ECLI:CZ:US:2018:3.US.2170.18.1
sp. zn. III. ÚS 2170/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Lukáše Blažeje, zastoupeného Mgr. Michalem Chuchútem, LL. M., advokátem, sídlem nám. Junkových 2772/1, Praha 5 - Stodůlky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. dubna 2018 č. j. 7 As 124/2017-21, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Věc vedená pod sp. zn. III. ÚS 2170/18 se postupuje k projednání a rozhodnutí plénu Ústavního soudu.
Odůvodnění:
1. V řízení, z nějž ústavní stížnost vzešla, byla řešena otázka, zda a za jakých podmínek může stěžovatel žádat kopii kompletního správního spisu vedeného v řízení, jehož nebyl účastníkem.
2. Kromě argumentace zaměřené na právo na informace dle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") stěžovatel v ústavní stížnosti také namítá, že Nejvyšší správní soud v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2551/16 ze dne 27. 3. 2018 napadený rozsudek veřejně nevyhlásil. Z vyjádření Nejvyššího správního soudu vyplývá, že zkrácené písemné vyhotovení napadeného rozsudku bez odůvodnění bylo vyvěšeno na úřední desce soudu.
3. Podle čl. 1 odst. 1 písm. i) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. j. Org. 24/14 ze dne 25. 3. 2014, o atrahování působnosti, si plénum Ústavního soudu podle §11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu vyhrazuje rozhodování o jiné věci, navrhne-li to jednomyslně senát příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
4. Oproti předchozímu znění rozhodnutí o atrakci (viz rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. j. Org. 49/12 ze dne 30. 10. 2012) není již postoupení věci plénu Ústavního soudu podmíněno souhlasem účastníků řízení ani mimořádnou závažností rozhodované věci či nutností sjednocení judikatury Ústavního soudu.
5. Přesto právě mimořádná závažnost věci vedla III. senát Ústavního soudu, který je podle rozvrhu práce příslušný k projednání a rozhodnutí ústavní stížnosti, k postoupení věci plénu. S ohledem na námitku stěžovatele, že Nejvyšší správní soud nevyhlásil napadený rozsudek veřejně, totiž Ústavní soud musí interpretovat čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny, a to s potenciálním dopadem na stovky soudních řízení vedených před správními, civilními i trestními soudy v celé České republice.
6. Dosavadní judikatura Ústavního soudu není v řešení otázek, které potenciálně mohou při rozhodování o posuzované ústavní stížnosti vyvstat, zcela jednoznačná (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3046/14 ze dne 27. 2. 2015 a nález III. ÚS 2551/16 ze dne 27. 3. 2018). S ohledem na veškeré možné dopady považuje III. senát za žádoucí, aby k jejich zodpovězení přistoupilo plénum Ústavního soudu a rozhodlo o nich s konečnou platností. Proto rozhodl, jak je ve výroku usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. října 2018
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu