ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2978.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2978/2017-919
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. L. , zastoupeného JUDr. Olgou Preclíkovou, advokátkou se sídlem Zvole, Březovská 498, proti žalované W & BB spol. s r. o. se sídlem Praha 5, Butovická 657/38, identifikační číslo osoby 411 87 326, zastoupené Mgr. Vítem Kučerou, advokátem se sídlem Praha 4, Na Květnici 850/20, o 1.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 4/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, č. j. 15 Co 496/2016-877, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17.666 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Olgy Preclíkové, advokátky se sídlem Zvole, Březovská 498.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2017, č. j. 15 Co 496/2016-877, potvrdil rozsudek ze dne 21. 6. 2016, č. j. 18 C 4/2010-775, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 1.500.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu a o vrácení zálohy na náklady znaleckého posudku; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobce a jeho manželka J. L., která v průběhu řízení zemřela, uzavřeli dne 10. 2. 2009 ve znění dodatku ze dne 30. 3. 2009 jako kupující smlouvu se žalovanou jako prodávající, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitostem - budově stojící na pozemku, pozemku - zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 181 m² a pozemku - orná půda o výměře 955 m², vše v katastrálním území S., obec N. K.n, včetně součástí a příslušenství, zejména studny, čistírny odpadních vod, plotů, venkovního zapuštěného bazénu a trvalých porostů, za kupní cenu 6.540.000 Kč. Vklad vlastnického práva kupujících do katastru nemovitostí se uskutečnil s právními účinky ke dni 25. 3. 2009. V článku III smlouvy prodávající prohlásila, že předmět smlouvy nevykazuje žádné vady, na které by měla kupující upozornit. V předávacím protokolu ze dne 18. 2. 2009 prodávající poskytla kupujícím 36 měsíční záruční dobu na stavbu domu. Dopisy z 4. 6. 2009, 22. 11. 2009 a 9. 12. 2009 kupující vytkli prodávající vady předmětu koupě spočívající ve špatném dovírání všech oken, zatékání kolem komínu, vlhnutí stavby na venkovní omítce, špatně položené a vyspádované keramické dlažbě okolo bazénu, špatně položené a vyspádované zámkové dlažbě kolem vchodu do domu, špatně umístěné hluboko zapuštěné ČOV, uvolněných schodech a zábradlí v domě, poškozeném podlahovém topení v dolní koupelně, poškozeném sprchovém koutu a napojení na odpad, zatékání odvětrávací šachtou, silně poškozené umyvadlové skříňce v koupelně v podkroví, špatně nainstalované skříňce v podkrovní koupelně, neustále ucpaných sítech filtru ze studny, zatékání dešťové vody do garáže a francouzských oken, svírání zděných sloupků oplocení při poklesu venkovní teploty, špatně položené dlažbě v balkonovém prostoru podkroví a neodborně dodělaném zábradlí, velkých puklinách v prostoru balkonové místnosti a špatně provedeném štuku. Dopisy z 16. 11. 2009, 2. 6. 2010, 9. 12. 2009 a 22. 11. 2009 vytkli vady spočívající v úbytku vody z bazénu, zaplavování čistírny odpadních vod, vadném provedení oplocení a vrat, vadném provedení zpevněných ploch kolem domu a jejich odvodnění, vadné úpravě povrchů včetně podlah, vadách schodiště - tělesa a jeho povrchové úpravy, mechanických poruchách a prasklinách konstrukcí, netěsnosti systému kanalizace a vodovodu - zatékání, vadách funkčnosti a povrchové úpravy oken a dveří, vadách elektroinstalace a slaboproudého vedení včetně nevhodně provedeného odvětrání sociálního zařízení v prvním nadzemním podlaží instalací elektrického ventilátoru do garáže. Dopisem ze 16. 11. 2009 uplatnili vůči žalované právo z odpovědnosti za vady ve formě slevy z kupní ceny ve výši 2.500.000 Kč. Ze znaleckého posudku Ing. Ivo Grieslera bylo zjištěno, že předmět koupě vykazuje odstranitelné vady, a to vlhkost zdiva v 1. nadzemním podlaží nad podlahou, v koutech a nárožích, stopy výluhů na fasádě nad soklem, výskyt trhlin ve zdivu, uvolněné zábradlí schodiště do 2. nadzemního podlaží, odvětrávání koupelny v přízemí, nedoléhající dveře francouzského okna v přízemí a drhnoucí posuvné dveře v přízemí, vadné provedení vnitřních omítek (hrubý štuk) a styků SDK desek, zvýšený únik vody z venkovního bazénu, vady oplocení k místní komunikaci, zaplavení čistírny odpadních vod, vady zpevněných ploch kolem domu. Z revizního znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Znalecký ústav stavební s. r. o. a výslechů zpracovatelů tohoto posudku Ing. Ladislava Bukovského a Ing. Lukáše Bedrníčka bylo zjištěno, že stavba domu trpí těmito vadami: vadně zhotovená hydroizolace ukončená pod úrovní terénu minimálně v prostoru nasávacích otvorů komína, poruchy způsobené vlhkostí zdiva a omítek, v 1. nadzemním podlaží nad podlahou a v koutech a nárožích, stopy výluhů na fasádě nad soklem, výskyt trhlin ve zdivu v interiéru i v exteriéru, uvolněné zábradlí schodiště do 2. nadzemního podlaží, odvětrání koupelny v přízemí do garáže, nedoléhající balkonové dveře (francouzské okno) v přízemí, drhnoucí posuvné dveře mezi obytnou místností a halou v 1. nadzemním podlaží, otevřené spáry ve styku sádrokartonových konstrukcí a zdiva, v podkroví nesplňuje konstrukce požadavek spojitosti ve smyslu požadavku na požární odolnost konstrukce v požárně bezpečnostním řešení stavby, vadné oplocení k místní komunikaci (chybějící odolnost a spolehlivost), zaplavení čističky odpadních vod (nedostatečná výška poklopu vzhledem k okolnímu terénu, vady zpevněných ploch kolem domu – nedostatečná únosnost násypů a nevhodné ložné vrstvy, nedostatečná hloubka základů, nadměrná deformace stropní konstrukce pod zdí na terasu v podkroví a z toho vyplývající vodorovné trhliny v této zdi, výška podlahy obývacího pokoje v přízemí - na straně u bazénu je zpevněná vnější plocha zhotovena ve stejné výšce jako podlaha v přilehlém interiéru - tento způsob provedení je v rozporu s dokumentací ověřenou ve stavebním řízení a jedná se o jednu z příčin výskytu vody v chráněných konstrukcích, poklop skládacího schodiště do půdního prostoru nesplňuje požárně bezpečnostní požadavky dle požárně bezpečnostního řešení stavby, poklop skládacího schodiště do půdního prostoru nesplňuje tepelně technické požadavky, zábradlí na schodišti má v rozporu s normou ČSN a vyhl. č. 137/1998 Sb., svislé výplňové prvky vzdálené 130mm, vadně osazené madlo na schodišti, nebyly nalezeny kotvy pro upevnění osobních ochranných prostředků osob vykonávajících údržbu střechy a čištění komína jeho ústím, odvětrání koupelny v přízemí do garáže zrušilo oddělení požárního úseku dle požárně bezpečnostního řešení, odvětrání koupelny v přízemí do garáže je provedeno vadně - odváděný vzduch v garáži, kde je nízká teplota, v zimě kondenzuje, stavba byla založena mělko v původním terénu a základy byly dosypány, nadměrně nízké povrchové teploty ostění oken, které prokazují nedostatky tepelně technických vlastností pláště budovy, vadně vyspárované žlaby pod úžlabím - zadržují se v nich nečistoty. Příčiny vzniku jednotlivých vytčených vad, jejichž existence, byla zjištěna i znaleckým posudkem Ing. Ivo Grieslera, spočívá v převážné míře v nedodržení správných technologických postupů při provádění stavby, v nefunkční a vadně zhotovené hydroizolaci, nedostatečné hloubce základů s tím, že základy byly dosypány, ve vadném zhotovení konstrukce oplocení, ve vadném zhotovení čističky odpadních vod, vadném zpevnění násypů a nedostatečném zhutnění podkladů, nevhodné konstrukční řešení ostění oken. Pravděpodobné náklady na odstranění vad se pohybují v rozmezí 460.000 Kč - 3.200.000 Kč; pro konkrétnější údaj by bylo nutné provést destruktivní stavební průzkum a zpracovat projektovou dokumentaci. Zjištěné (odstranitelné) vady stavby nemohly osoby nekvalifikované zjistit. Uvedené vady domu snižují jeho obecnou cenu o 20-50%. Ty z vad, které jsou popsány v revizním znaleckém posudku, jež kupující nevytkli, se na závěrech o poklesu obecné ceny stavby a výši nákladů na odstranění vad podílejí méně významně.
Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním posouzením zjištěného skutkového stavu věci soudem prvního stupně a na jeho právní závěry plně odkázal. Ve shodě s ním dovodil, že žalobce a jeho manželka uzavřeli se žalovanou kupní smlouvu podle §588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), v níž žalovaná poskytla kupujícím záruku na převáděnou stavbu domu v délce trvání 36 měsíců (§502 obč. zák.) a ujistila je, že předmět koupě nemá žádné vady. Ujištění žalované o absenci vad nemovitostí se ukázalo nepravdivým; žalobce reklamoval u žalované dodatečně najevo vyšlé vady domu v poskytnuté záruční době a uplatnil právo z odpovědnosti za vady ve formě slevy z kupní ceny v souladu s §597 obč. zák. Odvolací soud - s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5236/2007 a sp. zn. 33 Cdo 2641/2012 -považoval (stejně jako soud prvního stupně) výši požadované slevy z kupní ceny za přiměřenou s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, a to povaze vad, jejich závažnosti (zejména těch, které vyplývají z nedodržení technologických postupů při zakládání stavby) a množství, které podstatným způsobem snižují estetickou a užitnou hodnotu domu a jeho funkční vlastnosti, dále k odborným závěrům znalců ohledně předpokládané finanční náročnosti nákladů na odstranění zjištěných vad (jejichž výše může dosáhnout až 3.200.000 Kč) a snížení obecné ceny nemovitostí vlivem jejich existence. Sleva odpovídá 23 % z kupní ceny 6.540.000 Kč; vady domu mají vliv na celý předmět koupě, který tvoří jeden funkční celek a je využíván k rodinnému bydlení. Ve vztahu k vadě bazénu (nadměrného úniku vody) odvolací soud uzavřel, že žalobci právo z odpovědnosti za vady zaniklo, neboť tato vada byla vytknuta po uplynutí šestiměsíční lhůty od převzetí předmětu koupě ve smyslu §599 obč. zák. (záruční doba podle §502 obč. zák. se na bazén nevztahovala).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., článek II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že překročil žalobcem vymezený předmět řízení (vyplývající z petitu žaloby a žalobcem tvrzených skutkových okolností), tedy pochybení spočívající v porušení zásady dispozitivnosti civilního soudního řízení zakotvené v §153 o. s. ř., nelze její námitky podřadit jedinému způsobilému dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. Argumentace spojená s touto výtkou totiž spočívá na odlišném skutkovém podkladě, a to, že úvaha odvolacího soudu, stejně jako soudu prvního stupně, ohledně snížení obvyklé ceny domu a předpokládané výše nákladů nutných k odstranění vad domu vychází výhradně z revizního znaleckého posudku hodnotícího veškeré vady předmětu koupě, a nikoli jen vady reklamované, na nichž je založen žalobní návrh. Žalovaná přehlíží, že odvolací soud (potažmo soud prvního stupně) dotazem na revizního znalce zjistil, že v revizním znaleckém posudku uvedené vady, které žalobce nevytýkal, se na závěrech o poklesu obecné ceny stavby významně nepodílejí. Skutková zjištění nelze dovoláním úspěšně zpochybnit. Nadto, ani sama žalovaná v dovolání neuvádí, k jakým vadám neměl odvolací soud podle jejího názoru při stanovení výše slevy z kupní ceny přihlížet. V této souvislosti je odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1180/2000, irelevantní; dovolací soud v něm řešil otázku přiznání nároku z jiného než žalobcem uplatněného důvodu za situace, kdy pro odlišné právní posouzení věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový podklad. Nadto v odkazované věci bylo rozhodováno za účinnosti občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, podle kterého byla přípustnost dovolání založena na zcela jiných předpokladech, a námitka nesprávného skutkového zjištění byla v určitých případech způsobilým dovolacím důvodem.
Přípustnost dovolání není s to založit výtka, že odvolací soud postupoval při hodnocení revizního znaleckého posudku v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s jeho rozhodnutími ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007, a ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3061/2012, jestliže nekriticky převzal závěry revizního znaleckého posudku a nezohlednil, resp. nenapravil jeho zjevné nedostatky (v dovolání blíže rozvedené), nevedl znalce k precizaci jeho závěrů a věrohodně se nevypořádal se zjištěními plynoucími z jiných provedených důkazů, včetně znaleckého posudku znalce Ing. Ivo Grieslera. Žalovanou použitá argumentace nasvědčuje tomu, že jde o snahu zpochybnit správnost údajů, které odvolací soud (resp. soud prvního stupně) čerpal z provedeného revizního znaleckého posudku (tj. zjištění existence vytčených vad, stanovení předpokládané výše nákladů nutných k jejich odstranění a míry snížení obecné ceny nemovitostí), a to především výhradami vůči odbornosti zpracovatelů revizního znaleckého posudku. Odvolacímu soudu zejména vytýká, že nevzal náležitě v potaz vnitřní rozpor znaleckých závěrů, to, že nejsou přesvědčivě odůvodněny, případně že postrádají logické vysvětlení, že přijaté závěry jsou vedeny v pravděpodobnostní rovině, aniž by byly podloženy výsledky dosaženého měření, že závěry v části přezkoumání znaleckého posudku Ing. Grieslera jsou nedostatečné a že ze závěrů revizního znaleckého posudku nelze zjistit příčinu vad, resp. jejich existenci, popř. dobu jejich vzniku. Rekapitulujíc námitky, které uplatnila již v odvolacím řízení, žalovaná zpochybňuje věcnou správnost posudku. Je evidentní, že užitá argumentace dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nevystihuje, neboť jejím jádrem je primárně nesouhlas se skutkovými zjištěními soudu, na nichž je založeno právní posouzení věci. Žalovaná se snaží prosadit vlastní způsob hodnocení v řízení provedeného důkazu revizním znaleckým posudkem, resp. tvrdí, že z tohoto důkazu nebylo možné učinit úplná skutková zjištění nezbytná pro správné právní posouzení věci. Přehlíží, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Protože uvedené dovolací námitky jsou námitkami skutkovými, nebylo třeba konfrontovat rozhodnutí odvolacího soudu s předestřenou judikaturou, v níž se Nejvyšší soud vyjadřoval k hodnocení důkazu znaleckým posudkem. Navíc zmiňovaná rozhodnutí byla vydána podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., tj. v době, kdy námitka nesprávného skutkového zjištění byla v určitých případech přípustným dovolacím důvodem. Nesprávná, popř. neúplná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Jen mimo rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že soud prvního stupně v souladu s ustálenou judikaturou, aniž přezkoumával správnost odborných závěrů revizního znaleckého posudku, hodnotil jeho přesvědčivost co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a soulad s ostatními provedenými důkazy. Vzal v úvahu, že zpracovatelé posudku provedli místní šetření za účasti účastníků řízení a jejich zástupců, opatřili si veškerou dostupnou stavební dokumentaci a disponovali dostatečným množstvím informací potřebných ke zpracování posudku. Přesvědčivě a logicky zdůvodnili, z jakého důvodu nelze závěry o výši nutných nákladů na odstranění vad, o míře poklesu předmětu koupě blíže konkretizovat. Odvolací soud se s těmito úvahami ztotožnil.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že odvolací soud při stanovení výše slevy z kupní ceny aplikoval ustanovení §136 o. s. ř. v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu představovanou rozhodnutími ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4238/2011, ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1978/2007, ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2561/2009, ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2510/2010, a ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2030/2007. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že ustanovení §597 odst. 1 obč. zák. patří ve způsobu určení přiměřené slevy z kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vyslovil právní názor (shodný se soudem prvního stupně), že výše slevy z kupní ceny závisí na povaze a rozsahu vad vzhledem ke sjednané kupní ceně věci, na snížení jejích funkčních vlastností nebo její estetické hodnoty, na dalším možném způsobu a rozsahu užívání věci, na ceně nutných oprav věci a jiných hlediscích. Odvolací soud shledal správným postup soudu prvního stupně, který při stanovení přiměřené slevy z kupní ceny zohlednil všechna uvedená kritéria, a s jeho závěry se plně ztotožnil; ačkoli soud prvního stupně při svých úvahách neaplikoval ustanovení §136 o. s. ř., odvolací soud - nepřiléhavě - jeho užití soudem prvního stupně zmínil. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně a ani odvolací soud ve skutečnosti při stanovení přiměřené slevy z kupní ceny volnou úvahu v intencích §136 o. s. ř. nepoužily. Na žalovanou nastolené právní otázce tudíž napadené rozhodnutí nespočívá; její odkazy na rozhodnutí dovolacího soudu jsou z hlediska přípustnosti dovolání bezcenné.
Výhrady ke způsobu hodnocení důkazů (zejména závěrů znaleckých zkoumání a dalších provedených důkazů), jímž se odvolací soud (potažmo soud prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil) podle mínění žalované odchýlil od označené judikatury dovolacího soudu, k závěru o přípustnosti dovolání nevedou. Argumentuje-li závěry uvedenými v rozsudku ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4970/2008, opětovně pomíjí, že Nejvyšší soud v odkazované věci rozhodoval v poměrech úpravy dovolacího řízení účinné do 30. 6. 2009, kdy v případě dovolání, které bylo přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř., bylo možné podat dovolání z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za stávající úpravy občanského soudního řízení samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014 a na něj navazující rozhodnutí např. ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3285/2013, ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3206/2013, a ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3301/2013). Stejně tak způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit (§241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Je na zvážení soudu, kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost.
Námitka nepřezkoumatelnosti právního posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu §157 o. s. ř., nezakládá přípustnost dovolání, byť ji žalovaná podpořila odkazy na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, nebo ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v tom, že odůvodnění postrádá výčet vad zjištěných revizním znaleckým posudkem, které se kryjí s vadami reklamovanými žalobcem. V rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele. Poměřováno těmito závěry, není rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud (byť prostřednictvím odkazu na rozsudek soudu prvního stupně) vypočetl vady, které žalobce reklamoval, stejně jako vady, jež zjistili revizní znalci. Z porovnání obou výčtů lze dovodit, které vady žalobcem vytknuty nebyly. Současně, jak již bylo řečeno výše, odvolací soud přihlédl při stanovení výše slevy z kupní ceny k vyjádření znalců, že v revizním znaleckém posudku uvedené vady, které žalobce nevytýkal, se na závěrech o poklesu obecné ceny stavby významně nepodílejí. Dovolací soud tudíž nesdílí přesvědčení žalované, že napadené rozhodnutí, nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, a je nepřezkoumatelné. Ostatně namítaný nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí nebyl na újmu uplatnění jejích práv, neboť byla schopna na odůvodnění napadeného rozsudku reagovat projednatelným dovoláním.
Výtka, že odvolací soud se nevypořádal s jejími odvolacími námitkami (které blíže nekonkretizovala), taktéž nemůže přípustnost dovolání založit, jelikož nevystihuje jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Vytýká-li odvolacímu soudu v této souvislosti odchylku od závěrů uvedených v rozhodnutích ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1277/2013, a ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5243/2014, přehlíží, že Nejvyšší soud se v odkazovaných věcech zabýval absencí právně kvalifikační úvahy soudu (ve vztahu ke konkrétním námitkám); její odkazy jsou tudíž nepřiléhavé. Poukazuje-li v rámci (opět blíže nerozvedených) námitek, že odvolací soud pouze odkázal na závěry soudu prvního stupně, a že nepodrobil závěry soudu prvního stupně vlastním zkoumáním a úvahám, na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, a ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003, pak znovu pomíjí, že v citovaných věcech se dovolací soud sice zabýval obdobnými námitkami, avšak dovolání projednával podle tehdy účinného znění §237 o. s. ř., v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat existenci vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné právní posouzení věci. K takovým vadám lze v dovolacím řízení v podmínkách o. s. ř. účinného do 31. 12. 2013 přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.); o takový případ zde nejde. K námitce žalované, že se odvolací soud pouze ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, aniž by se sám k jejím odvolacím námitkám vyjádřil, a tím porušil její právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud poukazuje na svou konstantní judikaturu, podle níž, „vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně“ (srov. např. usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, a ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011). Sluší se připomenout, že i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento závazek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a proto rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být analyzován ve světle okolností každého případu [srovnej rozsudky ESLP ve věcech V. d. H. versus Nizozemsko ze dne 19. dubna 1994 (stížnost č. 16034/90), R. T. versus Španělsko ze dne 9. prosince 1994 (stížnost č. 18390/91), H. versus Francie ze dne 19. února 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-I) a H. versus Finsko ze dne 27. září 2001 (stížnost č. 49684/99)]. Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu [viz rozsudek ESLP ve věci H. versus Finsko ze dne 19. prosince 1997 (stížnost č. 20772/92)]. Shodně judikuje i Ústavní soud (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 33, pod č. 67).
Dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. 10. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu