ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2129.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 2129/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Ing. K. M., zastoupeného JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem v Havířově, Astronautů 859, proti žalované České republice - Ministerstvu zemědělství , se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o zaplacení částky 18.616.236,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 11 C 214/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2011, č. j. 11 Co 509/2010-873, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11. 6. 2010, č. j. 11 C 214/2006-823, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody ve výši 10.616.236,30 Kč a nemajetkové újmy ve výši 8.000.000,- Kč, jež měly žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního úřadu ve Vsetíně-Okresního pozemkového úřadu (dále jen OÚVs - OPÚ) a Pozemkového úřadu Vsetín a Ústředního pozemkového ústavu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
K námitkám žalobce směřujícím proti skutkovým zjištěním - pokud namítal souborná skutková zjištění, neúplná a nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího (dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.) - nemohl dovolací soud při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnout (srov. §237 odst. 3 o. s. ř. a shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130, veřejnosti dostupné také na http://nalus.usoud.cz/ ).
Rovněž otázka existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nesprávný úřední postup) a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck). Proto Nejvyšší soud nemohl, z důvodů výše uvedených, přihlédnout při úvaze o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ani k námitkám žalobce směřujícím proti závěrům odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a žalobcem tvrzenou škodou, popř. nemajetkovou újmou.
K žalobcem tvrzeným vadám řízení (zejména nesprávné obsazení soudu, nepřezkoumatelnost rozsudku, neoprávněná osoba jednající za žalovanou) nelze rovněž při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně přihlížet (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.), s výjimkou situace, že by jednalo o otázky zásadně významné z hlediska výkladu procesního práva, což však není tento případ.
Právní posouzení promlčení žalobcových nároků na náhradu škody odvolacím soudem je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1793/2004 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 590/2011, které jsou veřejnosti dostupné, stejně jako další zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz), od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se ani v této věci odchylovat, a nepředstavuje tedy jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Jakkoli úvaha odvolacího soudu o promlčení nároků žalobce na náhradu nemajetkové újmy podle §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen OdpŠk), není zcela přesná, když z žalobcových tvrzení je zřejmé, že měl tuto újmu utrpět před nabytím účinnosti zák. č. 160/2006 Sb., tj. na jím takto utrpěnou újmu nelze zák. č. 82/1998 Sb., ve znění zák. č. 160/2006 Sb., vůbec aplikovat (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5180/2009), neshledal ani v této otázce Nejvyšší soud přípustnost dovolání pro zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu (§237 odst. 3 o. s. ř.), neboť by se její jiné posouzení nemohlo v poměrech žalobce projevit z hlediska výsledku sporu, a to zejména v situaci, kdy odvolací soud s odkazem na zjištění soudu prvního stupně vznik nemajetkové újmy, popř. příčinnou souvislost mezi žalobcem tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou nemajetkovou újmou neshledal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že námitka žalobce, že odvolací soud vzal jeho nároky za promlčené bez toho, aby se žalovaná proti nim námitkou promlčení bránila, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rovněž nezakládá, neboť opak je pravdou, když žalovaná promlčení žalovaných nároků namítla.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2012
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu