ECLI:CZ:US:2019:3.US.1126.19.1
sp. zn. III. ÚS 1126/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky V. J., zastoupené JUDr. Evelynou Lojdovou, advokátkou, sídlem Pařížská 67/11, Praha 1 - Josefov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. ledna 2019 č. j. 14 Co 325/2018-540 a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 7. září 2018 č. j. 19 Nc 43085/2016-506, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu, jako účastníků řízení, a nezletilé K. J. a J. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala, aby byly zrušeny rozsudky označené v záhlaví, neboť je názoru, že jimi bylo porušeno její základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Okresní soud v Chebu (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 7. 9. 2018
č. j. 19 Nc 43085/2016-506 stanovil vedlejšímu účastníkovi povinnost při týdenní střídavé péči o nezletilou vedlejší účastnici přispívat na její výživu částkou 18 000 Kč měsíčně k rukám stěžovatelky. Stěžovatelce stanovil povinnost přispívat na výživu nezletilé vedlejší účastnice částku 3 000 Kč měsíčně k rukám vedlejšího účastníka. Okresní soud z provedeného dokazování zjistil, že majetkové poměry vedlejšího účastníka byly nadstandardní i přes jeho důchodový věk. I při tvrzeném omezení příjmů z podnikání a pobírání starobního důchodu ve výši 20 740 Kč měsíčně mu umožňovaly plnit vyživovací povinnost k nezletilé vedlejší účastnici odpovídajícím způsobem. Okresní soud rekapituloval stav účtů vedlejšího účastníka od roku 2016. Konečný zůstatek na prvním z účtu činil v srpnu 2018 částku 250 263 Kč a na druhém účtu činil v srpnu 2018 částku 12 160 Kč. Vedlejší účastník neohlásil ani přerušení své živnostenské činnosti, vlastní nákladnou nemovitost, v níž bydlí a poskytuje bydlení nezletilé vedlejší účastnici, vlastní dva osobní automobily značky Mercedes-Benz. Dle zjištění okresního soudu stěžovatelka a vedlejší účastník zajišťovali potřeby nezletilé vedlejší účastnice ve střídavém režimu péče každý dle svých možností, schopností, majetkových poměrů a životní úrovně. Vedlejší účastník doložil potvrzení o zdravotním stavu, dle něhož mu lékaři po operaci doporučují klid, nesportovat a jen lehké procházky. Okresní soud dospěl k závěru, že nezletilá vedlejší účastnice má právo podílet se na nadstandardní životní úrovni vedlejšího účastníka, který má stále možnosti a schopnosti provozovat podnikatelskou činnost. S ohledem na tuto skutečnost okresní soud stanovil výživné, které je vedlejší účastník povinen hradit, ve výši 18 000 Kč měsíčně. Vzhledem ke střídavé péči s týdenním cyklem takto stanovená vyživovací povinnost dle soudu fakticky odpovídá částce 40 000 Kč měsíčně.
3. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") k odvolání obou rodičů změnil rozsudek okresního soudu tak, že vedlejší účastník je povinen platit výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně, z toho 8 000 Kč k rukám stěžovatelky a 7 000 Kč na spořicí účet. Rodičům zakázal nakládat s prostředky na daném účtu bez svolení soudu. Rozsudek okresního soudu potvrdil ohledně výše výživného, které má platit stěžovatelka (3 000 Kč měsíčně). Krajský soud zdůraznil, že nezletilé vedlejší účastnici bylo v době jeho rozhodování 10 let a desetiletá dívka za normálních okolností nepotřebuje 18 000 Kč na půl měsíce, kdy je u stěžovatelky. Příjmy vedlejšího účastníka v posledních letech spočívaly jen ve starobním důchodu ve výši přibližně 20 000 Kč měsíčně. Jiné příjmy zjištěny nebyly, z pouhého zápisu vedlejšího účastníka v živnostenském rejstříku opak neplyne. Dle krajského soudu takovému příjmu výživné ve výši 18 000 Kč měsíčně neodpovídá. Krajský soud se neztotožnil s předpokladem okresního soudu, že vedlejší účastník má pokračovat v podnikání. Po vedlejším účastníkovi, který dosáhl důchodového věku, má zdravotní potíže a je ochoten platit výživné ve výši několikanásobně vyšší, než je obvyklé, nelze výdělečnou činnost požadovat. Dle krajského soudu nelze vedlejšího účastníka nutit, aby rozprodával svůj majetek, neboť považuje za legitimní jeho zájem udržet si vysokou životní úroveň, jíž dosáhl. Je-li vedlejší účastník ochoten platit několikanásobně vyšší výživné, než je obvyklé, je výživa nezletilé vedlejší účastnice zajištěna a po vedlejším účastníkovi nelze žádat více. Výše určeného výživného je dle krajského soudu odůvodněno především ochotou vedlejšího účastníka je platit. Možnost utajených úspor vedlejšího účastníka, kterou v řízení naznačovala stěžovatelka, krajský soud nepovažoval za podstatnou. Vedlejší účastník sice za podivných okolností převedl na účet svého bratra v roce 2016 částku 1 300 000 Kč. Když si však vedlejší účastník kupoval vůz značky Mercedes-Benz, učinil tak až po převodu této částky zpět na jeho účet. Krajský soud dospěl k závěru, že vedlejší účastník nemá miliony korun českých, které by zatajoval.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítla, že krajský soud svůj rozsudek téměř neodůvodnil, nezabýval se všemi skutečnostmi, které vyšly najevo. V této souvislosti poukázala na to, že okresní soud zjistil, že vedlejší účastník vlastní řadu akcií různých obchodních společností, vlastní rovněž rozsáhlé pozemky, na nichž je postaven luxusní dům. Okresní soud zjistil, že po zahájení řízení zůstatky na účtech vedlejšího účastníka náhle poklesly o značné sumy bez zřejmého důvodu. Krajský soud se sice neztotožnil se závěry okresního soudu, neuvedl ale proč. V odůvodnění svého rozsudku zcela ignoroval skutečnost, že majetek vedlejšího účastníka mnohonásobně převyšuje majetek stěžovatelky.
5. Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že zdravá desetiletá dívka výživné ve výši 18 000 Kč na polovinu měsíce nespotřebuje. Dle stěžovatelky však nezohlednil, že dle §915 odst. 1 zákona č. 89/2009 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), předchází hledisko stejné životní úrovně hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Výživné ve výši 15 000 Kč nezajistí stejnou životní úroveň nezletilé a vedlejšího účastníka, zvláště je-li možno na běžnou spotřebu užít jen 8 000 Kč (zbylých 7 000 Kč tvoří spořicí část výživného). Dle stěžovatelky krajský soud zcela ignoroval potencialitu příjmů vedlejšího účastníka, která je značná s ohledem na velikost jeho majetku a skutečnost, že je i přes svůj věk osobou samostatně výdělečně činnou.
6. Krajský soud zakázal rodičům volně disponovat bez přivolení soudu s penězi na spořicím účtu, kam se poukazuje část výživného. Stěžovatelka namítla, že jde o příliš omezující opatření, které nebylo ani řádně odůvodněno. Ukládáním prostředků na spořicí účet dojde k jejich znehodnocení inflací. Stěžovatelka má za to, že v důsledku disproporce mezi její majetkovou situací a majetkovou situací vedlejšího účastníka není schopna zajistit nezletilé takovou životní úroveň, jaké se jí dostane u vedlejšího účastníka. Obává se neblahého vlivu této disproporce na nezletilou, která bude s ohledem na střídavou péči každé dva týdny "jinou osobou". Shodné výhrady, které stěžovatelka má vůči rozsudku krajského soudu, uplatnila i vůči rozsudku okresního soudu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.
9. Stěžovatelčinu námitku o nepřezkoumatelnosti napadených rozsudků považuje Ústavní soud za nedůvodnou. Ústavně zaručenému právu na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit [srov. nálezy ze dne 4. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 113/02 (N 109/27 SbNU 213), ze dne 23. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 521/05 (N 70/40 SbNU 691); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz]. Požaduje se přiměřeně dostatečná míra odůvodnění, tj. rozsah povinnosti odůvodnit rozhodnutí se může měnit podle povahy rozhodnutí, musí být posuzován ve světle okolností každého případu a nemůže být chápán jako nezbytnost podrobné odpovědi na každý argument [nálezy ze dne 5. 1. 2005 sp. zn. IV. ÚS 201/04 (N 3/36 SbNU 19); ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. III. ÚS 961/09 (N 207/54 SbNU 565)]. Ústavní soud konstatuje, že z napadených rozsudků je patrný ucelený myšlenkový postup, jímž soudy dospěly ke svému rozhodnutí. V dostatečné míře je z nich patrno, na jakých skutkových zjištěních soudy svá rozhodnutí vystavěly.
10. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku stěžovatelka dovozovala též z toho, že se krajský soud nezabýval tím, že dle jejího názoru jsou měsíční výdaje vedlejšího účastníka větší než jeho příjmy. Ústavní soud konstatuje, že k výdajům na bydlení se vztahovala výpověď vedlejšího účastníka (srov. bod 6. rozsudku okresního soudu), dle níž jeho výdaje na bydlení včetně plateb za elektřinu a vodu činí 15 960 Kč měsíčně, což je méně než jeho starobní důchod ve výši 20 740 Kč. Okresní soud dále zjišťoval výši jeho úspor v srpnu 2018 (250 263 Kč na jednom účtu a 12 160 Kč na druhém; bod 13. rozsudku okresního soudu), z nichž lze do budoucna hradit další výdaje. Vedle toho se okresní soud v rámci dokazování zabýval hospodařením společnosti XX (nyní X), jejímž je vedlejší účastník jediným společníkem a k níž z jeho výpovědi zjistil, že v říjnu 2016 došlo k ukončení provozu hotelu, nicméně za rok 2016 dosáhla společnost hospodářského výsledku před zdaněním ve výši 1 800 000 Kč, o jehož rozdělení nebylo rozhodnuto. Před okresním soudem vedlejší účastník vypověděl, že na účtu této společnosti je přes 1 milion Kč v srpnu 2018 (body 7., 9. a 10. rozsudku okresního soudu). Ústavní soud konstatuje, že nebylo třeba, aby se soudy podrobněji zabývaly tvrzením o tom, že u vedlejšího účastníka příjmy převyšují výdaje, za situace, kdy náklady na bydlení vedlejší účastníka jsou nižší než jeho důchod a kdy může do budoucna pro krytí dalších svých výdajů případně užít úspory na účtech, a to navíc tehdy, kdy společnost, jejímž je jediným společníkem, dosud nerozdělila vysoké částky zisku. Nevyvstala totiž v řízení situace, kdy by vznikaly zásadní pochybnosti o tom, jakým způsobem může účastník hradit své výdaje, které by podle okolností vyžadovaly bližší hodnocení soudem. Ani v daném ohledu proto Ústavní soud nepovažuje rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný.
11. Nelze souhlasit se stěžovatelkou, že by se krajský soud nezabýval majetkem vedlejšího účastníka (k tomu viz dále bod 15.).
12. Stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že se nezabýval skutečností, že vedlejší účastník je disponentem bankovního účtu u Československé obchodní banky, a. s., který v ústavní stížnosti specifikovala. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka pomíjí, že k tomuto účtu vedlejší účastník v řízení před okresním soudem poskytoval své vysvětlení (srov. bod 11. rozsudku okresního soudu), že jde o účet jeho bratra a k účtu má dispoziční oprávnění v souvislosti se zařizováním bratrovy koupě automobilu. Vedlejší účastník poskytl své vysvětlení i k dalším okolnostem týkajícím se bankovních účtů (srov. bod 10. rozsudku okresního soudu). Krajský soud dospěl k závěru, že vedlejší účastník nemá miliony korun, které by zatajoval, jak naznačovala stěžovatelka (bod 13. rozsudku krajského soudu). Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat skutková zjištění obecných soudů, je povolán především k přezkumu, zda při utváření skutkových zjištění se soudy nedopustily excesu. Za situace, kdy soud při znalosti vysvětlení vedlejšího účastníka k bankovním účtům neshledal zatajování finančních prostředků, Ústavní soud exces nespatřuje. K další otázce týkající se bankovních účtů se krajský soud srozumitelně vyjádřil v bodě 13. svého rozsudku.
13. Další okruh námitek v ústavní stížnosti se týkal určení výše výživného pro nezletilou vedlejší účastnici. Krajský soud uvedl, že jediné příjmy vedlejšího účastníka v posledních letech spočívají jen ve starobním důchodu ve výši přibližně 20 000 Kč, jiné příjmy nezjistil (bod 8. rozsudku krajského soudu). Výživné placené vedlejším účastníkem krajský soud stanovil na 15 000 Kč měsíčně, k čemuž především odkázal na ochotu vedlejšího účastníka je v této výši platit (bod 12. rozsudku krajského soudu). Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že vedlejší účastník má velký majetek (luxusní dům a vozidla), z čehož dovozovala jeho vysokou životní úroveň, které dle jejího názoru určená výše výživného (15 000 Kč měsíčně) neodpovídá. Rovněž nesouhlasí s hodnocením krajského soudu, dle něhož po vedlejším účastníkovi vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a věku již nelze požadovat další výdělečnou činnost.
14. Ústavní soud konstatuje, že daná námitka směřuje do oblasti užití běžného zákona, zejména §915 odst. 1 o. z., který reguluje výživné mezi rodiči a dětmi a dle něhož životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. K výkladu podústavního práva jsou povolány obecné soudy. Otázka posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí úvahy soudu závislé mimo jiné na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné [nález ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 299/06 (N 158/42 SbNU 297)]. Ústavnímu soudu přísluší jen hodnotit, zda obecné soudy neporušily ústavně zaručená práva a svobody účastníka, který podal ústavní stížnost. K porušení základních práv může dojít např. nedostatečným odůvodněním rozhodnutí (zde by šlo o zásah do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny). V obecné rovině, bylo-li by stěžovatelem nezletilé dítě, náleží Ústavnímu soudu zkoumat např. dodržení požadavků čl. 32 odst. 4 Listiny zakotvujícího mimo jiné právo dětí na rodičovskou péči, jemuž odpovídá povinnost rodičů o děti pečovat včetně jejich dostatečné výživy [srov. nález ze dne 8. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 244/03 (N 53/33 SbNU 47)].
15. Při určení výše výživného, jež má vedlejší účastník platit, krajský soud nevybočil z mezí daných ústavními předpisy. Odůvodněním svého rozsudku krajský soud dostál požadavkům vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny. Uvedl své hodnocení k majetku vedlejšího účastníka, v jehož rámci nepovažoval za správnou úvahu, že by vedlejší účastník měl svůj majetek rozprodávat, neboť považoval za legitimní, aby si vedlejší účastník podržel vysokou životní úroveň, které v minulosti dosáhl. Určené výživné krajský soud považoval za více než dostatečné k naplnění potřeb nezletilé. Jeho výše dle krajského soudu umožňovala stejnou životní úroveň s přihlédnutím k tomu, že vedlejší účastník nezletilé platí její aktivity (golf) a bere ji do zahraničí. Určené výživné se týkalo poloviny měsíce, kdy je nezletilá u stěžovatelky, po zbytek měsíce je nezletilá u vedlejšího účastníka, kde přímo sdílí jeho životní úroveň. Takové odůvodnění je z ústavního hlediska akceptovatelné. Nutnost zpeněžit zbytný majetek k hrazení výživného je z hlediska ústavního spojena zejména se situací, kdy by příjmy povinného neumožňovaly plnit výživné ve výši odpovídající odůvodněným potřebám dětí (srov. výše zmíněný nález sp. zn. IV. ÚS 244/03). V ústavních mezích pro uvážení krajského soudu se tak pohybuje jeho hodnocení, že spotřební složka běžného výživného pro zdravou desetiletou dívku na polovinu měsíce ve výši 8 000 Kč (a spořící složka ve výši 7 000 Kč) je odpovídající.
16. Nic neústavního nelze spatřovat ani v hodnocení krajského soudu, který s odkazem na zdravotní stav vedlejšího účastníka a jeho důchodový věk vyhodnotil, že po něm nelze požadovat další výdělečnou aktivitu za situace, kdy o dceru pečuje polovinu měsíce sám a pro dobu, kdy je dcera u stěžovatelky, je výživné stanoveno na 15 000 Kč měsíčně.
17. Stěžovatelčiny výhrady proti ukládání částek tvořící spořicí část výživného na spořicí účet se z velké části míjí s ústavními předpisy. Odůvodnění k této části svého rozhodnutí krajský soud v dostačující míře poskytl v bodě 15. svého rozsudku. Při úvahách o znehodnocení úspor inflací stěžovatelka pomíjí, že pravidelně jsou úložky na spořicím účtu úročeny, čímž se dopad inflace zmírňuje.
18. Shodné námitky, které stěžovatelka uplatnila proti rozsudku krajského soudu, vznesla i proti rozsudku okresního soudu. Ústavní soud posuzuje ústavnost konečného hodnocení závěru, k němuž obecné soudy dospěly, tj. zohledňuje změny rozhodnutí nalézacího soudu provedené odvolacím soudem a jejich odůvodnění. V těch dílčích částech hodnocení, kde se odvolací soud ztotožnil s nalézacím, Ústavní soud vnímá rozhodnutí těchto soudů v jejich komplexu. Jelikož krajský soud změnil rozsudek okresního soudu u určení výše výživného placeného vedlejším účastníkem, bylo pro Ústavní soud z hlediska námitek vztahujících se k tomuto výživnému určující především posouzení krajským soudem, k němuž se Ústavní soud vyjádřil výše.
19. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu