ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1812.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1812/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Bohemia Trust Management s.r.o., IČ 60203731, se sídlem v Praze 1, V Jámě 5/699, zastoupené JUDr. Mariánem Kováčikem, advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova 1107/54, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 937 387,70 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 284/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2015, č. j. 14 Co 477/2014-72, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 8. 2014, č. j. 22 C 284/2012-50, zamítl žalobu na zaplacení částky 937 387,70 Kč (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé co do částky 873 387,70 Kč potvrdil, co do částky 64 000 Kč a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se domáhala částky 64 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a částky 873 387,70 Kč jako náhrady škody (spočívající v zaplacení úroků z prodlení), které jí měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 128/2002.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v části, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Námitky, že v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení byla žalobkyně povinna zaplatit na úrocích z prodlení více, než by zaplatila, kdyby k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a že takovéto navýšení úroků z prodlení představuje škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním soudu, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají, neboť ohledně nich nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolací soud totiž uzavřel, že v daném případě není splněn předpoklad odpovědnosti státu za škodu, neboť povinnost žalobkyně zaplatit úroky z prodlení se neodvíjí od nepřiměřené délky soudního řízení, ale od porušení její povinnosti zaplatit dluh řádně a včas. Platit úroky z prodlení je ustanovením §517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, předvídaný následek skutečnosti, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Tvrdí-li žalobkyně, že utrpěla újmu, když jí bylo soudem uloženo zaplatit věřiteli žalovanou částku na úrocích z prodlení, je třeba příčinu vzniku této újmy spatřovat ve skutečnosti, že z její strany nedošlo k řádnému a včasného splnění dluhu, a nikoliv v nesprávném úředním postupu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1421/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4659/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3281/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2076/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 414/13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2407/2012).
S ohledem na výše uvedenou judikaturu nemohou přípustnost dovolání založit ani další otázky, jejichž řešení odvolacím soudem žalobkyně napadá (že soudy neaplikovaly ustanovení §441 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, že pokud bylo porušení ze strany žalobkyně primárním důvodem vzniku škody, pak sekundárním důvodem pro samotnou výši škody byl nesprávný úřední postup soudů, že soudy nijak neřešily, že nebyly požadovány úroky z prodlení za celé období), neboť i tyto otázky řešil odvolací soud v souladu s výše uvedenou judikaturou.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 18. října 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu