ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.798.2021.1
sp. zn. 32 Cdo 798/2021-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně ROUN cz s. r. o. , se sídlem v Chrudimi, Chrudim IV, Tovární 1112, PSČ 537 01, identifikační číslo osoby 28786891, zastoupené JUDr. Veronikou Mazalovou, advokátkou, se sídlem v Poličce, Družstevní 490, proti žalovanému R. S, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Martinem Chludem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Palackého třída 801, o zaplacení částky 234 403,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 108 C 17/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 10. 2020,
č. j. 18 Co 222/2020-96, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 567,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 6. 2020, č. j. 108 C 17/2019-76, v napadených výrocích pod body I a III, jimiž soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 234 403,62 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným a nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 76 832 Kč (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Rozsudek odvolacího soudu v obou jeho výrocích napadl žalovaný dovoláním, jež má za přípustné pro řešení „otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, potažmo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li pak být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, a spatřuje-li dovolatel předpoklad přípustnosti dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí dovolatel s dostatečnou určitostí a srozumitelností formulovat právní otázku, kterou se podle jeho mínění Nejvyšší soud ve své dosavadní rozhodovací praxi dosud nezabýval a měl by ji vyřešit právě v souzené věci (srov. již usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, a ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1106/2014, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách).
Avizovanou judikatorně dosud nevyřešenou otázku hmotného práva dovolatel nezformuloval a taková otázka se nepodává ani z obsahu dovolací argumentace.
Co se týče druhého z uplatněných předpokladů přípustnosti dovolání, dovolatel vytýká odvolacímu soudu odklon od závěrů přijatých v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1737/2009, a ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 422/2019, podle nichž může být souhlas věřitele s převzetím dluhu učiněn i konkludentním jednáním. V tom však dovolateli přitakat nelze; odvolací soud opačný právní závěr nevyslovil a takový názor není v jeho právním posouzení obsažen ani implicite. Otázkou převzetí dluhu se totiž vůbec nezabýval, a zabývat neměl důvod, jestliže dovolatel založil svou procesní obranu výlučně na tvrzení, že ve věci není věcně legitimován, neboť s žalobkyní jednal za společnost K., jako její jednatel. Tvrzení, že nemá věcnou legitimaci z toho důvodu, že předmětný jeho dluh vůči žalobkyni převzala uvedená společnost se souhlasem žalobkyně, konkludentně vyjádřeným vystavením faktury na vrub této společnosti, v průběhu řízení před soudy nižších stupňů neuplatnil, ani podpůrně, z procesní opatrnosti.
Otázku hmotného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tedy odvolací soud neřešil a jeho rozhodnutí na jejím řešení nezávisí, není tudíž splněno jedno z kritérií podmiňujících závěr o přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí je pak ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výslovně vyloučena.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 2 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. 3. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu