ECLI:CZ:US:2017:3.US.1712.17.1
sp. zn. III. ÚS 1712/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Mojžíška, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, č.j. 27 Cdo 1115/2017-324, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, č.j. 27 Cdo 1117/2017-325, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 2. 6. 2017 bylo Ústavnímu soudu doručeno ručně psané podání stěžovatele směřující proti v záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Návrh stěžovatele přitom trpí vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a jeho podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Úřední činností soudu však bylo zjištěno, že stěžovatel se již v minulosti obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byl stěžovatel upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. I. ÚS 1029/07, I. ÚS 2147/07, III. ÚS 991/08, III. ÚS 2543/14, III. ÚS 2579/14, I. ÚS 2793/14, III. ÚS 1298/16, IV. ÚS 1324/16 nebo III. ÚS 2788/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě, která mu k tomu byla určena. Ústavní soud však zároveň konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
Stěžovatel přitom postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí opakovaně, ačkoli byl soudem už mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Za dané situace lze přitom považovat za neúčelné, aby byl stěžovatel opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.
Obdobný postup (odmítnutí ústavní stížnosti pro vady návrhu bez vyzývání stěžovatele k jejich odstranění) byl ostatně zvolen také už při rozhodování o předchozích ústavních stížnostech stěžovatele - z poslední doby viz například usnesení sp. zn. II. ÚS 3710/16, usnesení sp. zn. I. ÚS 4008/16, usnesení sp. zn. I. ÚS 4224/16, usnesení sp. zn. IV. ÚS 610/17 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 738/17.
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti přistoupil k přiměřené aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2017
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu