ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1578.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1578/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně H. T., zastoupené advokátem, proti žalované J. K., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 132.865,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 188/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2006, č. j. 51 Co 259/2006-63, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.252,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2006, č. j. 51 Co 259/2006-63, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. března 2006, č. j. 13 C 188/2005-44, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 132.865,65 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn.
29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Dovolací výhrady žalované, že nedošlo k předání finančních prostředků představujících půjčku, že soud neprovedl jí navržené důkazy k prokázání tohoto tvrzení, že v důsledku nepředání peněz smlouva o půjčce nevznikla, a vůči chybnému zjištění obsahu listiny ze dne 29. 6. 2001, jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. irelevantní, neboť jde o námitky mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno. Proti právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly ze zjištěného skutkového stavu vyvozeny, žalovaná výhrady nevznáší. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle dovolatelky správného) skutkového závěru, že nebylo prokázáno předání částky 230.000,- Kč, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, že smlouva o půjčce nevznikla a žalovaná tak není povinna zaplatit žalobkyni částku 132.865,65 Kč.
Namítanými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a spočívají v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a v nehodnocením některých provedených důkazů, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu, jak vyplývá z §242 odst. 3 o. s. ř., lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat, jen je-li dovolání přípustné (srovnej opět usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Tvrzené vady řízení, i kdyby byly dány, nejsou bezprostředním důsledkem řešení otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo; posouzení, zda je konkrétní řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, postrádá hlavní atribut zásadního významu po právní stránce ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a to jeho judikatorní přesah.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalovaná otevřela dovolacímu přezkumu správnost závěru o platnosti uznání dluhu obsaženého v listině ze dne 29. 6. 2001 dovozujíc, že tuto otázku odvolací soud posoudil v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud však správně zjistil obsah citované listiny a přiléhavě ji v souladu s §558 obč. zák. posoudil jako uznání dluhu,
jež mělo vliv i na běh nové (desetileté) promlčecí doby podle §110 odst. 1 věty druhé obč. zák. Jeho rozhodnutí tak neodporuje hmotnému právu a řešení předestřené otázky nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem (§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), stanovená podle §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 7.472,50 Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 19 % DPH ve výši 1.476,80 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jím ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu