ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2914.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2914/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně V. K. , zastoupené JUDr. Zdenkou Libovou, advokátkou se sídlem v Tachově, Nám. Republiky 86, proti žalované Ing. L. Č. , zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem Advokátní kaceláře Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři, s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 187/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2013, č. j. 14 Co 596/2012-437, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.940,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdenky Libové, advokátky se sídlem v Tachově, Nám. Republiky 86.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované (dále již „dovolatelka“) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2013, č. j. 14 Co 596/2012, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [vycházející ze skutkového stavu, který Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) při zkoumání přípustnosti dovolání není oprávněn revidovat] je (z pohledu dovolatelkou v dovolání formulovaných právních otázek) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu [k otázce překvapivého rozhodnutí - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009 (všechna zde uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách tohoto soudu http://nsoud.cz ), a to s přihlédnutím k závěrečnému návrhu žalobkyně v odvolacím řízení na č. l. 350 a násl. procesního spisu; k otázce, zda a za jakých okolností může soud přihlížet k absolutní neplatnosti právního úkonu - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března, sp. zn. 30 Cdo 222/2013; k otázce dobré víry osoby jednající v zápis v katastru nemovitostí, resp. k otázce nabytí nemovitosti od nevlastníka - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2003/2013, ve kterém je aktuálně shrnuta dosavadní judikatura dovolacího soudu a Ústavního soudu České republiky upínající se k dané problematice), přičemž není důvod, aby uvedené rozhodné právní otázky byly dovolacím soudem posouzeny jinak]. Brojí-li pak dovolatelka proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu a uplatňuje-li svou skutkovou verzi případu, kterou podrobuje (oproti odvolacímu soudu) jinému právnímu posouzení, přehlíží, že takto formulovaná skutková a právní polemika přípustnost dovolání nezakládá, neboť není (z pohledu vymezení dovolacího důvodu) podřaditelná pod žádnou ze čtyř podmínek vedoucích k přípustnosti dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud přitom (níže cit. rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia) zaujal právní názor, že po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem České republiky (nálezem ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, který je veřejnosti přístupný na internetových stránkách http//:nalus.usoud.cz) se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).
V tomto případě (vzhledem k zastoupení žalobkyně advokátem) účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (za písemné vyjádření k dovolání), a to z tarifní odměny ve smyslu §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 6 (sazba odměny přitom byla stanovena z tarifní hodnoty 1.350.000,- Kč, tj. z ceny předmětných - žalobou dotčených - nemovitostí, jak byla sjednána v kupní smlouvě ze dne 17. května 2000 - k tomu srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 23. února 2011, sp. zn. 1332/2007), §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 13.700,- Kč, dále z jednoho paušálu hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, to vše s připočtením částky 2.940,- Kč představující náhradu za 21% DPH podle §137 odst. 1 a 3 o. s. ř. a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 16.940,- Kč.
Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 16.940,- Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 6. listopadu 2013
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu