ECLI:CZ:US:2010:3.US.1491.10.1
sp. zn. III. ÚS 1491/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky CUPROSAN s.r.o., IČ: 25168380, se sídlem Ostrava-Přívoz, Slovenská 1a, zastoupené Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem, se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách, 28. října 219/438, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2009 č. j. F 39324/2009, C 22176/L a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2010 sp. zn. 5 Cmo 21/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem, který i v ostatním splňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí s odůvodněním, že v postupu obecných soudů spatřuje zásah do svého ústavně zaručeného práva podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zaručující, že nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci, dále podle čl. 36 odst. 1 Listiny (právo na spravedlivý proces) a dle čl. 90 Ústavy, který soudům ukládá, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.
Pro skutkovou základnu je určující, že stěžovatelce byla uložena pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč Krajským soudem v Ostravě usnesením ze dne 13. 11. 2009 sp. zn. F 39324/2009, C 22176/L.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2009 sp. zn. F 39324/09 / C 22176/L byla společnost vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy předložila v elektronické podobě do sbírky listin výroční zprávy, účetní závěrky a zprávy auditora o jejich ověření, a to za rok 2007 - 2008. Společnost byla poučena o možnosti uložení pořádkové pokuty pro případ, že neuposlechne výzvy soudu. Písemnost byla doručena stěžovatelce dne 13. 8. 2009. Výzvou ze dne 23. 9. 2009, která byla stěžovatelce doručena dne 2. 10. 2009, byla urgována ke splnění usnesení soudu ze dne 6. 8. 2009, přičemž stěžovatelka byla opakovaně upozorněna na možnost uložení pořádkové pokuty až do výše 20 000 Kč. Stěžovatelka však na shora uvedené výzvy nijak nereagovala. Vzhledem k výše uvedenému Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 11. 2009 sp. zn. F 39324/2009, C 22176/L uložil stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč. Soud jednal prostřednictvím vyšší soudní úřednice.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, v němž namítala, že při vydání napadeného usnesení byl soud nesprávně obsazen, a toto rozhodnutí je tedy zmatečné. Stěžovatelka poukazovala na to, že napadené rozhodnutí vydala vyšší soudní úřednice, přičemž rozsah činnosti vyššího soudního úředníka je taxativně vypočten v ustanovení §§4 až 44 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o vyšších soudních úřednících"). V tomto zákoně není stanoveno, že by vyšší soudní úředník mohl rozhodovat o uložení pořádkové pokuty dle ustanovení §200de o. s. ř. nebo dle ustanovení §53 o. s. ř..
Odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatuje, že z rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě na rok 2009 zjistil, že rejstříkové věci vyřizují vyšší soudní úředníci s výjimkou přeměn společností. Vyšší soudní úřednice J. O. je příslušná k rozhodování věcí společností s ručením omezeným, u kterých je koncové dvojčíslí spisové značky C v rozsahu od 67 do 99, a to na kanceláři C2. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně citoval ustanovení §200de o. s. ř. a správně rovněž rozhodl, že v případě, kdy společnost přes výzvu soudu nedoloží do sbírky listin listiny, které do ní dle zvláštních právních předpisů náleží, je na místě uložení pořádkové pokuty. Pořádková pokuta byla stěžovatelce uložena dle Vrchního soudu v Olomouci dle ustanovení §200de o. s. ř., tedy dle ustanovení, které je systematicky zařazeno do třetí části - řízení v prvním stupni, Hlavy V., zvláštní ustanovení, ustanovení §§200a až 200de - řízení ve věcech obchodního rejstříku. Dle zákona o vyšších soudních úřednících vyplývá, že vyšší soudní úředník je oprávněn v řízení ve věcech obchodního rejstříku činit všechny úkony, pokud není třeba nařízení jednání. Názor stěžovatelky, že vyšší soudní úředník není oprávněn uložit pořádkovou pokutu dle ustanovení §200de o. s. ř. pokládá odvolací soud za nesprávný. Ze zákona o vyšších soudních úřednících vyplývá dle názoru odvolacího soudu, že takové rozhodnutí vyšší soudní úředník oprávněn vydat je, neboť nejde o případ, kdy by bylo třeba nařídit jednání.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti v zásadě opakuje námitky, které uplatňovala v řízení před obecnými soudy, zejména pak v odvolání. Argumentuje tím, že dle ustanovení §200de o. s. ř. může předseda senátu uložit pořádkovou pokutu podnikateli také tehdy, jestliže neuposlechl výzvy soudu, aby mu sdělil skutečnosti nebo předložil listiny potřebné k rozhodnutí podle §200b odst. 1 věty druhé o. s. ř. nebo aby mu předložil listiny, které náleží do sbírky listin. Dle názoru stěžovatelky je rozsah činnosti vyššího soudního úředníka taxativně vypočten v ustanovení §§4 až 14 zákona o vyšších soudních úřednících, ve kterém však není vyšším soudním úředníkům umožněno rozhodovat o uložení pořádkové pokuty dle ustanovení §200de o. s. ř. neb ustanovení §53 o. s. ř. Názor odvolacího soudu považuje stěžovatelka za nesprávný, neboť pod znění ustanovení §10 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících, tedy rozhodování v řízení ve věcech obchodního rejstříku, dle názoru stěžovatelky nelze podřadit rozhodování o uložení pořádkové pokuty, byť by mělo souvislost se zakládáním listin do sbírky listin rejstříkového soudu či rejstříkovým řízením a byť by pořádková pokuta byla ukládána na základě ustanovení zařazeného systematicky do části o. s. ř. upravující řízení ve věcech obchodního rejstříku. Dle názoru stěžovatelky se svou povahou jedná o zcela jiný druh rozhodovací činnosti, kdy je subjektům ukládána sankce za porušení určitých povinností a nejedná se o druh úkonů či rozhodování ve věcech obchodního rejstříku.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995, sp. zn. II. ÚS 45/94). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti Ústavnímu soudu nepřísluší - zásadně - podávat výklad podústavního práva, a není - oproti Nejvyššímu soudu - povolán ani k tomu, aby dbal o jednotu (sjednocování) soudní praxe. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti mnohokrát výslovně konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Z výše uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi, je-li jejím jádrem pouhé vyjádření nesouhlasu s hodnocením důkazů obecnými soudy. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů obecného práva, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalizmu").
Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (srov. §202 odst. 2 o. s. ř., od 1. 7. 2009 byla částka zvýšena na 10 000 Kč), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena [rozhodnutí ve věci sp. zn. IV. ÚS 695/01, obdobně další sp. zn. IV. ÚS 248/01, sp. zn. IV. ÚS 8/01, sp. zn. IV. ÚS 185/98 (nepublikovaná usnesení)]. Za takové extrémní rozhodnutí podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení považovat nelze.
Právní názory, které obecné soudy aplikovaly, také rozumně a uspokojivě odůvodnily. Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty i řízení mu předcházející, přičemž věc posuzoval nejen z hlediska námitek uplatněných stěžovatelkou, ale i z hlediska splnění dalších předpokladů pro vydání napadeného usnesení. Ústavní soud dále ověřil, že odvolací soud se vlastními námitkami stěžovatelky řádně zabýval a své závěry patřičně odůvodnil. Stěžovatelka, ačkoliv byla řádně a opakovaně vyzvána ke splnění své zákonné povinnosti a upozorněna na možnost uložení pořádkové pokuty, tak neučinila ani ke dni rozhodování odvolacího soudu, přičemž ani neodůvodnila, proč svou zákonnou povinnost nesplnila (důvody nezákonného postupu neozřejmila ani v ústavní stížnosti). Odvolací soud postup vyšší soudní úřednice řádně přezkoumal a jeho závěry, dle nichž je vyšší soudní úředník oprávněn uložit v řízeních, v nichž samostatně provádí úkony (nebo na základě pověření předsedy senátu nebo samosoudce), pořádkovou pokutu, nelze považovat za závěry ústavně rozporné.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2010
Jan Musil v. r.
předseda senátu