ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2077.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 2077/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) M. V., a b) D. V., zastoupených advokátem, proti žalovanému D. K., zastoupenému advokátem, o 1,680.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 54/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2007, č. j. 13 Co 373/2005-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 13.600,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou podanou dne 28. 2. 2003 po žalovaném domáhali zaplacení 1,680.000,- Kč s příslušenstvím. Uváděli, že mu tuto částku půjčili do 18. 7. 2000, přičemž žalovaný půjčku dosud nevrátil.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. dubna 2005, č. j. 55 C 54/2003-101, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné do tří dnů od právní moci rozsudku 1,680.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a.
od 19. 7. 2000 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. ledna 2007, č. j. 13 Co 373/2005-139, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a vyšel z následujícího skutkového stavu věci. Na základě smlouvy o půjčce uzavřené ústně 18. 3. 1999 žalobci poskytli žalovanému částku 1,680.000,- Kč a on se ji zavázal vrátit do 18. 7. 2000. Žalovaný na svém psacím stroji napsal v jednom vyhotovení potvrzení označené jako prohlášení, v němž uvedl, že dne 18. 3. 1999 převzal od žalobce částku 1,680.000,- Kč, kterou vrátí do 18. 7. 2000. Poté, co dne 19. 3. 1999 prohlášení opatřil svým podpisem, který byl úředně ověřen, předal je žalobci a ten je uložil do úschovy u JUDr. A. F. Následně zástupce žalobců tento originál místo jeho opisu zaslal omylem žalovanému. Žalovaný půjčku žalobcům dosud nevrátil. Odvolací soud konstatoval, že za situace, kdy žalobci předložili ověřený opis potvrzení o poskytnutí půjčky s datem splatnosti 18. 7. 2000 a žalovaný (který předložil ověřený opis potvrzení s datem splatnosti 18. 7. 1999) zpochybnil pravdivost tohoto údaje a tvrdil, že půjčku vrátil, bylo na žalobcích, aby prokázali, že splatnost půjčky byla sjednána do 18. 7. 2000, a na žalovaném, aby prokázal své tvrzení, že půjčku vrátil. Odvolací soud po zhodnocení všech provedených důkazů (výslechů svědků JUDr. A. F. a H. H., výpovědí žalobce a žalovaného jako účastníků řízení, jejichž výslech zopakoval, a listinných důkazů) jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti uvěřil tvrzení žalobců, že splatnost půjčky účastníci sjednali do 18. 7. 2000, a neuvěřil tvrzení žalovaného, že půjčku vrátil. Z takto zjištěného skutkového stavu dovodil ve shodě se soudem prvního stupně, že právo žalobců na vrácení částky 1,680.000,- Kč poskytnuté podle platně uzavřené smlouvy o půjčce (§657 obč. zák.) není promlčeno (§101 obč. zák.).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. S poukazem na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil otázky promlčení a důkazního břemene. Za situace, kdy popřel správnost data splatnosti půjčky 18. 7. 2000 uvedeného v opisu prohlášení předloženého žalobci, mající charakter soukromé listiny, a sám předložil opis prohlášení s datem splatnosti 18. 7. 1999, bylo na žalobcích, aby unesli důkazní břemeno, že splatnost půjčky byla sjednána do 18. 7. 2000. Je přesvědčen, že žalobci neprokázali tvrzení o splatnosti půjčky a o tom, že mu doručili originál potvrzení s datem splatnosti 18. 7. 2000. Žalovaný obsáhle polemizuje s hodnocením jednotlivých provedených důkazů odvolacím soudem a nadále tvrdí, že splatnost půjčky byla sjednána 18. 7. 1999 a že na žalobci zaslaném originálu, z něhož pořídil opis a předložil jej soudu, bylo uvedeno datum splatnosti 18. 7. 1999. Byla-li žaloba podána 28. 3. 2003, uplatnil námitku promlčení práva žalobců úspěšně. Z uvedených důvodů navrhl rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se ztotožnili se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a vyjádřili názor, že napadené rozhodnutí nemůže mít zásadní právní význam.
Dovolání žalovaného podané proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), , a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní (ať již v rovině procesní či v oblasti hmotného práva), vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pouze
pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§241a odst. 3 o. s. ř.), je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav zjištěný odvolacím soudem. Uvedený dovolací důvod totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, a ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, jakož usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn . III. ÚS 1970/07).
Námitky žalovaného, že splatnost jeho závazku byla sjednána do 18. 7. 1999, že na originále potvrzení, jež mu zaslali žalobci, bylo uvedeno toto datum splatnosti, a jeho výhrady k hodnocení jednotlivých důkazů odvolacím soudem, lze podřadit jedině dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím je odvolacímu soudu vytýkán nedostatečně (nekvalitně) zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný právní závěr, že právo žalobců ze smlouvy o půjčce není promlčeno. Uvedené výhrady ovšem nejsou z výše vyložených důvodů způsobilé přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný namítl, že soudy nesprávně posoudily otázku důkazního břemene za situace, kdy popřel správnost (pravdivost) soukromé listiny. V řešení této otázky pak spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé. Žalovanému v tomto ohledu nelze přisvědčit. Nejde totiž o otázku, kterou by dovolací soud dosud neřešil, a odvolací soud ji posoudil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Již v rozsudku ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 22/1997, dovolací soud vyslovil, že pokud účastník popře pravost, resp. správnost soukromé listiny, pak účastníka, který listinu k důkazu předložil, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní. Rovněž v odborné právní literatuře v souvislosti se srovnáním důkazní síly veřejné listiny, která je vymezena
v §134 o. s. ř., a listiny soukromé (tj. té, která nemá povahu listiny veřejné) je zastáván názor, že oproti listině veřejné, kde důkazní břemeno leží na tom, kdo popírá její správnost, u soukromé listiny stačí „formální“ popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 618 s.).
Ve smyslu této ustálené judikatury, od níž není důvodu se odchylovat ani v této věci, měli žalobci, dovozující z údaje o splatnosti půjčky obsažené v opisu potvrzení o poskytnuté půjčce pro sebe příznivé právní důsledky, důkazní povinnost a břemeno důkazní prokázat správnost obsahu této soukromé listiny, kterou předložili k důkazům. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil otázku rozložení důkazního břemene v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a s tím, jak je tato otázka pojímána v odborné literatuře. Jelikož hodnocení navržených a provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování potvrdilo pravdivost skutkových tvrzení žalobců, že účastníci v uzavřené smlouvě o půjčce sjednali splatnost do 18. 7. 2000 a že shodné datum splatnosti bylo uvedeno i v originálu potvrzení o poskytnuté půjčce, žalobci své důkazní břemeno unesli. Správný pak je právní závěr odvolacího soudu, že právo žalobců na vrácení půjčené částky se nepromlčelo (§101 obč. zák.), neboť žaloba byla podána před marným uplynutím tříleté promlčecí doby.
Protože žádná z námitek uplatněných v dovolání nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ve věci zásadně významným po právní stránce, dovolací soud dovolání žalovaného pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 13.000,- Kč (§2, §3 bod 5., §10 odst. 3, §15
ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li povinnost uložená tímto usnesením splněna povinným dobrovolně, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. března 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu