ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2628.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2628/2017-281
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně H. P., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 54/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2016, č. j. 17 Co 121/2016-235, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 3. 2. 2016, č. j. 23 C 54/2013-228, kterým soud zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně odkázal na některá dřívější soudní rozhodnutí, ze kterých vyplývají přiznané náhrady žalobkyni v částkách 108 625 Kč a 500 000 Kč a dovodil, že není dána existence důvodů, respektive takových majetkových poměrů, které by odůvodňovaly osvobození žalobkyně od soudních poplatků. Nejsou tak dány ani předpoklady pro ustanovení bezplatného zástupce. Soud prvního stupně dále uvedl, že z programu ISAS bylo zjištěno, že žalobkyně vystupuje u tamního soudu ve více než 191 řízeních, vždy v postavení žalobkyně, navrhovatelky či stěžovatelky. Dále Okresní soud v Olomouci k dotazu soudu prvního stupně dne 7. 10. 2014 sdělil, že eviduje 259 věcí týkajících se žalobkyně. Při takovém enormním zatížení soudu, kdy je žalobkyně převážně neúspěšná, lze usoudit, že jí nejde o ochranu jejích práv, ale pouze o vytížení soudu. Podávání žalob proti státu je pro žalobkyni o to snadnější, když řízení je ze zákona od placení soudních poplatků osvobozeno a žalovaná organizační složka státu není zastoupena advokátem, tudíž žalobkyně nemusí při neúspěšných řízeních hradit právní zastoupení úspěšné strany.
Odvolací soud se v napadeném usnesení zabýval pouze odvolací námitkou žalobkyně, která v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně uvedla, že rozhodnutí vydal asistent soudce, který k tomu nebyl oprávněn. K tomu odvolací soud odkázal mimo jiné na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle které může o žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů rozhodnout asistent soudce, nejde tedy o vadu řízení, pro kterou by bylo nutno rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit. Protože žalobkyně neuplatnila žádné konkrétní námitky proti obsahu usnesení soudu prvního stupně, odvolací soud nepřezkoumával jeho věcnou správnost.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání ze dne 16. 5. 2016 (č. l. 237), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyla žalobkyně zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání. Žalobkyně současně v dovolání požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o odklad právní moci napadeného rozhodnutí.
Usnesením ze dne 10. 10. 2016, č. j. 23 C 54/2013-262, které bylo žalobkyni doručeno dne 25. 10. 2016, soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 4. 2016, č. j. 17 Co 121/2016-235. Současně žalobkyni poučil, že nebude-li do 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska (k tomu dále srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013, a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně k Nejvyššímu soudu podává desítky dovolání, jež byla ve větší míře odmítána nebo řízení o nich zastavováno. Dovolací soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobkyně je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (srov. §1 o. s. ř.), nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu, nebo účastníků řízení odlišných od žalobkyně. V takové situaci nemůže žalobkyně ovšem očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese veškeré náklady jejím chováním vznikající na stát nebo na jiné účastníky jí svévolně vyvolávaných sporů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 272/2017, a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K tomu Nejvyšší soud dodává, že žalobkyně dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných řádných a mimořádných opravných prostředků. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a litigiózní (sudičské) - srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a k tomu také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3633/2017.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že žalobkyně nesplňuje předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 odst. 1 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobkyně přes výzvu neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSČR 9/2015).
Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno, nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odklad (vykonatelnosti) a právní moci napadeného rozhodnutí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu