ECLI:CZ:US:2009:3.US.1094.09.1
sp. zn. III. ÚS 1094/09
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 23. září 2009 sp. zn. III. ÚS 1094/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. S. proti nečinnosti orgánů činných v trestním řízení - státních zastupitelství spočívající v projednávání věci přesahujícím přiměřenou lhůtu, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, nábř. E. Beneše 3, Praha 1, 110 00, a Městského státního zastupitelství v Praze, nám. 14. října 2188/9, Praha 5, 150 00, jako účastníků řízení.
Výrok
I. Postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. SV 61/2004 a Městského státního zastupitelství v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 2 KZV 60/2004 spočívajícím v projednávání věci přesahujícím přiměřenou lhůtu bylo zasaženo do základního práva stěžovatele zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. SV 61/2004 a Městskému státnímu zastupitelství v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 2 KZV 60/2004 se ukládá, aby dále nepokračovala v průtazích a aby neprodleně v této věci jednala.
Odůvodnění:
I.
1. Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 28. dubna 2009, brojil stěžovatel proti tvrzené nečinnosti shora uvedených státních zastupitelství.
2. V ústavní stížnosti stěžovatel přibližuje, že je proti němu ode dne 20. prosince 2004 vedeno trestní stíhání, přičemž orgány státní moci, proti jejichž nečinnosti návrh směřuje, neplní pokyny uložené jim nezávislými soudy a svým jednáním prodlužují lhůtu, kterou by bylo lze pro projednání jeho věci považovat za přiměřenou; tím má docházet k zásahu do jeho základního práva zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
3. Ústavní soud si po zjištění, že návrh splňuje formální podmínky stanovené v §30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyžádal příslušný spis.
4. Z něj se podává, že se stěžovatel měl dne 26. 7. 2001 a v době od 12. 3. 2002 do 30. 4. 2004 dopustit jednání naplňujících skutkové podstaty trestných činů blíže vymezených ve sdělení obvinění č. j. SV 61/2004-391 ze dne 20. 12. 2004 (obviněnému doručeno dne 27. 12. 2004) a č. j. SV 61/2004-396 ze dne 25. 7. 2005. Podstatou závadného jednání měl být jednak nákup zboží v hodnotě 69 473 Kč provedený způsobem, že v prodejně nábytku ukazoval třetí (jemu známé) osobě jednotlivé kusy nábytku, která je posléze zaplatila odcizenou platební kartou, přičemž stěžovatel měl mít vědomost o tom, že platební karta byla odcizena, a jednak tím, že od téže třetí osoby převzal finanční plnění za poskytnutí informací získaných ze systémů a evidencí Policie České republiky a umožnil jí tak páchat další trestnou činnost.
5. Na stěžovatele byla dne 3. 7. 2006 pod sp. zn. 2 KZV 60/2004 podána státním zástupcem městského státního zastupitelství obžaloba u Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudní sp. zn. 8 T 102/2006); soud ve věci rozhodl dne 5. 12. 2006 rozsudkem, kterým byl stěžovatel obžaloby zproštěn. Státní zástupce se proti rozhodnutí odvolal a Městský soud v Praze jako soud odvolací svým rozhodnutím sp. zn. 6 To 38/2007 ze dne 14. 2. 2007 rozsudek soudu nalézacího zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Nalézací soud dne 4. 12. 2007 rozhodl novým rozsudkem č. j. 8 T 102/2006-1248, jímž byl stěžovatel částečně uznán vinným a který byl k odvolaní obou procesních stran v řízení Městským soudem v Praze rozhodnutím sp. zn. 6 To 174/2008 ze dne 27. 5. 2008 opět zrušen a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření.
6. Státní zástupce po doplnění spisu, byv přesvědčen, že naplnil pokyny odvolacího soudu, podal na stěžovatele dne 1. 12. 2008 pod č. j. 2 KZV 60/2004-1671 (soudní sp. zn. 8 T 150/2008) obžalobu. Obvodní soud pro Prahu 1 po předběžném projednání obžaloby svým usnesením sp. zn. 8 T 150/2008 ze dne 7. 4. 2009 vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, již Městský soud v Praze v neveřejném zasedání svým rozhodnutím sp. zn. 61 To 187/2009 ze dne 20. 5. 2009 zamítl.
7. V posledně uvedeném usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 187/2009 se na str. 2 třetí odstavec shora praví: "Lze plně souhlasit s námitkou státního zástupce, totiž že trestní řízení probíhá mimořádně dlouhou dobu. Tuto skutečnost stížnostní soud konstatuje s maximálním podivem, neboť se v podstatě nejedná o skutkově komplikovanou záležitost a délka trestního řízení byla jednoznačně ovlivněna nesoustředěností na provedení základních důkazů ve vztahu k žalovaným skutkům. K pochybení došlo jak v průběhu přípravného řízení, tak i v řízení před nalézacím soudem...".
8. Z listinných podkladů dále plyne, že stěžovatel dne 29. 6. 2005 podal jednu žádost o odstranění průtahů a dne 5. 10. 2005 další, přičemž ze spisu není zřejmé, že by byly vyřízeny způsobem, který předvídá věta druhá ustanovení §157a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
9. Stěžovatel je, jak ze shora uvedeného plyne, trestně stíhán již od 27. 12. 2004, kdy mu bylo sděleno obvinění, a toto trestní stíhání vedené Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1, nad nímž vykonává dozor Městské státní zastupitelství v Praze, není doposud ukončeno.
10. Ústavní soud si vyžádal vyjádření k příčinám průtahů trestního řízení. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze sdělením ze dne 2. 6. 2009 (č. j. 2 KZV 60/2004-214) odkázala na kopii stanoviska dozorujícího státního zástupce k podání obžalovaného ve věci žádosti o náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). V něm se uvádí chronologický přehled důležitých úkonů ve věci samé. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 se k výzvě Ústavního soudu nevyjádřilo vůbec.
III.
11. Ústavní stížnost je důvodná.
12. Ústavní soud připomíná, že podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, tedy v přiměřené lhůtě. Obdobně podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu [např. srov. nález sp. zn. II. ÚS 445/98 ze dne 12. 5. 1999 (N 73/14 SbNU 117)], konformní s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva [např. Kemmache proti Francii (1991), Philis proti Řecku (1997), Pélissier a Sassi proti Francii (1999), Punzelt proti České republice (2000), Bořánková proti České republice (2003)], vyplývá, že při posuzování "přiměřenosti doby řízení" je třeba zvažovat okolnosti konkrétního případu, zejména složitost dané záležitosti, chování účastníků řízení, zejména pak stěžovatele, a korektnost postupu státních orgánů při projednávání dané věci. Ústavní soud proto zvažoval, zda s ohledem na okolnosti případu se ze strany policejního orgánu a státního zastupitelství jedná o průtahy odůvodněné či nikoliv.
13. Ústavní soud vzal v úvahu, že se nejedná o složitou trestní věc, a na délku stíhání má bezpochyby vliv i ta okolnost, že v průběhu trestního řízení dochází mezi orgány činnými v trestním řízení k opakovaným výměnám názorů na požadavky rozsahu stran doplnění dokazování.
14. Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě je integrální součástí práva na spravedlivý proces, tedy základních práv garantovaných čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Tento názor vyslovil Ústavní soud již v mnoha svých rozhodnutích, v nichž se zabýval nepřiměřenou délkou řízení [např. nález sp. zn. I. ÚS 5/96 ze dne 5. 11. 1996 (N 116/6 SbNU 335), nález sp. zn. IV. ÚS 358/98 ze dne 10. 11. 1998 (N 140/12 SbNU 303), nález sp. zn. I. ÚS 600/03 ze dne 16. 1. 2004 (N 6/32 SbNU 35), dostupné též na http://nalus.usoud.cz]. Časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení. Čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích přímých účastníků řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění. Celkově se tak oslabuje kredibilita státní moci a specificky moci soudní. Nepřiměřená délka řízení se pak proto přímo odráží v důvěře občana ve stát, jeho instituce a v právo, což je základní podmínka pro fungování legitimního demokratického právního státu.
15. Ústavní soud považuje za nutné dodat, že při posuzování, zda došlo k zásahu do práva na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, není rozhodné, jakými konkrétními osobami vyřizujícími předmětnou agendu jsou průtahy zaviněny. Ostatně, jak z přípisu Městského státního zastupitelství v Praze plyne (ve shodě se spisovým materiálem), v žádné z fází trestního řízení nedošlo ze strany příslušného orgánu činného v trestním řízení k absolutní, zcela zjevné a déletrvající nečinnosti stricto sensu.
16. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu je věcí státu, aby organizoval soustavu státních orgánů tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině byly respektovány. Případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudů a ostatních orgánů činných v trestním řízení právem očekávají dodržování přiměřené doby řízení [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94 ze dne 14. 9. 1994 (N 42/2 SbNU 35, 39), nález sp. zn. IV. ÚS 466/97 ze dne 11. 3. 1998 (N 38/10 SbNU 251)]. Obsah právního řádu musí být stejně závazný pro občany i pro stát, a to nejen ve své abstraktní podobě, ale především konkrétně při výkonu soudní moci [usnesení sp. zn. II. ÚS 79/99 ze dne 10. 5. 1999 (ve SbNU nepublikováno), nález sp. zn. IV. ÚS 193/03 ze dne 15. 10. 2003 (N 120/31 SbNU 85), nález sp. zn. I. ÚS 600/03 ze dne 16. 1. 2004 (N 6/32 SbNU 35), vše dosupné na http://nalus.usoud.cz]. Z tohoto hlediska jsou posuzovány též stížnosti podané proti České republice na průtahy řízení u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Nerespektování těchto požadavků by mohlo vést k mezinárodněprávní odpovědnosti České republiky (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Hartman vs. Česká republika ze dne 10. 7. 2003 a rozsudek ve věci Schmidtová vs. Česká republika ze dne 22. 7. 2003).
17. Postupem orgánů činných v přípravném řízení došlo k porušení základního práva stěžovatele, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů a v přiměřené době (čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Uvedené ústavně zaručené základní právo přitom patří k těm právům, která zásadním způsobem spolupodmiňují společností vnímaný stupeň právní jistoty, a jeho dodržování je jednou ze záruk posilování důvěry občanů v právo a justici.
18. Ústavní soud rozhodoval v této věci bez ústního jednání, protože byly splněny podmínky ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
19. Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnosti pro porušení čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhovět. Podle ustanovení §82 odst. 3 písm. b) citovaného zákona proto Ústavní soud uložil Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 a Městskému státnímu zastupitelství v Praze, aby nepokračovaly v průtazích řízení a aby neprodleně v této věci jednaly.