ECLI:CZ:US:2014:3.US.3265.13.1
sp. zn. III. ÚS 3265/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ing. arch. Marka Solmošiho, bez právního zastoupení, proti rozhodnutím správních soudů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem (doručeným elektronicky dne 25. 10. 2013), označeným jako "ústavní stížnost a žádost o ustanovení právního zástupce", doplněným dne 25. 12. 2013, brojil stěžovatel proti rozhodnutím správních soudů. Dále navrhl, aby mu byl Ústavním soudem ustanoven advokát a byly mu uhrazeny náklady na zastupování a přidělení zástupce.
2. Zmíněné podání nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), spočívající mj. v povinném zastoupení advokátem. Navrhovatel byl proto vyzván k odstranění vad návrhu ve lhůtě 60 dnů s poučením, že pokud ve stanovené lhůtě vady neodstraní, bude jeho návrh odmítnut. Na tuto výzvu, která byla navrhovateli doručena dne 6. 11. 2013, reagoval přípisem ze dne 24. 12. 2013, v němž uvedl, že mu Česká advokátní komora opakovaně odmítla advokáta ustanovit. Vyjadřuje nesouhlas s tím, že Ústavní soud ustanovení advokáta nezajišťuje a nesouhlas s právní úpravou, která právní zastoupení vyžaduje.
3. Ve stejné situaci (neodstranil vady ve lhůtě) se stěžovatel ocitl opakovaně. V usnesení sp. zn. III. ÚS 3401/13 a II. ÚS 133/13 na to Ústavní soud reagoval odmítnutím ústavní stížnosti pro neodstranění vad ve lhůtě s odůvodněním, že polemika stěžovatele na téma pravomoci Ústavního soudu "přidělovat" stěžovatelům advokáty je irelevantní. Pro úplnost tehdy soudce zpravodaj dodal, že Ústavní soud nikomu právní zastoupení nezajišťuje. Ustálenou judikaturou nepřipustil přiměřené použití §30 o. s. ř. (ustanovení advokáta soudem), když neshledal podmínky pro takový postup podle §63 zákona o Ústavním soudu. Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory [§18 odst. 2, §45 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů], čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 2092/13 (týkajícího se též stěžovatele) zase Ústavní soud uvedl, že podle kogentního ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. V zájmu zachování rovného přístupu ke všem účastníkům řízení, obracejícím se na Ústavní soud, nelze poskytováním dalších soudcovských lhůt neúměrně prodlužovat lhůtu zákonnou.
4. Vzhledem k tomu, že stěžovatel vady svého návrhu ve stanovené lhůtě neodstranil, Ústavní soud daný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2014
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu