ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2415.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 2415/2018-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce V. K. , zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému A. Š. , zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, o zaplacení 301.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 97/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, č. j. 25 Co 462/2016-89, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení 301.000 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) z titulu smlouvy o půjčce.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 3. 10. 2016, č. j. 18 C 97/2016-72, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Berouně. Vyšel ze sdělení žalovaného, že ke dni zahájení řízení bydlel na adrese v B., jež považoval za určující pro posouzení místní příslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. Konstatoval, že bydlištěm je zejména místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, jestliže se tam zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Fyzická osoba se může zdržovat nebo mít bydliště na více místech; bydlí-li však v jediném místě, není podstatné, že se zdržuje i jinde. Uzavřel, že místně příslušným je Okresní soud v Berouně, v jehož obvodu má žalovaný bydliště (§85 odst. 1 o. s. ř.).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 12. 2016, č. j. 25 Co 462/2016-89, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 se nevyslovuje. Vyšel z vyjádření, v němž žalovaný uvedl, že „k datu zahájení řízení se zdržoval s úmyslem se tam zdržovat trvale na více místech, a to na adresách, s tím, že k datu bydlel na adrese“. Jelikož na daný spor dopadá ustanovení §85 odst. 1 věta druhá o. s. ř., volbu místní příslušnosti v tomto případě provádí žalobce, který tak učinil, když podáním žaloby zahájil řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4. Vzhledem k tomu, že z tvrzení v žalobě nevyplývá, že jde o spor týkající se práv k nemovitým věcem, soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro určení místní příslušnosti podle polohy nemovitých věcí (§88 písm. b/ o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Na přípustnost svého dovolání usuzuje žalovaný z toho, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, jedná se o otázku „ určení místa příslušnosti soudu v případech, kdy fyzická osoba v postavení žalovaného tvrdí, že se zdržuje na více adresách s úmyslem zdržovat se na nich trvale, přičemž tvrdí, že skutečně bydlí jen na jediné z těchto adres“. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že pokud fakticky bydlí pouze na jedné z těchto adres, pak právě tato je rozhodná při určování místní příslušnosti soudu dle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř.
Podle §84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
V ustanovení §84 o. s. ř. je zakotveno pravidlo, podle něhož místně příslušným je zásadně obecný soud žalovaného. Obecným soudem fyzické osoby je okresní soud, v jehož obvodu měla v den zahájení řízení své bydliště. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a odborná komentářová literatura je ustálena v právním názoru, podle něhož bydlištěm fyzické osoby ve smyslu ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. se rozumí místo, v němž tato osoba bydlí s úmyslem se zde zdržovat trvale. Bydlištěm je zejména místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, popř. kde pracuje, jestliže tam také bydlí. V moderní společnosti lze předpokládat, že fyzická osoba se zdržuje (bydlí) na více místech, přičemž se všemi těmito místy (popřípadě s některými) je spojen její úmysl se zde zdržovat trvale. V takových případech má fyzická osoba více obecných soudů; žalobce si proto může vybrat, u kterého z těchto více místně příslušných soudů podá žalobu (srovnej žalobcem odkazovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, a ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1401/2011, obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. III. ÚS 3436/10, jakož i Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 557 a násl.).
Skutkové zjištění, že žalovaný se k datu zahájení řízení zdržoval s úmyslem se zdržovat trvale na více místech,(jak sám svůj úmysl výslovně prezentoval ve vyjádření ze dne), nutně vede k závěru, že žalovaný měl ke dni zahájení řízení tři bydliště, a to v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4 a Okresního soudu v Berouně. Oba uvedené soudy jsou proto obecnými soudy k řízení ve smyslu §85 odst. 1 o. s. ř. Jestliže žalobce, kterému v takovém případě svědčilo právo zvolit soud, u něhož bude věc projednána a rozhodnuta, podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 4, je uvedený soud místně příslušným k řízení v této věci. Okolnost, že žalovaný v době zahájení řízení bydlel v obvodu Okresního soudu v Berouně, sama o sobě nestačí k závěru, že jeho jediné bydliště podle §85 odst. 1 o. s. ř. je na adrese, jestliže zároveň nedal jednoznačně a srozumitelně najevo, že je to jediné místo, kde se zdržuje s úmyslem se zdržovat trvale; naopak za taková označil další dvě místa, s nimiž takový úmysl spojoval.
Dovolání žalovaného není podle §237 o. s. ř. přípustné. Žalovaný se mýlí, dovozuje-li, že jím nastolená otázka „ určení místa příslušnosti soudu“, nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Příkladmo lze uvést usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 839/2017, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1593/2017, v nichž se Nejvyšší soud k otázce určení místa příslušnosti soudu v případě, kdy se fyzická osoba v postavení žalovaného zdržuje na více adresách, obsáhle vyjádřil.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu