ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3157.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3157/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. Č., b) A. H., c) A. S., d) P. Š., a e) E. D., všech zastoupených JUDr. Klárou Veselou-Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6, proti žalované Městské části Praha 13, se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 13/2580, o zaplacení 121.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 252/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2009, č.j. 21 Co 532/2008-443, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 8.206,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kláry Veselé-Samkové, Ph.D., advokátky se sídlem v Praze 2, Španělská 6.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2009, č.j. 21 Co 532/2008-443, potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. září 2008, č.j. 8 C 252/2003-420, kterým bylo uloženo výrokem I. žalované zaplatit žalobkyni a) částku 18.795,50 Kč s příslušenstvím, žalobkyni b) částku 18.795,50,- Kč s příslušenstvím, žalobkyni c) 18.795,50 Kč s příslušenstvím, žalobci d) 9.397,75 Kč s příslušenstvím a žalobkyni e) 9.397,75, Kč s příslušenstvím, výrokem II. byla zamítnuta žalobu v části, ve které se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 1.436,- Kč a co do zbytku požadovaného příslušenství a výroky III. a IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a náhradě znalečného. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 4. června 2009 dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., přičemž jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se vyjádřili žalobci a navrhli jeho zamítnutí a požádali o náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 30. června 2009.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. však dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 téhož zákona není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o částce, která představuje vyčíslení více samostatných nároků a o níž odvolací soud rozhodl jedním výrokem, se zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2008, sp.zn. 32 Odo 747/2002 a usnesení téhož soudu ze dne 31. ledna 2003, sp. zn. 30 Cdo 3542/2008).
Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci v rámci jedné žaloby o pěti samostatných nárocích žalobců proti žalované z titulu vydání bezdůvodného obohacení, přičemž žádná z požadovaných částek nepřevyšovala 20.000,- Kč.
Přípustnost dovolání tak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., není dána, a to ani přes nepřiléhavé poučení odvolacího soudu o této otázce. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto podané dovolání odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobcům vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátkou, spočívající v paušální odměně ve výši 6.539,- Kč [srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1. bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, a §16 písm. 2, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.839,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 8.206,80 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu