Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 03.02.2000, sp. zn. III. ÚS 545/99 [ nález / HOLLÄNDER / výz-3 ], paralelní citace: N 18/17 SbNU 127 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:3.US.545.99

sp. zn. III. ÚS 545/99 Nález Ústavní soud rozhodl po ústním jednání dne 3. února 2000 v ve věci ústavní stížnosti V., s. r. o. "v likvidaci", zastoupené JUDr. M. N., advokátkou proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 1999, č. j. 12 K 68/97-167, o vyloučení přihlášky konkurzního věřitele, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 1999, č. j. 12 K 68/97-167, se zrušuje. Odůvodnění: I. Návrhem, podaným osobně Ústavnímu soudu dne 4. listopadu 1999, tj. ve lhůtě, stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 1999, č. j. 12 K 68/97-167, o vyloučení přihlášky konkurzního věřitele. Uvedeným rozhodnutím soudu se cítí být dotčen v základním právu na soudní ochranu, plynoucímu z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále Listina). Z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 12 K 68/97, jejž si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno následující: Usnesením ze dne 1. září 1999, č. j. 12 K 68/97-167, Krajský soud v Českých Budějovicích s poukazem na ustanovení §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyloučil přihlášku pohledávky stěžovatele, jako konkursního věřitele, z uspokojení v konkursu. Své rozhodnutí odůvodnil opožděností podání přihlášky pohledávky, když v dané věci první přezkumné jednání proběhlo dne 7. června 1999 a přihláška pohledávky stěžovatele byla soudu doručena dne 9. srpna 1999. Poukazuje na jazykový výklad ustanovení §22 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, stěžovatel v ústavní stížnosti namítá procesní povahu předmětné lhůty, pročež, dle jeho přesvědčení, uplatnil přihlášku pohledávky v konkursním řízení včas. V hmotněprávní interpretaci lhůty zakotvené v §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v důsledku toho přijatého rozhodnutí o vyloučení přihlášky konkursního věřitele, spatřuje pak stěžovatel odepření základního práva na soudní ochranu a tím dané porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 4 a §76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal dne 25. listopadu 1999 Krajský soud v Českých Budějovicích k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, v němž předseda senátu 12 K uvádí, že ústavní stížností napadené usnesení bylo vydáno plně v souladu s ustanovením §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je lhůta zachována, je-li přihláška pohledávky podána posledního dne lhůty u konkursního soudu a nikoliv, je-li podána pouze na poštu (nejde tudíž o lhůtu procesní). Z uvedeného důvodu účastník řízení navrhuje ústavní stížnost zamítnout. II. Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů (III. ÚS 102/94, III. ÚS 114/94, III. ÚS 84/94, III. ÚS 142/98, III. ÚS 224/98 a další). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dalšími komponenty jsou hodnocení dodržení ústavních procesních práv, a konečně posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva. V předmětné věci Ústavní soud neshledal důvod k posuzování ústavnosti aplikovaného hmotného a procesního práva. Dotčení stěžovatele na základním právu na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny je závislé v dané věci na posouzení povahy lhůty stanovené v §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Dle uvedeného zákonného ustanovení přihlášky pohledávek, které jsou podány později než dva měsíce od prvního přezkumného jednání, nemají účinky podle §20 odst. 8 daného zákona a jsou vyloučeny z uspokojení v konkursu. Dle důvodové zprávy k novele zákona o konkursu a vyrovnání č. 94/1996 Sb., jíž byla předmětná lhůta zakotvena, "opožděné přihlášky musí být podány nejpozději do dvou měsíců od přezkumného jednání, jinak je nelze v konkursu uspokojit", což "znamená, že tyto nepřihlášené pohledávky věřitelů nezanikají, ale jsou uplatnitelné jinak než v konkursu; uvedené ustanovení tedy nemá důsledky hmotněprávní, ale pouze procesní". Shodné interpretační stanovisko zastává v dané věci i právní doktrína: "podání přihlášky pohledávky opožděně, ať už před přezkumným jednáním, nebo po něm, neznamená z hlediska hmotného práva zánik práva; kdyby tomu tak mělo být, šlo by vlastně o nepřímou novelizaci ustanovení občanského zákoníku a obchodního zákoníku o zániku práva. Zmeškání lhůty k přihlášce pohledávky má však procesní důsledky . Pohledávky, které byly opožděně přihlášeny po uplynutí dvouměsíční lhůty, z hlediska hmotného práva nezanikají, ale nemohou být uspokojeny v konkursu. Vzhledem k tomu je třeba dvouměsíční lhůtu považovat za lhůtu procesní". (F. Zoulík, Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 3. vydání, Praha 1998, s. 141-142; shodně T. Zlesák, O. Kuchař, Přihlášení pohledávky konkurzu, Právní rádce, č. 5, 1998, s. 37). Autoritativní právní názor k interpretaci předmětné lhůty jak obecné soudy tak ani Ústavní soud zatím nezaujaly. Ve stanovisku Nejvyššího soudu Cpjn 19/98, ze dne 17. června 1998 (Rc 52/98), je lhůta dle §22 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání pouze označena jako lhůta prekluzívní, což samo o sobě nic nevypovídá o názoru soudu o její procesněprávní nebo hmotněprávní povaze (jelikož k prekludování, tj. zániku, dochází nejen u práv hmotných, nýbrž také i u procesních oprávnění). Pokud se k povaze uvedené lhůty vyslovil Ústavní soud (IV. ÚS 365/97), vyjádřil se pouze k jejímu počítání, když její konec připadl na neděli, a to tak, že v daném případě při absenci výslovné úpravy je třeba vycházet z obecného pravidla počítání času, které platí jak pro lhůty hmotněprávní, tak pro lhůty procesní, totiž z pravidla, že posledním dnem lhůty se stává nejbližší následující pracovní den. Smyslem právního institutu lhůty obecně je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Normativní vymezení času pro uplatnění práv přitom může dopadat jak do oblasti hmotných, tak do oblasti procesních subjektivních práv. V této souvislosti nutno rozlišovat lhůty hmotněprávní a lhůty procesněprávní (jakož i s nimi spojené rozdíly v jejich počítání). Účelem lhůty obsažené v ustanovení §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, je stanovit konečný termín pro uplatnění pohledávky konkursního věřitele v konkursním řízení, zabránit průtahům v konkursu a vytvořit tak soudu procesní možnost rychlého rozhodování. Opožděné podání přihlášky pohledávky, resp. její nepodání, nemá za následek zánik hmotného práva (pohledávky), nýbrž má pouze procesní důsledky vyloučení z konkursního řízení (resp. neúčasti v něm), a tím zmenšení pravděpodobnosti jejího uspokojení. Hmotné právo (pohledávka) trvá však dále a může být naplněno i mimo konkursní řízení (jako ultima ratio, po uplynutí promlčecí lhůty, i jako právo naturální). Z uvedených důvodů nutno předmětnou lhůtu interpretovat i aplikovat jako lhůtu procesněprávní a tomu odpovídajícím způsobem i počítat její plynutí. V předmětné věci jsou skutkové okolnosti případu mezi účastníky řízení před Ústavním soudem nesporné: První přezkumné řízení ve věci proběhlo dne 7. června 1999 (spis Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 12 K 68/97, č. l. 237, 241), přihláška pohledávky stěžovatele byla doručena soudu dne 9. srpna 1999 (tentýž spis, sv. III přihlášek, č. l. 167, přičemž ve spise není založena obálka, jež by osvědčovala datum podání přihlášky pohledávky). Dle fotokopie podacího lístku k předmětné přihlášce stěžovatele, tvořící součást příloh ústavní stížnosti, byla tato podána na poště dne 6. srpna 1999. Jelikož konec dvouměsíční lhůty dle §22 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání připadl pak v dané věci na sobotu 7. srpna 1999, s ohledem na ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř., jakož i k provedeným skutkovým zjištěním, lze pouze konstatovat její dodržení ze strany stěžovatele, a tím zároveň porušení ustanovení §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.. Pouze jako obiter dictum Ústavní soud připomíná, že vzhledem k podmínkám stanoveným pro plynutí hmotněprávních lhůt v §122 občanského zákoníku, skutková zjištění v dané věci vedou k závěru o dodržení předmětné lhůty stěžovatelem i hledisky, jimiž tuto interpretoval Krajský soud v Českých Budějovicích. Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, za splnění kterých nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky v následujících okolnostech: Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení na základním právu a svobodě. V posuzované věci obecný soud nesprávně aplikoval ustanovení §22 odst. 2 zákona č.328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a to v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s obecně chápaným a akceptovaným smyslem aplikovaných právních pojmů, pročež odepřel stěžovateli právo na soudní ochranu. Pro uvedené, s ohledem na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 1999, č. j. 12 K 68/97-167, zrušil [§82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat. V Brně dne 3. února 2000