatňuje ve druhé z uvedených alternativ, neboť obviněný napadenému usnesení v podstatě vytýká, že jím bylo zamítnuto jeho odvolání, ačkoliv byl rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou naplňující uplatňovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
34. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
35. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
36. Jak již bylo výše uvedeno, obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., to ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř.
37. Nejvyšší soud považuje nejprve za potřebné vypořádat se z námitkou obviněného uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř . založenou na tvrzení, že ve věci rozhodující soudy nebyly věcně příslušné podle §17 tr. ř., tedy námitkou, že Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze rozhodovaly jako věcně nepříslušné soudy. Tuto námitku je předně nutné konfrontovat již se samotným zněním uplatněného dovolacího důvodu, podle kterého není tento dovolací důvod dán, pokud rozhodne, jakkoliv nesprávně, soud vyššího stupně namísto soudu stupně nižšího. Již z tohoto důvodu tuto námitku obviněného, který se domáhá příslušnosti soudu nižšího stupně, než který (správně) rozhodoval, pod zmiňovaný dovolací důvod podřadit nelze.
38. Obviněný se navíc nachází mimo uvedený dovolací důvod rovněž z toho důvodu, že uvedenou výhradu uplatňuje na základě své vlastní úvahy a v rozporu s právními závěry nižších soudů, tedy že měl být odsouzen pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, zatímco byl shledán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V této trestní věci však byl obviněný trestně stíhán a také odsouzen pro zločin, pro který byla ve smyslu §17 tr. ř. dána v prvním stupni věcná příslušnost Městského soudu v Praze a ve druhém stupni věcná příslušnost Vrchního soudu v Praze.
39. Dovolací námitky uplatněné obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., směřují jak proti výroku o vině, tak i proti výroku o trestu.
40. Z hlediska výroku o vině lze námitky obviněného stručně sumarizovat tak, že obviněný sice trestnou činnost doznává, nicméně nesouhlasí s výší škody a má za to, že rozsah zkrácené daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, pojistného na sociálním zabezpečení a pojistného na zdravotním pojištění (dále také jen rozsah zkrácené daně a pojistného) byl nižší a jeho jednání mělo být kvalifikováno pouze jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný je toho názoru, že se tak stalo v důsledku nedostatků v dokazování zakládajícího porušení §2 odst. 5, 6 tr. ř. což má podle něho za následek, že skutková zjištění jsou deformovaná a extrémně nesouladná s provedenými důkazy. V tomto ohledu obviněný zpochybnil především skutečnosti a závěry vyplývající ze znaleckého posudku znalkyně Ing. Evy Klapuchové.
41. Konfrontuje-li Nejvyšší soud uvedenou dovolací argumentaci obviněného s teoretickými východisky a mezemi dovolacího přezkumu na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz body 30 až 32 tohoto usnesení) pak musí konstatovat, že obviněný sice formálně prohlašuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však vůbec nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku či jiného hmotněprávního posouzení. Obviněný totiž v podaném dovolání neuplatnil žádnou námitku, že by právě skutková zjištění precizovaná ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nenaplňovala znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným.
42. Podstata těchto dovolacích námitek obviněného ve vztahu k výroku o vině je založena na jeho nesouhlasu s hodnocením některých důkazů soudem prvého stupně, a to zejména již zmíněného posudku znalkyně Ing. Evy Klapuchové. Obviněný však tímto způsobem neuplatňuje námitky nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, ale uplatňuje námitky skutkové a procesní povahy, kterými předkládá vlastní představy o rozsahu zkrácené povinnosti, které by odůvodňovaly mírnější právní kvalifikaci jeho jednání. Tyto námitky však pod vytýkaný (ani pod žádný jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
43. Je ale také skutečností, že obviněný do určité míry uplatňuje tyto námitky (skutkového charakteru) s odkazem na určitý (extrémní) nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, jakkoliv bez zásadnějšího zdůvodnění. Nejvyšší soud se k otázce tzv. extrémního nesouladu částečně vyjádřil již výše v tomto usnesení. Přesto lze znovu zrekapitulovat, že se jedná o situace, kdy jsou zjišťována zjevná extrémní pochybení mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy. Jde o případy, kdy absentuje srozumitelné odůvodnění rozsudku a jsou zjišťovány zásadní logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrů.
44. Taková situace však v této trestní situaci nenastala. V obecné rovině lze konstatovat, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, tedy v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a zároveň takto řádně provedené důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, při pečlivém uvážení všech okolností případu, tedy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Uvedené konstatování přitom platí i pro objasnění rozsahu zkrácení daně a pojistného. Skutečnost, že obviněný s takovýmto hodnocením důkazů (zejména ze znaleckým posudkem) ze strany soudů není spokojen, nemůže bez dalšího znamenat, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná a že tímto způsobem bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.
45. Navíc lze s ohledem na podobu odůvodnění rozhodnutí obou soudů konstatovat, že soudy uvedený posudek i výpověď znalkyně podrobily náležitému hodnocení, a konfrontovaly jej nejen s vyjádřením znalkyně Ing. Čočkové, která poukazovala na nedostatky posudku Ing. Klapuchové, ale i s dalšími zejména listinnými důkazy, jak vyplývá z odůvodnění nalézacího soudu na stranách 55 – 61 a 66 – 69 rozsudku, tak i z odůvodnění odvolacího soudu v bodech 8. – 11. odůvodnění jeho usnesení. Tyto závěry tak mohou být podkladem pro konstatování o správnosti závěrů znalkyně Ing. Klapuchové. Pouze pro doplnění pak může Nejvyšší soud z hlediska uvedené námitky konstatovat, že znalkyně při zjištění rozsahu zkrácení daně a pojistného postupovala ve prospěch obviněného a stanovila v podstatě jen minimální výši zkrácené daně a pojistného. Tyto správné a odůvodněné skutkové závěry pak mohly být podkladem pro právní závěry soudu v podobě konstatování škody velkého rozsahu podle §138 odst. 1 tr. zákoníku a při doznání obviněného i ke kvalifikaci jeho jednání jako zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016).
46. V rámci výroku o vině pak obviněný uplatnil i námitky proti subjektivní stránce trestného činu, tedy pokud se posuzovaného jednání měl dopustit úmyslným zaviněním. K těmto obecným a nekonkrétním námitkám, které obviněný v tomto ohledu blíže nerozvádí, musí Nejvyšší soud především konstatovat již výše uvedené, a to, že Nejvyšší soud je vázán nejen uplatněnými dovolacími důvody, ale také jejich odůvodněním a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (§265f odst. 1 tr. ř.), kdy fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem. Navíc není uvedená námitka obviněného příliš srozumitelná v situaci, kdy obviněný trestnou činnost v zásadě doznává a nesouhlasí jen s rozsahem zkrácené povinnosti.
47. Lze uzavřít, že tyto námitky obviněného vztahující se k výroku o vině proto musely být ze všech uvedených důvodů posouzeny jako námitky, které pod uplatněný dovolací důvod dílem uplatnit nelze.
48. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje rovněž námitky proti výroku o trestu, který hodnotí jako vadný s ohledem na nesprávnou právní kvalifikaci, jednak za nepřiměřeně přísný a současně ani nezohledňující judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle které by mělo být zastaveno trestní stíhání trvající déle než sedm let. Z hlediska obsahu dovolací argumentace obviněného je zřejmé, že obviněný je nespokojen především s trestem odnětí svobody spojeným s přímým výkonem ve věznici.
49. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu a skutečnosti, že obviněný na jeho základě uplatňuje námitky proti výroku o trestu považuje Nejvyšší soud za podstatné nejprve konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí (§265b odst. 2 tr. ř.), lze v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je uplatňován v situacích ve kterých je reagováno na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu.
50. V této trestní věci obviněný uvedený dovolací důvod neuplatnil a zároveň tato situace nenastala, neboť obviněnému byly uloženy tresty odnětí svobody, peněžitý trest a trest zákaz činnosti, tedy tresty, které trestní zákoník za spáchaný zločin uložit připouští. Zároveň pak byly tyto tresty uloženy v rámci sazeb či výměr tak, jak jsou určeny trestním zákoníkem. Zcela bezpředmětnou je třeba označit i námitku obviněného o vadné právní kvalifikaci, na podkladě čehož dovozuje, že nebylo namístě ukládat nepodmíněný trest odnětí svobody. Obviněný totiž byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, tedy zločinem, za který byl ohrožen trestní sazbou na 5 – 10 let, přičemž podle §81 odst. 1 tr. zákoníku může soud podmíněně odložit pouze výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta.
51. Je skutečností, že výrok o trestu lze napadnout také s odkazem na vytýkaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., to však pouze tehdy, je-li namítáno jiné nesprávné hmotněprávní posouzení odsouzení, za které lze například považovat pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Jde např. o situace, kdy se soud při ukládání trestu dopustil pochybení v právním závěru stran toho, zda měl či neměl být ukládán souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Taková situace ohledně ukládání takovýchto trestů však v této trestní situaci také nenastala, navíc ani není obviněným vytýkána.
52. Jak již bylo konstatováno výše z obsahu dovolací argumentace obviněného ve vztahu k výroku o trestu, je zřejmé, že obviněný brojí zejména proti nepřiměřené přísnosti trestu, kdy je nespokojen především s trestem odnětí svobody již spojeným s jeho přímým výkonem ve věznici. K tomu je však třeba konstatovat, že pochybení soudu při stanovení druhu a výměry trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku, případně polehčujících a přitěžujících okolností uvedených v §41 a §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Zásadně tak v tomto ohledu platí, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, neodpovídá (nejen) dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I., II., III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. V této souvislosti lze také zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2866/07, podle kterého s odkazem na uvedený dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice… S poukazem na citovaný dovolací důvod se… nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 trestního zákona a §31 odst. 1, 2 trestního zákona, která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání (nyní zejména §39 a násl. tr. zákoníku). Výjimkou odůvodňující zásah do výroku o trestu na základě předmětného dovolacího důvodu jsou případy trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, které ve svém důsledku zasahují do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 publikované pod č. 40/2014 Sb.).
53. S ohledem na výše uvedené je nutné námitky obviněného o nepřiměřené přísnosti uložených trestů konfrontovat s tím, že obviněnému byly za posuzovanou trestnou činnost uloženy tresty uvedené ve výčtu druhů trestů v §52 odst. 1 tr. zákoníku, ale také v rámci příslušné trestní sazby (zde podle §240 odst. 3 tr. zákoníku), která dovoluje za daný trestný čin uložit trest na 5 až 10 let. Je tedy zřejmé, že obviněnému nebyly uloženy takové druhy trestů, které zákon nepřipouští a ani mu nebyly uloženy tresty ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl uznán vinným . Současně pak nelze tresty uložené obviněnému označit jako tresty extrémně přísné a zjevně nespravedlivé zasahující ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, což platí i pro dovoláním především zpochybňovaný trest odnětí svobody, neboť tento byl obviněnému uložen na samé spodní hranici. Dovolací argumentace obviněného, kterou je namítána zejména nepřiměřenost trestu, potažmo nesprávná aplikace kritérií pro jeho výměru podle §39 a násl. tr. zákoníku, tak směřuje i mimo dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který tak není dán v žádné své alternativě.
54. Nejvyšší soud pak zároveň může konstatovat, že námitky obviněného nejsou důvodné ani po věcné stránce. Oba nižší soudy se předně s otázkou uložení zákonného a přiměřeného trestu dostatečně vypořádaly, kdy z odůvodnění jejich rozhodnutí vyplývá, že oba soudy řádně hodnotily veškerá kritéria týkající se stanovení druhu a výměry ukládaného trestu, a v tomto směru přihlédli na straně jedné k době, která uplynula od spáchání posuzovaného jednání (cca 5 let), a rovněž k osobě obviněného, ohledně kterého nebyly zjištěny negativní poznatky. Na straně druhé však nemohl pominout řadu přitěžujících okolností (mj. zištný motiv, délku páchání trestné činnosti, rozsah zkrácené povinnosti, apod.).
55. Zcela mimo vytýkaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., proto stojí i námitka obviněného, podle které soudy v této trestní věci nepřihlédly k délce trestního řízení, neboť nalézací soud na straně 70 svého rozsudku dobu pěti let mezi spácháním jednání a odsuzujícím rozsudkem při ukládání trestu zohlednil. Pokud pak jde o dobu samotného trestního řízení, tuto nelze v této trestní věci označit za dobu nepřiměřenou, to s ohledem na složitost trestní věci a rozsah dokazování. Na závěr k této námitce obviněného „o povinnosti zastavit trestní stíhání pro údajně nepřiměřenou délku trestního řízení“ je pak možno připomenout judikaturu, podle níž ani samotná délka trestního řízení, jakkoliv by byla nepřiměřená a v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod sama o sobě nezakládá důvod pro zastavení trestního stíhání předpokládaný v §11 odst. 1 písm. m) tr. ř.. (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 178/2002, sp. zn. 6 Tdo 578/2002, sp. zn. 3 Tdo 688/2008, sp. zn. 6 Tdo 1077/2009, sp. zn. 4 Tz 52/2013, sp. zn. 6 Tdo 227/2013., sp. zn. 3 Tdo 1428/201, jakož i judikaturu Ústavního soudu, např. nálezy sp. zn. I. ÚS 41/03, IV. ÚS 487/03, II. ÚS 7/03, II. ÚS 2761/01).
56. K poslednímu obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že jelikož odvolací soud rozhodl o odvolání obviněného po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, mohl by tento dovolací důvod přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř. nebylo možné pod tyto dovolací důvody podřadit [přičemž v řízení před soudem prvního stupně nebyl dán ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.], nemohl být naplněn dovolací důvod §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v jeho druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
57. Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud uzavřel, že námitky obviněného pod vytýkané dovolací důvody podřadit nelze, a proto Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř .
58. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
59. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
VI.
K návrhu na odložení výkonu rozhodnutí
60. Pokud jde o podnět, který obviněný učinil v rámci svého dovolání, tedy aby Nejvyšší soud za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil vykonatelnost rozhodnutí, proti kterému podal dovolání, Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydáním rozhodnutí o takovém podnětu (na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř.) však není obligatorní a k aplikaci citovaného ustanovení by bylo třeba přistoupit v takové situaci, pokud by argumentace dovolatele s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad výkonu trestu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, tomuto nevyhověl a (negativním) výrokem nerozhodl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 6. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář