ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2661.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2661/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) Ing. L. U. a b) Ing. V. U. , zastoupených JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalovanému RNDr. L. U. , o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 226/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2013, č.j. 54 Co 10/2013-150, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž městský soud potvrdil rozsudek ze dne 1. 10. 2012, č.j. 18 C 226/2011-122, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o určení vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem, není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), neboť právní otázky, které dovolatelé předkládají k řešení, již byly Nejvyšším soudem vyřešeny a napadené rozhodnutí je v souladu s touto judikaturou.
Obecně k aplikovatelnosti §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), se Nejvyšší soud vyjádřil opakovaně (srov. rozsudek ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 33 Odo 4398/2007, na který odkazuje v odůvodnění svého rozhodnutí i soud prvního stupně, a např. rozsudky ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, a ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003) tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty §630 obč. zák.
Již ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, pak Nejvyšší soud dovodil, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle §630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc, tj. okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Označením (identifikací) závadného chování obdarovaného vůči dárci ve výzvě k vrácení daru, případně v žalobě, je dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování (srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3643/2012).
Námitky, jimiž dovolatelé neuplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř., přípustnost dovolání založit nemohou.
Dovolatelé sice výslovně napadli rozhodnutí odvolacího soudu „v celém rozsahu“ , ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesli.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2013
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu