ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4644.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4644/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce K. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. Š., o 293.545,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 11 C 185/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 22. prosince 2005, č. j. 15 Co 687/2004-413, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu v záhlaví uvedenému, jímž byl – vyjma zrušujícího výroku (výrok II.), jenž dovoláním napaden nebyl – potvrzen rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 11. 6. 2004, č. j. 11 C 185/98-290, kterým byla zamítnuta žaloba v podobě ve výroku uvedené a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud je neshledal přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se žalobce dovolává, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá
po právní stránce zásadní význam.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věta první o. s. ř. je dovolací soud nejen vázán uplatněným dovolacím důvodem, nýbrž i tím, jak jej dovolatel obsahově svými dovolacími námitkami vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní strance zásadní význam relevantní jen ty právní otázky (z těch, na kterých rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v čas. Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).
Žalobce ovšem žádnou zásadní právní otázku, která by měla judikatorní přesah (byla významná nejen pro konkrétní věc, nýbrž obecně pro případy téhož druhu), v podaném dovolání nevymezil.
Odvolací soud přitom rozhodl a věc posoudil ve smyslu ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2005, č. j. 33 Odo 1125/2004-270).
Námitky žalobce, v nichž vytýká rozsudku odvolacího soudu neúplnost skutkových zjištění s nesprávností právních závěrů na jejich podkladě učiněných přestavují skutkovou a právní polemiku s právním názorem odvolacího soudu. Uvedené námitky nejsou relevantními, neboť ve skutečnosti zpochybňují rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska provádění a hodnocení důkazů a učiněných skutkových zjištění (skutkového stavu) a svědčí o tom, že žalobce uplatňuje dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř., který v tomto případně uplatnit nelze a dovolací soud se jím tak nemůže zabývat, neboť jde o dovolací důvod spojovaný toliko s přípustností dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popř. podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.), což se na daný případ nevztahuje.
Lze tedy uzavřít, že z hlediska žalobcem uplatněných dovolacích námitek nelze usuzovat na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde
o námitky, jež nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud ČR proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podané dovolání pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první
a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a žalobce v něm byl bezúspěšný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2009
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu