ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2943.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2943/2021-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce J. B. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého mostu 111/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 671 640 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 350/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 35 Co 352/2019-245, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 1. 2018, č. j. 28 C 350/2014-160, řízení co do částky 3 295 Kč zastavil (výrok I), žalobu co do požadované částky 668 345 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 35 Co 352/2019-245, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Uvedené částky se žalobce domáhal z titulu náhrady škody (spočívající v nedobytnosti pohledávky žalobce), která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Děčíně, který neodeslal příslušnému katastrálnímu úřadu stejnopis usnesení o nařízení předběžného opatření zakazujícího M. T. nakládat s blíže identifikovanou bytovou jednotkou v katastrálním území XY, a porušil tím tak svou zákonnou povinnost podle §76c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), odmítl.
Otázka vyplývající z obsahu dovolání, zda nesprávný úřední postup soudu spočívající v nezaslání usnesení o předběžném opatření, jímž se vlastníkovi zakazuje nakládání s nemovitou věcí, katastrálnímu úřadu, je v příčinné souvislosti se vznikem škody na straně věřitele (žalobce) v podobě nedobytnosti pohledávky (realizované zpeněžením této nemovité věci), a to za situace, kdy osoba, jíž byl zákaz předběžným opatřením uložen, jednala v rozporu s tímto opatřením a nemovitou věc zatížila zástavním právem a převedla vlastnické právo k ní na třetí osoby, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009).
Odvolací soud se přitom při zodpovězení otázky existence příčinné souvislosti neodchýlil od závěrů přijatých v judikatuře Nejvyššího soudu, jestliže své rozhodnutí založil mimo jiné na závěru, že mezi nesprávným úředním postupem vymezeným výše a vznikem škody na straně žalobce nebyl dán vztah příčinné souvislosti proto, že obě výše uvedené smlouvy uzavřené M. T. jsou absolutně neplatné, a že tudíž na základě těchto smluv nedošlo k převodu vlastnického práva (M. T. byla stále vlastnicí bytové jednotky) a rovněž nedošlo k zatížení nemovitosti zástavním právem, a že tyto okolnosti přerušují příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody (k výkladu příčinné souvislosti srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013; k absolutní neplatnosti smluv uzavřených v rozporu s předběžným opatřením soudu ve smyslu §76f odst. 2 o. s. ř. srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2368/2011, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 ICdo 50/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2244/14).
Jinými slovy řečeno, jestliže nedošlo k platnému zatížení nemovitosti (z jejíhož prodeje v rámci exekučního či vykonávacího řízení chtěl žalobce uspokojit svoji pohledávku) zástavním právem či k jejímu zcizení, pak tvrzená nedobytnost pohledávky žalobce nemohla být zapříčiněna nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že usnesení o nařízení předběžného opatření nebylo zasláno katastrálnímu úřadu. Již tento závěr sám o sobě postačoval k zamítnutí žaloby (resp. potvrzení zamítavého výroku odvolacím soudem), a proto nebylo třeba zabývat se dovolacími argumenty vztahujícími se k závěru odvolacího soudu, že příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody na straně žalobce nebyla dána i proto, že jedinou příčinou vzniku škody na straně žalobce bylo jednání M. T. spočívající v uzavření zástavní smlouvy a smlouvy o prodeji nemovitosti v rozporu s tím, co jí ukládalo usnesení o předběžném opatření, neboť jestliže rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na více na sobě nezávislých důvodech, pak okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost rozhodnutí vliv, jestliže obstojí důvod jiný (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 239/2017).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 3. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu