ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1249.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1249/2020-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce J. S. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Švehlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Pštrossova 1925/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 396 870,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 139/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2019, č. j. 35 Co 253/2019-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 396 870,66 Kč jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu notářky v dědickém řízení. Žalobce uvádí, že je synem zemřelého K. B., se kterým se však nestýkal. Notářka si neopatřila údaje potřebné pro zjištění všech dědiců zůstavitele a tím porušila svou povinnost dle §175d odst. 1 občanského soudního řádu, což bylo příčinou žalobcovy škody.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 26. 3. 2019, č. j. 23 C 139/2018-63, kterým byla zamítnuta žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 396 870,66 Kč s příslušenstvím, a žalobci bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03 , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce na náhradu škody v celkové výši 396 870,66 Kč, přičemž tato částka se skládá z čisté hodnoty dědického podílu pro žalobce ve výši 20 921,66 Kč, který by obdržel, pokud by nedošlo k jím tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu notářky. Dále se požadovaný nárok skládá z celkové částky 375 949 Kč, která představuje škodu, která měla žalobci vzniknout tím, že mu nebyl vyplácen sirotčí důchod za období od roku 2002 do 6. 12. 2010 (za rok 2002 ve výši 27 018 Kč, za rok 2003 ve výši 36 804 Kč, za rok 2004 ve výši 37 332 Kč, za rok 2005 ve výši 39 588 Kč, za rok 2006 ve výši 41 340 Kč, za rok 2007 ve výši 43 842 Kč, za rok 2008 ve výši 48 538 Kč, za rok 2009 ve výši 52 968 Kč a do 6. 12. 2010 ve výši 48 554 Kč). Tyto dávky jsou však vypláceny měsíčně a škoda vzniká rovněž měsíčně nevyplacením každé z nich (srov. §53 odst. 1 zákona č. 233/1998 Sb., o důchodovém pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2010). V předmětné věci proto dovolání není přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 8. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu