ECLI:CZ:US:2004:3.US.209.03
sp. zn. III. ÚS 209/03
Usnesení
III. ÚS 209/03
Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele S. B., zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2003 sp. zn. 8 To 5/2003 a Městského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2002 sp. zn. 6 Nt 531/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 15 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k citované úmluvě. Uvedl, že soud I. stupně zamítl jeho návrh na povolení obnovy trestního řízení vedeného u bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně, jímž byl dne 17. června 1981 uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách a rozsudkem sp. zn. 4 T 120/81 odsouzen dle §269 odst. 1 písm. b) tr. zákona k odnětí svobody v trvání 18 měsíců, odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo Vyšším vojenským soudem v Táboře dne 16. července 1981 usnesením sp. zn. 1 To 163/81 zamítnuto. Poukázal na průběh a výsledek řízení, v němž žádal Městský soud v Brně o přezkum rozhodnutí soudů dle zák. č. 119/1990 Sb. a na obsah nálezů Ústavního soudu, na základě nichž podal návrh na povolení obnovy řízení, jakož i na rozhodnutí řady soudů, které v obdobné věci obnovu řízení povolily a vyslovil přesvědčení, že v řízení o jeho návrhu nebylo přihlíženo ke smyslu zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, ačkoliv se stěžovatel na něj odvolával.
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně ve svém vyjádření ze dne 16. května 2003 poukázala na obsah odůvodnění stížností napadeného usnesení, v němž na námitky podané stížnosti bylo reagováno, jakož na obsah nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 42/02, s nímž jsou rozhodnutí soudů obou stupňů v souladu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 6 Nt 531/2001 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal usnesení soudu I. stupně ze dne 13. listopadu 2002 č. j. 6 Nt 531/2001-41 v souladu s §147 odst. 1 trestního řádu a stížnost zamítl, když opodstatněně shledal, že nevyhovění žádosti o povolení obnovy trestního řízení je v souladu s §278 odst. 1 tr. řádu i s judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu. Je třeba uvést, že soudy obou stupňů dospěly ke správnému závěru - že v předmětné věci nevyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zjevném nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, k poměrům pachatele či ve zřejmém rozporu s účelem trestu, přičemž za skutečnost, která by splnila uvedené předpoklady pro povolení obnovy řízení nelze považovat odlišný, později učiněný výklad práva. V tomto smyslu aplikované ustanovení §278 odst. 1 tr. řádu není v rozporu s rozhodnutími, na něž se stěžovatel odvolává, vydanými Ústavním soudem mj. ve věci sp. zn. II. ÚS 285/97 a II. ÚS 187/2000, jež se k obnově trestního řízení a k důvodům jejího povolení nevztahovala, ani ve věci I. ÚS 26/01, ve které bylo řešeno porušení zásady "ne bis in idem", když soudy stěžovatele opakovaně v roce 1992 a 1993 odsoudily pro trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby dle §272d odst. 3 tr. zákona.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2004