ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.1756.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1756/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2 - Novém Městě, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, proti žalované Setal s.r.o. , se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1861/7, PSČ 120 00, IČ 27171167, zastoupené Mgr. Lucií Slabou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábřeží 7, PSČ 370 01, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 18 C 332/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 23. října 2008, č. j. 12 Co 240/2008-159, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 14. ledna 2008, č. j. 18 C 332/2006-119, ve výroku ve věci samé, kterým bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 199 pro katastrální území a obec Dolní Bečva, blíže v něm konkretizovaných (dále též jen „předmětné nemovitosti“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále rovněž jen „o. s. ř.“), protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky platnosti smlouvy uzavřené dne 9. listopadu 2004, jíž na ni byly převedeny předmětné nemovitosti Fondem dětí a mládeže „v likvidaci“ (dále rovněž jen „FDM“), tvrdíc, že smlouva je platná a svým obsahem neodporuje zákonu, protože při jejím uzavření obě smluvní strany (zejména pak prodávající, který byl státní organizací) postupovaly v souladu s právními předpisy. Tato otázka však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Je tomu tak proto, že otázka neplatnosti smluv o převodu nemovitých věcí, bytů a nebytových prostor v majetku státu pro rozpor se zákonem (§39 občanského zákoníku), nebyla-li při jejich uzavírání dodržena podmínka schválení Ministerstvem financí vymezená ustanovením §22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, jejíž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla , byla již Nejvyšším soudem opakovaně řešena. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. 28 Cdo 4057/2007, uzavřel, že nesplnil-li likvidátor při prodeji nemovitosti na základě veřejné soutěže podmínky stanovené §22 odst. 1 (konkretizované vyhláškou č. 62/2001 Sb.) a §22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. ve znění účinném do 25. ledna 2006, pro převod nemovitostí ve vlastnictví státu (byť v procesu likvidace státní organizace), je taková kupní smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (§39 občanského zákoníku). K závěrům tohoto rozsudku se opakovaně přihlásil ve svých dalších rozhodnutích (srov. například usnesení ze dne 24. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 5140/2007 ve věci, kde účastníci byli titíž, jako v této věci, a rozsudek ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 32 Cdo 1141/2008) a závěr odvolacího soudu je s těmito rozhodnutími v souladu.
Lze dodat, že proti prvně uvedenému rozhodnutí byla podána stížnosti, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 17. července 2008, sp. zn. III. ÚS 249/08, odmítl, zejména proto, že „není patrno, že by případné pochybení obecných soudů v daném rozhodovacím procesu dosáhlo ústavněprávní úrovně v podobě zjevného excesu, odůvodňujícího ingerenci Ústavního soudu do jejich činnosti“. Obdobně byly posouzeny ústavní stížnosti proti dalším rozhodnutím Nejvyššího soudu řešícím stejnou právní otázku.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti výroku napadeného rozsudku, v němž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Na doplnění dovolací soud dodává, že v průběhu dovolacího řízení došlo ke změně organizační složky vystupující za stát, jíž se stal podle zákona č. 153/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, ode dne 1. července 2009 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. května 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu