ECLI:CZ:US:2008:3.US.850.07.1
sp. zn. III. ÚS 850/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A) JUDr. P. T., B) M. D., C) UNO - CENTER, s. r. o. v konkursu, se sídlem Freyova 25/31, Praha 9, D) CPI Czech Property Invest AG, se sídlem Landersdorf 54, 3124 Wölbling, Rakousko, právně zastoupených Mgr. Janem Stehlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 794/38, proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 1. 2007 sp. zn. 1 KZn 2655/2004, proti postupu Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality a proti usnesení téhož orgánu ze dne 26. 5. 2006 ČTS: PSP - 4333/OHK - 2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu") stěžovatelé napadají postup orgánů uvedených v záhlaví, neboť jím mělo dojít k porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina") a mělo být zasaženo do jejich práva na spravedlivý proces, garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny.
Jak Ústavní soud zjistil z odůvodnění projednávaného návrhu a z jeho příloh, bylo v záhlaví uvedeným usnesením policejního orgánu podle ust. §159a odst. 1 tr. řádu pod bodem I. rozhodnuto o odložení trestního oznámení stěžovatelů M. D. a JUDr. P. T., jako jednatelů obchodní společnosti UNO - CENTER, s. r. o., pro podezření z trestných činů podvodu podle §250 odst.1, 4 tr. zákona a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona, proti statutárním orgánům a právním zástupcům rakouských obchodních společností Alpine Mayreder Bau GmbH, AT 10 Vermögensverwaltung GmbH a obchodních společností Zakládání Group, a .s. (IČ: 61858013) a PSJ Holding, a. s. (IČ: 25337220). Pod bodem II. napadeného usnesení policejní orgán rozhodl o odložení trestního oznámení jednatelky obchodní společnosti International Trade and Economic Service, s. r. o., (IČ: 26447932) pro podezření ze spáchání trestných činů podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona a poškozování věřitele podle §8 odst. 1, §256 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákona proti blíže neuvedeným zástupcům obchodní společnosti Alpine Mayreder Bau GmbH. Konečně pod bodem III. citovaného usnesení policejní orgán rozhodl o odložení trestního oznámení správce konkursní podstaty úpadce UNO - CENTER, spol. s. r. o., Ing. Luboše Smrčky, pro podezření z trestného činu podplácení podle §161 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, proti řediteli obchodní společnosti BRAINS Finanzierung Consulting Gesellschaft m. b. H. a jednateli společnosti R.E.A.L Czechia, s. r. o. (IČ: 27146553) Dr. S. H. Ve všech třech uvedených bodech ústavní stížností napadeného rozhodnutí policejní orgán na základě provedeného prověřování dospěl k závěru, že se ve věci nejedná o podezření z trestných činů podle citovaných ustanovení ani jiných trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákona v platném znění.
Proti usnesení policejního orgánu podali stěžovatelé D. a T. spolu s dalšími výše uvedenými oznamovateli stížnosti, v nichž napadali všechny tři citované body výroku usnesení o odložení trestních oznámení. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze však stížnosti všech oznamovatelů pod body I. až III. ústavní stížností napadeného usnesení ze dne 26. 1. 2007 zamítl jako nedůvodné, resp. podané neoprávněnou osobou ve smyslu ust. §148 odst. 1 písm. c), resp. písm. b) tr. řádu.
V projednávané ústavní stížnosti stěžovatelé vyjádřili nesouhlas s postupem výše uvedených orgánů ve věci prověřování jejich trestních oznámení. Ve velmi obsáhlém odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé nejprve opět podrobně vylíčili jimi zastávanou verzi skutkového stavu, tzn. jednání jimi označených osob, podle níž mělo skutečně dojít ze strany těchto osob ke spáchání závažné majetkové a hospodářské trestné činnosti ke škodě oznamovatelů a dalších podnikatelských subjektů. V trestním oznámení označené osoby měly dle stěžovatelů ,,cílenými a koordinovanými kroky" zabránit realizaci developerského projektu Media Park Praha 9. Zástupci společnosti Alpine Mayreder Bau GmbH měli dle stěžovatelů uvádět v omyl nejen své smluvní partnery, ale i obecné soudy při podávání svých žalobních návrhů, měli podáváním nepravdivých informací způsobit, že jiné podnikatelské subjekty odstoupily od financování uvedeného projektu, dále měli pod hrozbou způsobení značné škody nutit zástupce stěžovatelky UNO - CENTER, s. r. o. k uzavření pro ni nevýhodných kupních smluv a dohody o narovnání, ze strany stěžovateli označených subjektů mělo docházet k ovlivňování a podplácení správce konkursní podstaty společnosti UNO - CENTER, s. r. o., atd.
V ústavní stížnosti stěžovatelé vyjádřili nesouhlas s postupem výše uvedených orgánů, s jejich právními názory i s jejich skutkovými zjištěními ohledně právní kvalifikace jednání osob označených v trestních oznámeních. Odmítají názor policie a státního zastupitelství, že se jedná toliko o obchodněprávní spor. Stěžovatelé jsou toho názoru, že se policejní orgán dopustil při prověřování podezření ze spáchání trestného činu řady pochybení, což stěžovatelé podrobně rozvádějí. Zejména mělo být opomenuto zajištění zásadních podkladů nezbytných pro rozhodnutí. Nebylo zajištěno odborné posouzení zásadních důkazů, zejména znaleckých posudků v oblastech, kde posouzení odborných otázek jde nad rámec možnosti posouzení policejním orgánem. Dle názoru stěžovatelů byly policejním orgánem učiněny chybné závěry vyplývající z některých provedených úkonů a některé úkony nebyly vyhodnoceny vůbec. Postup zvolený při podání vysvětlení některých osob měl být dle stěžovatelů chybný a tudíž i nezákonný. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že ač při prověřování zmíněných trestních oznámení vyšly najevo skutečnosti, které zakládaly podezření ze spáchání dalších trestných činů, nebyly tyto skutečnosti policejním orgánem vůbec prověřeny. Navzdory těmto pochybením policejního orgánu Městské státní zastupitelství v Praze nepostupovalo dle názoru stěžovatelů řádně ve smyslu ust. §147 odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť řízení předcházející napadenému usnesení o odložení trestního oznámení přezkoumalo jen zcela nedostatečně, neboť výše uvedená pochybení nezjistilo a policejnímu orgánu neuložilo jejich odstranění.
V ústavní stížnosti stěžovatelé dále poukazují na údajně chybné vyřešení otázky okruhu poškozených v projednávané věci. Orgány činné v trestním řízení měly dle názoru stěžovatelů protiprávně opominout stěžovatelku CPI Czech Property Invest AG (dále jen ,,CPI") jako subjekt, kterému byla prověřovaným jednáním způsobena škoda. Policejní orgán se v usnesení o odložení věci otázce okruhu poškozených vůbec nevěnoval, přestože z podání vysvětlení statutárního orgánu stěžovatelky vyplývalo, že společnost CPI byla na výše uvedeném developerském projektu zainteresována jednak formou finančních vkladů a jednak formou vloženého projektu, přičemž v případě, že by nedošlo k jednání, které bylo předmětem prověřování, by společnost CPI realizovala zisk ve výši cca 1,575 mld. Kč. Městské státní zastupitelství se otázkou okruhu poškozených osob začalo zabývat až po obdržení podání stěžovatelky CPI ze dne 30. 6. 2006 a 25. 1. 2007. Stěžovatelé nesouhlasí se závěry uvedeného orgánu o tom, že případnou trestnou činností mohly být dotčeny pouze majetkové zájmy společnost UNO - CENTER, s. r. o. Stěžovatelé jsou toho názoru, že usnesení o odložení věci má policejní orgán povinnost doručit i osobě, která o sobě prohlašuje, že jí příslušejí práva poškozeného podle §43 odst. 1, popř. i odst. 3 tr. řádu. Stěžovatelce CPI byla dle názorů vyjádřených v ústavní stížnosti odepřena možnost domoci se přezkoumání usnesení o odložení věci vydaného policejním orgánem.
Stěžovatelé zdůrazňují, že státní orgány jsou povinny postupovat ve smyslu ust. článku 2 odst. 2 Listiny. Této povinnosti orgány činné v trestním řízení v projednávané věci dle názoru stěžovatelů nedostály, neboť stěžovatele zklamaly v jejich důvěře, že jejich trestní oznámení bude řádně prošetřeno. Stěžovatelé uznávají, že není povinností policejních orgánů zahajovat trestní stíhání vždy, když je podáno trestní oznámení, tyto orgány však mají dle principu oficiality, legality a materiální pravdy vykonat maximum pro úplné a objektivní prověření důvodnosti takového oznámení. V projednávaném případě orgány činné v trestním řízení dle názoru stěžovatelů zcela opomenuly zásadní důkazy, jiné důkazy neprovedly či je nesprávně vyhodnotily. Navíc ve vztahu ke stěžovatelce společnosti CPI policejní orgán odložil trestní oznámení, aniž tomuto subjektu doručil usnesení o tomto odložení. V tvrzených pochybeních stěžovatelé spatřují porušení svého práva na spravedlivý proces a porušení povinnosti výše uvedených orgánů uplatňovat státní moc jen v mezích platných zákonů a ve prospěch všech občanů. Stěžovatelé v této souvislosti odkazují na zásady vyjádřené Ústavním soudem v jeho nálezech (sp. zn. I. ÚS 690/01 a sp. zn. IV. ÚS 488/01) a dále i na stanovisko nejvyšší státní zástupkyně č. 20/2002 Sb. pokud jde o určení okruhu poškozených.
II.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V případě projednávané ústavní stížnosti směřují námitky stěžovatelů proti postupu policejního orgánu, který ve věci trestního oznámení stěžovatelů rozhodl o odložení věci ve smyslu ust. §159a odst. 1 tr. řádu a dále proti rozhodnutí dozorujícího státního zástupce o zamítnutí příslušného opravného prostředku. Ústavní soud se otázkami postupu orgánů činných v trestním řízení ve smyslu ust. §159 a 159a tr. řádu zabýval již opakovaně (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 921/06, II. ÚS 349/06, III. ÚS 221/08 atd.).
Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (viz článek 83 Ústavy). Ústavní stížnost ve smyslu článku 87 odst. d) Ústavy a §72 a násl. zákona o Ústavním soudu může podat fyzická nebo právnická osoba pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že postupem orgánů činných v trestním řízení při vyhodnocování trestních oznámení ani navazujícími rozhodnutími nelze zasáhnout do ústavním pořádkem chráněných základních práv oznamovatelů. Usnesení o odložení věci není rozhodnutím v rámci trestního stíhání. Nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté a nezakládá princip ne bis in idem. Pokud později odpadnou důvody pro odložení a zjistí se nové skutečnosti, lze bez dalšího zahájit trestní stíhání. Usnesení o odložení se tím automaticky stává neúčinné bez formálního zrušení.
Lze dovodit z článku 80 odst. 1 Ústavy, jakož i z ustanovení §2 odst. 8 tr. řádu, že veřejná žaloba v trestních věcech je svěřena výhradně do pravomoci státního zastupitelství, zatímco rozhodnutí o vině a trestu spadá do kompetence nezávislých soudů (srov. čl. 90 Ústavy, čl. 40 odst. 1 Listiny). Trestní oznámení nemá v rámci českého právního řádu charakter nástroje k ochraně subjektivního práva fyzické či právnické osoby, nýbrž se v zásadě jedná o formu účasti občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality (srov. §1 odst. 2 tr. řádu). Z této pomoci fyzických a právnických osob orgánům veřejné moci k náležitému zjištění trestných činů a ke spravedlivému potrestání jejich pachatelů (viz §1 odst. 1 tr. řádu) nelze žádným způsobem dovozovat aktivní legitimaci fyzických a právnických osob k zahajování trestního řízení proti jinému. Dále Ústavní soud odkazuje na svou předchozí judikaturu, např. na publikované usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 84/99, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14., usn. č. 29, a usnesení ve věci sp. zn. II. ÚS 361/96, I. ÚS 445/05, III. ÚS 585/07.
Z článku 39 a článku 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu tyto zásady neporušuje a žádné základní právo na satisfakci za způsobený trestný čin v ústavní rovině ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá. Tímto způsobem Ústavní soud dovodil, že poškozený nemá základní právo na to, aby byl trestně stíhán ten, kdo mu tvrzenou škodu způsobil.
I v projednávaném případě lze shrnout, že podáním trestního oznámení stěžovatelé nerealizovali svá subjektivní práva a případná nečinnost příslušných orgánů nebyla způsobilá do jejich ústavně zaručených práv zasáhnout. Z tohoto hlediska je nadbytečné, aby Ústavní soud posuzoval otázku, zda případně s ohledem na ust. §159a odst. 5 tr. řádu mohlo dojít k porušení jednoduchého práva tím, že policejní orgán nedoručil usnesení o odložení trestního stíhání stěžovatelce společnosti CPI. Nicméně postačí obiter dictum poukázat na skutečnost, že tato společnost v době, kdy policejní orgán věc prověřoval, nefigurovala ani mezi oznamovateli ve smyslu ust. §158 odst. 2 tr. řádu. Z ústavní stížnosti či z jejích příloh nevyplývá, že by se tato stěžovatelka v uvedené fázi prověřování za poškozenou výslovně prohlašovala. Za situace, kdy policejní orgán nedospěl k závěru, že došlo ke spáchání jakéhokoli trestného činu, sotva mohl bez dalšího na společnost CPI hledět jako na poškozeného (srov. Šámal, P. et al.: Trestní řád: Komentář. I. díl, 5. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, str. 1201 a násl.). Tato společnost se takového postavení začala domáhat až ve fázi, kdy se věcí zabýval státní zástupce, který v odůvodnění svého usnesení správně a přiléhavě vysvětlil, proč společnosti CPI postavení poškozeného nenáleží.
Rovněž obiter dictum se lze na základě odůvodnění ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí ztotožnit s vlastním vyhodnocením trestních oznámení policejním orgánem a státním zástupcem. Ústavní soud může toliko zdůraznit subsidiární roli trestního práva a nepřípustnost, aby trestního řízení bylo zneužíváno jako prostředku k řešení majetkových sporů mezi fyzickými a právnickými osobami.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2008
Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu