ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.92.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 92/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2009 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 7 To 237/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 15/2008 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 7 To 237/2008, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 1 T 15/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 1 T 15/2008, byl obviněný J. K. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich dopustil tím, že „dne 27. 10. 2007 kolem 21:00 hodin v Š., okres F.-M., poblíž restaurace N. H., před více než třemi svědky po předchozí rozepři fyzicky napadl P. K., kterého blíže nezjištěným způsobem pořezal svým zavíracím nožem na levém uchu a bodl do zadní strany levého stehna a dvakrát do zad, a způsobil mu tak poranění spočívající v řezné ráně na levém ušním boltci délky 3 cm částečně protínající chrupavkou ušního boltce, bodné ráně na zadní straně levého stehna délky 2 cm zasahující kůží a podkožím do svaloviny s bodným kanálem délky 5 cm, povrchní bodné rance pod dolním úhlem levé lopatky délky 1,5 cm a zejména bodné ráně při dolním úhlu pravé lopatky délky 2 cm zasahující 6. mezižebřím do dutiny hrudní se vznikem pneumotoraxu, kdy tato bodná rána splňuje kritéria poranění důležitého orgánu a uvedená poranění si vyžádala léčení a omezení v běžném způsobu života v délce nejméně 4 týdnů“.
Obviněnému byl podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě způsobené škody.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 7 To 237/2008, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovoláním napadl výroky o vině, trestu i náhradě škody, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V úvodu odůvodnění svého dovolání zdůrazňuje, že se jednání, jež mu je kladeno za vinu, nedopustil. Podle něj existuje mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy rozpor. Okolnosti skutkové povahy byly pak podle jeho mínění navíc nesprávně právně posouzeny. Obviněný znovu opakuje stěžejní část své obhajoby, podle níž sice u sebe před incidentem měl kapesní nůž a hrozil jím, avšak bezprostředně před incidentem jej odhodil. V této souvislosti se dovolává výpovědí svědků G., K., S., R., S., Ch., S. a M. Zjištěný skutkový stav naplňuje dle přesvědčení obviněného toliko znaky trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., ale nikoli trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Obviněný brojí zejména proti tomu, že by svým jednáním způsobil následek tohoto trestného činu.
V petitu svého dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení ve výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a náhradě škody a při nezměněném výroku o vině trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen přiměřený trest. Alternativně navrhuje, aby věc byla vrácena k projednání soudu druhé instance se závazným pokynem k rozhodnutí při respektování zásady „in dubio pro reo“.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
V úvodu dovolání konstatuje, že obviněný své dovolání opřel v prvé řadě o procesní námitky vztahující se k aplikaci ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř., ke kterým však nelze přihlížet, stejně jako k jím uplatněným námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Dovolání obviněného však považuje za důvodné v té části, v níž zpochybňoval závěr o naplnění znaků trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Podle jejího názoru soudy pochybily, když bez dalšího převzaly závěr znalce z odvětví soudního lékařství, že zranění poškozeného K. vykazovalo znaky poškození důležitého orgánu jako těžké újmy ve smyslu §89 odst. 7 písm. e) tr. zák., ačkoli popis zranění poškozeného podle ní takovému závěru nenasvědčuje. Naopak podle jejího názoru dosavadní skutková zjištění nasvědčují spíše závěru, že u poškozeného nastal následek relativně méně závažný.
Vzhledem k částečné důvodnosti dovolacích námitek obviněného navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku včetně všech rozhodnutí na ně obsahově navazujících a okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedená kritéria nesplňovaly ty námitky obviněného, kterými zpochybňoval závěry obou soudů o průběhu skutkového děje v tom směru, že při potyčce s poškozeným nepoužil nůž. Těmi se dovolatel domáhal přehodnocení důkazů provedených v průběhu předcházejícího řízení a vytýkal tak soudům nesprávné použití ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř. Námitkami tohoto druhu proto deklarovaný dovolací důvod nenaplnil a Nejvyšší soud se jimi tudíž blíže nezabýval.
K tomu Nejvyšší soud dodává, že koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku negarantuje další stupeň úplného přezkumu napadeného rozhodnutí, nýbrž omezuje tento přezkum na katalog dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ust. §265b tr. ř. Přezkum skutkových zjištění mezi nimi nefiguruje. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak prostředkem přezkumu hmotně právního posouzení skutku, tak jak byl zjištěn soudy, nikoli prostředkem výhrad proti aplikaci ust. §2 odst. 5, 6 tr. řádu upravujících rozsah dokazování a způsob hodnocení provedených důkazů (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 282/03, IV. ÚS 73/03, I. ÚS 1692/07, resp. č. 36/2004, str. 298 Sb. rozh. trest.).
Naproti tomu dovolatel naplnil deklarovaný dovolací důvod výhradami proti právní kvalifikaci svého jednání jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., když konkrétně oponoval závěru soudů, že nezpůsobil poškozenému následek v podobě těžké újmy na zdraví.
V důsledku toho Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů uvedených v §265i odst. 1 tr. ř., aby dovolání obviněného J. K. odmítl, a tak v souladu s ust. §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti důvodné.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. se obviněný podle závěrů soudu dopustil tím, že jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví. Pojem těžké újmy na zdraví je definován v ust. §89 odst. 7 tr. zák. prostřednictvím dvou podmínek, které musí být současně splněny. Musí se jednak jednat o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které musí současně naplňovat znaky některé z alternativ taxativně vypočtených pod písmeny a) až ch) citovaného ustanovení. Podle závěru okresního soudu (viz str. 6 rozsudku), s nímž se ztotožnil i soud krajský, který je označil za odpovídající učiněným skutkovým zjištěním (viz str. 4 usnesení), šlo o těžkou újmu podle §89 odst. 7 písm. e) tr. zák., tj. poškození důležitého orgánu.
Tento pojem již v trestním zákoně definován není, jeho výklad podává všeobecně respektovaná judikatura. Podle ní se za poškození důležitého orgánu považuje takové porušení některého z tělesných orgánů, při němž vzniká nebezpečí pro život nebo jiný závažný déletrvající nebo trvalý následek. Podle judikatury nelze vést přesnou hranici mezi orgány důležitými a nedůležitými. Soudní praxe za ně například považovala zhmoždění či stlačení mozku kostními úlomky či krevním výronem, otřes mozku s bezvědomím trvajícím jednu hodinu, poranění přední poloviny krku včetně velkých cév zde probíhajících, poranění srdce a velkých cév, poranění žaludku, střev, jater, ledvin, sleziny a slinivky. Ze zranění nejvíce se blížící zranění poškozeného K. byla v rozhodovací praxi soudů za poškození důležitého orgánu považována poranění dýchacích cest spojená s vdechováním krve nebo šířením infekce do okolí.
Nejvyšší soud rozhodně nemíní jakkoli bagatelizovat závažnost poranění, které poškozený P. K. utrpěl. Nemůže však současně přehlížet fakt, že závěr soudů, že toto zranění naplnilo znaky poškození důležitého orgánu podle §89 odst. 7 písm. e) tr. zák., vzbuzuje pochybnosti. Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že soudy neinterpretovaly závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, zcela precizně, neboť ty v současném stádiu řízení připouštějí i výklad pro obviněného příznivější.
Znalecký posudek vypracovaný MUDr. I. D., Ph.D., písemně v přípravném řízení již ve výpisu ze zdravotnické dokumentace konstatuje, že (viz č. l. 139 spisu) poškozený utrpěl bodnou ránu pronikající mezižebřím do dutiny hrudní, v důsledku čehož vznikl pneumotorax (tj. průnik vzduchu do dutiny hrudní), plíce však poraněna není. Okresní soud bez dalšího převzal právní (!) závěr znalce, že (viz č. l. 140) popsaná poranění splňují kritéria poškození důležitého orgánu, neboť bodné poranění pronikající do volné dutiny hrudní ohrožovalo poškozeného na životě možným zakrvácením do dutiny hrudní. V závěrech posudku (viz č. l. 141) znalec uvádí, že bodná poranění plic mohou vést k ohrožení života mechanismem vykrvácení. K poranění plic ani k žádnému krvácení do této oblasti, jak patrno z výpisu ze zdravotní dokumentace o poskytnutí prvotního ošetření v podobě drenáže (viz č. l. 138 spisu), však nedošlo.
Přitom znalec svůj kategorický závěr, že došlo k poškození důležitého orgánu, sám v rámci svého výslechu v hlavním líčení zmírnil, když uvedl (viz č. l. 228), že mohlo dojít k poškození důležitého orgánu, resp. že bodné poranění mohlo poškozeného zprostředkovaně ohrozit na životě.
Jak již bylo řečeno, z odůvodnění rozsudku okresního soudu není zjevné, že by závěry znalce byly podrobeny zevrubnějšímu hodnocení soudem, zejména pokud jde o transformaci medicínských závěrů znalce do právního posouzení otázky vzniku těžké újmy ve smyslu §89 odst. 7 písm. e) tr. zák. (viz str. 6 odůvodnění). Okresní i krajský soud, soudě podle odůvodnění jejich rozhodnutí, svou pozornost soustředily především na argumentaci vztahující se k obhajobě obviněného založené na tvrzení, že v době potyčky nůž neměl, se kterou se zevrubně a přesvědčivým způsobem vypořádaly. Odůvodnění jejich skutkových a navazujících právních závěrů o naplnění znaků těžké újmy v podobě poškození důležitého orgánu však Nejvyšší soud shledává nedostatečné a vzbuzující pochybnosti.
Soudy především neporovnaly zranění popsaná znalcem s právními kritérii pojmu poškození důležitého orgánu zmíněnými Nejvyšším soudem v předcházející pasáži odůvodnění tohoto rozhodnutí.
Měly se přitom zaobírat otázkou, zda samotné způsobení pneumotoraxu je již poškozením důležitého orgánu, když k poškození plic poškozeného K. nedošlo a z dosud opatřené dokumentace není zjevné, že by rána byla takového charakteru, aby způsobovala krvácení či riziko infekce plic či dutiny hrudní, které by bezprostředně ohrožovaly poškozeného na životě. Rovněž popis zákroku provedený poškozenému lékaři po jeho přijetí do nemocnice (drenáž a sešití rány) nedává jasný obraz o závažnosti poranění.
Argument okresního soudu citovaný ve výroku rozsudku a podpůrně použitý i v odůvodnění právní kvalifikace jednání obviněného, že poškozený byl omezen v obvyklém způsobu života po dobu 4 týdnů, přitom neodpovídá skutečnosti [mimochodem k naplnění znaků těžké újmy dle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. se obecně vyžaduje doba okolo 6 týdnů, spíše výjimečně i doba kratší – viz č. 16/1988, II/1965, Sb. rozh. trest.]. Jde o převzetí závěru písemné verze znaleckého posudku, že průměrná doba léčení utrpěných poranění je 4 týdny. Z výpovědi samotného poškozeného však vyplývá, že byl hospitalizován po dobu 4 dní a poté po dvou týdnech pracovní neschopnosti opět nastoupil do učebního oboru (viz č. l. 210). Nejvyšší soud si je vědom, že samotná doba pracovní neschopnosti je při hodnocení doby trvání omezení poškozeného v obvyklém způsobu života jen jedním z více relevantních kritérií, nicméně uvedené údaje přinejmenším vzbuzují pochybnosti, že způsobená újma dosahovala závažnosti obecně předpokládané u různých typů těžké újmy podle §89 odst. 7 tr. zák.
Závěr soudů, že bodná rána, která měla za následek zranění poškozeného K. v podobě pneumotoraxu naplňuje znaky těžké újmy na zdraví podle §89 odst. 7 písm. e) tr. zák., se tak jeví přinejmenším jako předčasný a nedostatečně podložený. Dovolání obviněného v části zpochybňující způsobení takového následku proto Nejvyšší soud shledal důvodné.
IV.
Ze shora rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného J. K. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 7 To 237/2008, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 1 T 15/2008.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože Nejvyšší soud považuje za nezbytné dosud provedené dokazování doplnit, podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na okresním soudu především bude, aby provedl doplňující výslech znalce MUDr. I. D., Ph.D., k bližšímu popisu zranění, které poškozený K. utrpěl. Konkrétně především k tomu, zda bodná rána pronikající do dutiny hrudní a způsobující tzv. pneumotorax, avšak bez zasažení plic, způsobovala bezprostřední nebezpečí pro život poškozeného K. (tj. nikoli jen hypoteticky v případě zasažení plíce či krvácení do plic, k čemuž však nedošlo). Pro právní posouzení jednání obviněného bude rovněž třeba, aby se znalec vyjádřil k tomu, jak akutní bylo riziko vzniku tohoto závažnějšího následku v podobě zasažení plíce (např. zda lze vymezit, kolik cm od plic byl bodný kanál vzdálen) a to i s přihlédnutím k délce čepele zajištěného nože (5 cm) a stavbě těla poškozeného, která z obsahu spisového materiálu není zřejmá. Riziko zasažení plíce by bylo zřejmě vyšší i při relativně kratší délce čepele v případě, že by poškozený byl obdobně subtilní postavy jako obviněný, jak to plyne z fotodokumentace ve spise. Jinak by tomu mohlo být, pokud by byl poškozený mohutnější postavy nebo zavalitý. Pro posouzení kritérii §89 odst. 7 písm. e) tr. zák. bude rovněž vhodné specifikovat charakter zákroku, který musel poškozený při přijetí do nemocnice podstoupit, např. zda šlo jen o sešití bodné rány na povrchu těla nebo i v hrudní dutině.
Poněkud stranou pozornosti obou soudů zůstal i vlastní mechanismus, jak tohoto nejzávažnějšího, tak i ostatních poranění poškozeného. Znalec sice vyloučil, že by k nim mohlo dojít např. pádem na jiný předmět, např. střepy, traverzu (viz č. l. 228), nicméně jeho další závěry byly spíše v pravděpodobnostní rovině, když shromážděný důkazní materiál patrně ani jiný typ závěru nedovoloval. Znalec tak dovozoval, že bodné a řezné rány mohly být způsobeny zajištěným nožem, nevylučoval, že bodná rána mohla předcházet pádu poškozeného, nevyžadovala nápřah a mohla být vedena silou střední intenzity.
V této souvislosti Nejvyšší soud vyzdvihuje, že podle skutkových zjištění soudů jak poškozený, tak ani žádný z přihlížejících svědků, neregistroval nejen nějaký nápřah ruky s nožem ze strany obviněného vůči tělu poškozeného, ale ani moment, kdy k zasazení ran došlo. Okresní soud se nezabýval otázkou, zda ke způsobení některých poranění na těle poškozeného nemohlo dojít již tím, že obviněný nůž při potyčce držel v ruce. Zde nutno připomenout závěry soudů, že oba aktéři potyčky se váleli po zemi a měnili svou polohu, přičemž poškozený nebyl jen pasivním terčem útoku obviněného. Pro posouzení zavinění obviněného nutno tedy vážit i to, zda bylo prokázáno, že rány vedl s nápřahem či bez nápřahu, zda je vedl, resp. v průběhu potyčky vzhledem k jejímu průběhu a aktivitě poškozeného měl možnost vést cíleně či zda nemohla vzniknout tím, že jen nůž držel v ruce při zápase s poškozeným. Nutno tedy vážit i tu eventualitu, zda některá ze zjištěných poranění nemohla vzniknout tím, že poškozený na nůž držený obviněným v průběhu potyčky napadnul. I tyto otázky bude nutno řešit prostřednictvím výslechu znalce.
Nejvyšší soud považuje za nanejvýš vhodné, aby tomuto doplňujícímu výslechu znalce předcházely i doplňující výslechy obviněného a poškozeného zaměřené výhradně na shora uvedené otázky. Těm by znalec měl být v souladu s ust. §107 odst. 1 tr. ř. přítomen a mohl by tak v případě potřeby i sám pokládat obviněnému a poškozenému otázky.
V závislosti na výsledcích takto doplněného dokazování pak bude muset okresní soud upřesnit svá skutková zjištění týkající se mechanismu zranění poškozeného, když jen z faktu, že v průběhu potyčky obviněný nůž držel, nelze ještě bez dalšího dovozovat, že poškozenému rány aktivně zasazoval. Tento závěr by ovšem mohl vyplynout z doplněného dokazování.
Podle upřesnění skutkových zjištění připadá v úvahu několik verzí právního posouzení jednání obviněného. To bude odvislé především od závěru o zavinění obviněného vztahujícímu se k mechanismu použití nože a dále ke způsobeným zraněním. Relevantní bude i to, zda vůbec došlo u poškozeného ke zranění majícímu charakter těžké újmy ve smyslu §89 odst. 7 písm. e) tr. zák., resp. zda úmyslné jednání obviněného ke způsobení takové újmy bezprostředně směřovalo (§8 odst. 1 tr. zák.) či zda došlo jen k újmě v podobě ublížení na zdraví, avšak nedosahující charakteru těžké újmy na zdraví.
V úvahu tedy v tomto stádiu řízení připadají různé možnosti právního posouzení počínaje posouzením podle §222 odst. 1 tr. zák., ale nepochybně i posouzení jako mírněji trestného činu.
Na okresním soudu tedy bude, aby provedl nařízené doplnění dokazování (§265s odst. 1) tr. ř., zabýval se shora zmíněnými problémy a otázkami, které v původním řízení zůstaly stranou jeho pozornosti, resp. stranou pozornosti krajského soudu, nicméně pro posouzení věci se jeví relevantní. Při novém rozhodnutí ve věci pak musí respektovat zákaz změny k horšímu (§265s odst. 2 tr. ř.), když napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného obviněným.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr