ECLI:CZ:US:2018:3.US.2984.18.1
sp. zn. III. ÚS 2984/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti 1) M. V., a 2) K. V., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2018, č. j. 30 Cdo 1391/2018-204, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 9. 2018, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh stěžovatelů trpí formálními vadami. Stěžovatelé především nejsou zastoupeni advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se již vícekrát obrátili na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na nedostatky byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 39/16, IV. ÚS 2484/16 a II. ÚS 3671/16). Stěžovatelé i nadále volí postup, který nesplňuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byli soudem mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě, která mu k tomu byla určena. Ústavní soud však zároveň konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v mnoha předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatelů soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2018
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu