ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2832.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2832/2017-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně CHRYSBERON a.s. , se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11 (identifikační číslo 28442971), zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému A. Š. , zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, o 1.400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 118/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2016, č.j. 22 Co 432/2016-64, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeném rozhodnutí městský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 10. 2016, č.j. 40 C 118/2016-49, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Berouně. Jelikož žalovaný bydlel spolu s manželkou a dvěma nezletilými dětmi v době zahájení řízení v B., soudy obou stupňů dovodily, že místně příslušným je Okresní soud v Berouně (§11 odst. 1, §85 odst. 1 občanského soudního řádu); okolnost, že žalovaný projevil úmysl zdržovat se i na jiných místech, aniž by tam bydlel, není z hlediska určení místní příslušnosti významná.
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Z obsahu spisu se podává, že v době zahájení řízení (7. 4. 2016) žalovaný spolu s rodinou bydlel v B., zatímco v P., (stejně jako v B.) jen výjimečně několikrát v roce přespává, i když má potencionální možnost se tam zdržovat.
Názor prosazovaný žalobkyní v dovolání, podle něhož – za situace shora vylíčené – mohla volit mezi dvěma místně příslušnými soudy, protože žalovaný v době zahájení řízení v jejich obvodu bydlel s úmyslem trvale se tam zdržovat (§11 odst. 2, §85 odst. 1, věta druhá, o.s.ř.), je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i odbornou komentářovou literaturou (srov. usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1401/2011, ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1593/2017, obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. III. ÚS 3436/10, jakož i Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 557 a násl.). Pojem „bydliště“ ve smyslu §85 odst. 1 o.s.ř. jako místa, v němž fyzická osoba bydlí s úmyslem se tam zdržovat trvale, je totiž definován oběma znaky – bydlením a úmyslem trvale se zdržovat –, které musí být splněny kumulativně; má-li fyzická osoba úmysl v daném místě se trvale zdržovat, ale nebydlí tam, nejde o bydliště pro účely určení místně příslušného soudu.
Z toho, co je řečeno výše, vyplývá, že žalobkyní předestřenou otázku procesního práva vyřešil odvolací soud souladně s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu; proto bylo její dovolání odmítnuto (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. února 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu