ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.2993.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 2993/2018-975
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně UMAPO, spol. s r. o. , se sídlem v Plzni – Liticích, Na Trávníku 236, PSČ 321 02, identifikační číslo osoby 48360953, zastoupené Mgr. Václavou Burianovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Nerudova 1404/5, PSČ 301 00, proti žalované EMMKA spol. s r. o. v likvidaci , se sídlem v Klatovech, Klatovy I, Vídeňská 190, PSČ 339 01, identifikační číslo osoby 16735439, zastoupené JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Kamenická 2378/1, PSČ 301 00, o zaplacení částky 602 113 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 57/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2017, č. j. 8 Cmo 39/2016-873, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné [srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“),či usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1106/2014, ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 263/2014, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2446/2014, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz ].
Nejvyšší soud též vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již citované R 4/2014 a dále např. usnesení ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4443/2013, ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2324/2016, ze dne 28. 7. 2016, sen. zn. 29 NSČR 113/2016, či ze dne 31. 1. 2018. sp. zn. 21 Cdo 4646/2017).
Nejvyšší soud také objasnil již např. v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupným na http://www.usoud.cz ), že požadavek, aby právní otázka vyřešená v souzené věci odvolacím soudem byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Takový předpoklad přípustnosti dovolání totiž ustanovení §237 o. s. ř. nezná. Poslední z tam taxativně vypočtených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ otázky již vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit, tj. posoudit tuto otázku jinak. Proto spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. již shora citovaná usnesení sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Těmto požadavkům dovolatelka, ač zastoupena advokátkou, ve svém obsáhlém podání nedostála. Příslušné otázky hmotného a procesního práva, jejichž řešení má dle jejího mínění zakládat přípustnost dovolání (ať již proto, že byly odvolacím soudem řešeny v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, nebo proto, že by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak), nevymezila a neoznačila ani judikatorní závěry dovolacího soudu, od nichž se měl odvolací soud odchýlit v napadeném rozhodnutí nebo od nichž by se měl ve svém rozhodnutí o dovolání odchýlit dovolací soud.
Nedostatek vymezení předpokladů přípustnosti dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání v části týkající se rozhodnutí o věci samé.
Přípustnost dovolání nezakládá ani argumentace, že „ze strany soudu prvního stupně došlo k pochybení zásadního právního významu, čímž došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces garantovaný Ústavou ČR“. Samotná námitka porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, neodpovídající požadavkům vyplývajícím ze zákona, zejména z §241a o. s. ř. a §237 o. s. ř., nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1921/2017, a judikaturu Ústavního soudu v něm citovanou). Námitka dovolatelky založená na názoru, že právo žalovaného účastníka řízení vyjádřit se k žalobě a předkládat tvrzení v rámci své procesní obrany se promlčuje v tříleté promlčecí lhůtě podle §101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zrušeného k 1. 1. 2014, je ostatně zjevně bezdůvodná (srov. §243c odst. 1 o. s. ř.).
Nad rámec uvedeného lze dodat, že dovolatelka podle obsahu svého dovolání nebrojí proti právnímu posouzení, na němž je založeno napadené rozhodnutí, nýbrž zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož se jí nepodařilo prokázat příslušné právně významné skutečnosti, tedy závěr, jenž je závěrem skutkovým. Dovolání lze přitom podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatelka navrhla zrušení celého rozsudku odvolacího soudu, tedy též výroků o nákladech řízení. Podle právní úpravy účinné od 30. 9. 2017, která je vzhledem k datu vydání napadeného rozsudku pro toto dovolací řízení rozhodná, je přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vyloučena.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. dílem jako vadné, dílem jako nepřípustné (co do výroků o nákladech řízení) odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolání obsahovalo návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud samotné dovolání v přiměřené lhůtě odmítl, nebude již o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodovat; rozhodnutím o dovolání se stal tento návrh bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu