ECLI:CZ:NS:2017:32.ND.275.2017.1
sp. zn. 32 Nd 275/2017-633
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně RASTRA AG-CZ a. s. , se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, identifikační číslo osoby 25288041, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 15 586 988 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 110/2014, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu uplatněné žalobkyní v řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. 20 Co 30/2017-494, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3083/2017, takto:
I. Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Vrcha, Mgr. Vít Bičák a JUDr. Pavel Pavlík nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3083/2017.
II. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 30. 11. 2016, č. j. 15 C 110/2014-372, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 odmítl žalobu o zaplacení částky 15 586 988 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3083/2017 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017, složenému ze soudců JUDr. Pavla Vrchy, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Pavlíka.
Žalobkyně současně s dovoláním vznesla „výhradu vyloučení některých soudců Nejvyššího soudu ČR z důvodu dle ust. §14 odst. (1) OSŘ v souvislostech části první hlavy I zákona č. 89/2012 Sb.“ a domáhá se toho, aby „o tomto dovolání nejednali“ soudci Nejvyššího soudu, které jmenovitě uvádí (JUDr. Mojmír Putna, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Simon, JUDr. František Ištvánek, JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Olga Puškinová, JUDr. Zdeněk Des, JUDr. Kateřina Hornochová, JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D., Mgr. Vít Bičák, JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., JUDr. Petr Vojtek, JUDr. Marta Škárová, JUDr. Robert Waltr, JUDr. Petr Šuk, JUDr. Filip Cileček, JUDr. Karel Svoboda, Ph.D., JUDr. Bohumil Dvořák, JUDr. Zdeněk Krčmář, Mgr. Milan Polášek, JUDr. Pavel Příhoda, JUDr. Petr Gemmel, JUDr. Pavel Krbek, JUDr. Blanka Moudrá a JUDr. Ivana Zlatohlávková). Dovolatelka tvrdí, že uvedení soudci byli jmenováni v odvolání žalobkyně ze dne 13. 12. 2016, v oznámení kárného provinění soudců Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2017, v žalobách pro zmatečnost, v konkrétních soudních sporech nebo jsou „průběžně doplňováni v souběžných řízeních v argumentaci obětí korupčního zneužití Krajského soudu v Hradci Králové organizovaným zločinem jako účastníci na poškozenými domnívaném zločinném spolčení“.
JUDr. Pavel Vrcha, Mgr. Vít Bičák a JUDr. Pavel Pavlík ve svých vyjádřeních k námitce podjatosti shodně uvedli, že nemají žádný poměr k předmětné věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům a že jim nejsou známy žádné okolnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3083/2017 předložena senátu 32 Cdo.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Pochybnosti o nepodjatosti soudců žalobkyně dovozuje z okolností jejich údajného rozhodování v jiných právních věcech. Tyto okolnosti, jak vyplývá z ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., samy o sobě nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Jmenovaní soudci, kteří podle rozvrhu práce jsou příslušní rozhodnout o dovolání žalobkyně ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 3083/2017, jak vyplývá z jejich vyjádření, nemají žádný (z hlediska jejich možného vyloučení z projednávání a rozhodnutí o dovolání) právně relevantní vztah k dané věci, ani k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům. Nejsou tedy dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit jejich osobní zájem na výsledku daného sporu a pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že soudci uvedení ve výroku I. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3083/2017.
Za situace, kdy je namítána podjatost téměř všech soudců Nejvyššího soudu, neměl by o takto pojaté námitce kdo rozhodnout (obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 3697/16, in www.usoud.cz ). Dovolatelka v námitce podjatosti (čítající 180 stran nepřehledného textu) paušálně argumentuje proti všem vyjmenovaným soudcům Nejvyššího soudu, aniž by konkrétně uvedla, v čem spatřuje podjatost toho kterého soudce. Paušální obvinění týkající se nejen všech jmenovaných soudců Nejvyššího soudu, ale též soudců mnoha nižších soudů, za konkrétní odůvodnění námitky podjatosti považovat nelze, naopak nasvědčují zneužití procesních práv účastníkem řízení, které podle ustanovení §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Nebylo proto přihlédnuto k námitce podjatosti JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody, členů senátu, jemuž podle rozvrhu práce přísluší rozhodnout o námitce podjatosti soudců majících rozhodnout ve věci 30 Cdo 3083/2017 (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 33 Nd 187/2017, jež je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se přitom z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; soud rozhodující o námitce podjatosti k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007). Směřuje-li dovolatelka své výhrady též proti soudcům, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování o dovolání ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3083/2017, v tomto rozsahu je námitka podjatosti úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§41a odst. 3 o. s. ř.), neboť nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II., že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2017
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu