ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3069.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 3069/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Mgr. E. B. , zastoupeného Mgr. Ing. Markem Vrbickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, proti žalovanému Ing. A. K. , zastoupenému JUDr. Markem Bilejem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o 261.281,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 EC 171/2012, o dovoláních žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2014, č.j. 70 Co 549/2013-207, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku ze dne 13. 2. 2014, č.j. 70 Co 549/2013-207, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 9. 2013, č.j. 57 EC 171/2012-152, dovolání žalovaného proti výroku rozsudku ze dne 13. 2. 2014, č.j. 70 Co 549/2013-207, kterým Městský soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 9. 2013, č.j. 57 EC 171/2012-152, a proti výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se odmítají ; jinak se dovolání účastníků zamítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 25. 9. 2013, č.j. 57 EC 171/2012-152, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému zaplatit žalobci 198.715,- Kč „se zákonným úrokem z prodlení od 28. 2. 2012 do zaplacení“ , v rozsahu 62.566,40 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl, a žalovaného zavázal k náhradě nákladů, které vznikly žalobci v řízení před soudy obou stupňů (24.070,70 Kč). Na podkladě skutkových zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně, odvolací soud (právně) uzavřel, že žalobcův závazek zanikl následnou nemožností poskytovat žalovanému právní služby (§575 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále též jen „obč. zák.“). Protože advokát poskytuje právní služby zásadně za odměnu, je třeba právní vztah účastníků vypořádat tak, aby se žalovaný (klient) na jeho úkor bezdůvodně neobohatil tím, že přijal plnění bez poskytnutí hodnotového ekvivalentu. Právní služba, kterou žalobce žalovanému poskytl, je plněním, jež nelze vrátit (§457, §458 odst. 1, věta druhá, obč. zák.). Peněžní hodnotu přijatého plnění stanovil Krajský soud v Hradci Králové v konečném rozsudku ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 17 Co 244/2011, částkou 249.115,- Kč (žalovanému přiznaná náhrada nákladů za poskytnuté právní služby v části řízení, v níž byl zastoupen žalobcem). Na tuto pohledávku za žalovaným započetl žalobce částku 50.400,- Kč, kterou mu žalovaný zaplatil „jako podílovou odměnu z původně přisouzené částky“ .
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli v plném rozsahu oba účastníci dovoláními.
Žalobce souhlasí s tím, že právní vztah zanikl v důsledku následné nemožnosti plnění, a to okamžikem, kdy tato nemožnost nastala ( ex nunc ). Je toho názoru, že nelze vypořádat vzájemná práva a povinnosti podle zásad o bezdůvodném obohacení, zanikl-li právní vztah z příkazní smlouvy jinak než splněním. Práva a povinnosti, které smluvní strany nabyly do zániku jeho povinnosti plnit, zůstávají zachována; „má tak právo i na smluvní odměnu ve výši 50.400,- Kč dle uzavřené smlouvy, která mu byla žalovaným uhrazena před vznikem následné nemožnosti plnění a kterou mu odvolací soud odepřel.“ Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný rovněž nezpochybňuje závěr, podle něhož právní vztah zanikl v důsledku následné nemožnosti plnění. Namítá však, že vypořádání podle zásad o bezdůvodném obohacení by bylo možné aplikovat jen v případě zániku příkazní smlouvy s účinky ex tunc (např. odstoupením od příkazní smlouvy podle §48 obč. zák.). Výši toho, oč se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, odvolací soud nesprávně ztotožnil s celkovou výší náhrady nákladů řízení, kterou mu krajský soud v konečném a pravomocném rozsudku přiznal za období, kdy byl ve sporu zastupován žalobcem. Podle jeho názoru účastníci ve smlouvě sjednali, že žalobce má právo na odměnu určenou podílem, bude-li žalovaný ve sporu (zcela nebo zčásti) úspěšný, takže v případě neúspěchu nebude povinen hradit žalobci žádnou odměnu. Ujednání o podílové (smluvní) odměně vylučuje aplikaci advokátního tarifu o mimosmluvní odměně. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů napadl – s ohledem na profesní postavení žalobce – námitkou neúčelnosti.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o.s.ř.“
Přípustnost dovolání podle §236 odst. 1 a násl. o.s.ř. je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu §243c odst. 3, věty první, a §218 písm. b/ o.s.ř. – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§240 odst. 1, věta první, o.s.ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit kasací napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 553/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2001 pod č. 28). Výrokem, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci 198.715,- Kč s příslušenstvím, a výrokem o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů nevznikla žalobci žádná újma, naopak, v tomto rozsahu byl ve sporu úspěšný. Obdobně výrokem, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu co do 62.566,40 Kč s příslušenstvím zamítl, nevznikla žádná újma žalovanému, který byl v tomto rozsahu ve sporu úspěšný.
Dovolání obou účastníků ve shora vymezeném rozsahu proto Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1, 3, §218 písm. b/ o.s.ř.).
Podle §238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalovaného – pokud jím napadl výrok rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů – není podle výše citovaného ustanovení přípustné, protože směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem procesním a teprve pravomocným rozhodnutím soudu vzniká jednomu z účastníků proti druhému pohledávka. Při rozhodování o nákladech řízení se tak nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy, byť předmětem řízení bylo peněžité plnění ze smlouvy spotřebitelského charakteru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, a ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3143/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti nákladovému výroku odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Ve zbývajících částech jsou dovolání účastníků přípustná, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§237, §239 o.s.ř.), konkrétně otázky vypořádání vztahu ze smlouvy o poskytování právní služby, která zanikla tím, že plnění advokáta se stalo nemožným (§575 a násl. obč. zák.).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §724 obč. zák. se příkazní smlouvou zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.
Podle §575 odst. 1 obč. zák. povinnost dlužníka zanikne, stane-li se plnění nemožným.
Podle §451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).
Podle §457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Podle §458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
Odvolací soud vyšel z toho, že smlouvou o poskytování právních služeb z 1. 8. 2008 se žalobce zavázal poskytovat žalovanému právní služby při vymáhání jeho pracovněprávních nároků vůči CRYSTAL GLAMOUR a.s. se sídlem v Okrouhlici 215 (identifikační číslo osoby 44444231). V článku IV si strany sjednaly, že odměna advokáta činí 15% z vymožené částky uhrazené dlužníkem klientovi spolu s „vysouzenými a přiznanými náklady řízení (odměna advokáta) uhrazenými druhou stranou“ , vyjma soudních poplatků. Podle článku V smlouvy má žalobce nárok na odměnu pouze v případě úspěšného vymožení a uhrazení pohledávky nebo její části na účet klienta. Články VI a VII přiznávaly žalovanému a žalobci právo odstoupit od smlouvy; způsob vypořádání nároků strany sjednaly jen v případě, odstoupí-li od smlouvy klient ( „je povinen zaplatit advokátovi odměnu stanovenou touto smlouvou, v rozsahu již poskytnuté právní pomoci a uhradit mu účelně vynaložené hotové výdaje“ ). Není-li smlouvou stanoveno jinak, platí – podle článku IX – „obecná úprava občanského zákoníku a advokátního tarifu“ . Projevy vůle účastníků obsažené v článcích IV a V smlouvy o poskytování právní služby odvolací soud vyložil tak, že právo na podílovou odměnu by měl žalobce jen v případě, zastupoval-li by žalovaného až do pravomocného skončení sporu vedeného u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu pod sp. zn. 4 C 52/2008. Pro jiné případy zániku smlouvy než splněním příkazu – s výjimkou odstoupení žalovaného – smlouva o způsobu určení odměny mlčí. Žalobce (plátce daně z přidané hodnoty) zastupoval žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 4 C 52/2008 (žalovaný byl v procesním postavení žalobce a žalovanou byla CRYSTAL GLAMOUR a.s.). V tomto řízení o pracovněprávní nároky vykonal žalobce do vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (31. 1. 2011) pro žalovaného „nejméně“ osmnáct úkonů právní služby. Řízení bylo skončeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2011, č.j. 17 Co 244/2011-260, který nabyl 2. 12. 2011 právní moci. Žalovanému jako účastníku ve sporu (v převážné části) úspěšnému přiznal krajský soud nejen právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (145.646,- Kč), ale i právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, tj. té části řízení, v níž jej žalobce zastupoval; po odpočtu 77.760,- Kč (zaplacený soudní poplatek z žaloby) byly náklady vyčísleny částkou 249.115,- Kč (včetně daně z přidané hodnoty). Žalobce 1. 2. 2011 oznámil okresnímu soudu, že vypověděl žalovanému plnou moc (§28 odst. 2 o.s.ř.), a od té doby mu právní služby neposkytoval. Žalovaný si zmocněncem v řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu pod sp. zn. 4 C 52/2008 zvolil Mgr. Lukáše Trojana, advokáta, jemuž udělil 10. 3. 2011 plnou moc. Společnost CRYSTAL GLAMOUR a.s. zaplatila žalovanému 8. 12. 2011 soudem přiznané náklady řízení (celkem 472.521,- Kč). Částku 50.400,- Kč žalovaný žalobci zaplatil.
Zánik závazkového právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb, která je (typově) smlouvou příkazní (§724 a násl. obč. zák.), se řídí jednak speciálními zákony (zde zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 85/1996 Sb.“), jednak – chybí-li zvláštní úprava – obecným právním předpisem, jímž je občanský zákoník. Otázkou vzniku práva na odměnu advokáta v případě zániku příkazní smlouvy splněním (§731, §33b odst. 1 písm. a/ obč. zák.) se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4319/2011. Právo na odměnu (podílovou nebo mimosmluvní) v situaci, kdy advokát (platně) odstoupil od příkazní smlouvy poté, co ve prospěch klienta vykonal úkony právní pomoci, řešil Nejvyšší soud – za účinnosti zákona č. 128/1990 Sb., o advokacii, a vyhlášky č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci – v rozsudku ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 33 Odo 936/2004. V rozsudku ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4121/2007, Nejvyšší soud uvedl, že, při zániku smlouvy o poskytování právních služeb odvoláním příkazce (§731, §732, §33b odst. 1 písm. b/ obč. zák.) se nárok na odměnu advokáta vypořádá podle §732 obč. zák. s přihlédnutím k §457 obč. zák.; „nelze totiž přehlédnout, že plnění ze zrušené smlouvy je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení definovaných §451 obč. zák. Jejím důsledkem je povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vydat vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli.“
V souzené věci právní vztah založený smlouvou o poskytování právních služeb – na rozdíl od shora uvedených případů – zanikl tím, že plnění (poskytování právních služeb) žalobce se ve smyslu §575 a násl. obč. zák. stalo nemožným, což žádný z účastníků v dovolání nezpochybnil. O následné (dodatečné) nemožnosti plnění lze hovořit v situaci, kdy se plnění stalo následkem určité okolnosti trvale po vzniku závazku nemožným, ačkoli v době vzniku závazku bylo objektivně možné (splnitelné). Pokud by byl předmět plnění nemožný od počátku, tedy už v době vzniku právního úkonu, nemůže vzniknout platný závazek, neboť smlouva zavazující k nemožnému plnění je absolutně neplatná (§37 odst. 2 obč. zák.). Následná nemožnost plnění způsobuje zánik povinnosti dlužníka (zde žalobce) plnit, a to ze zákona, přičemž závazek plnit zanikne okamžikem, kdy nemožnost plnění nastala, tj. ex nunc (zde ukončením zastupování žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu pod sp. zn. 4 C 52/2008 spojeným s volbou „nového“ zmocněnce).
Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je v souzené věci namístě právní vztah ze zaniklé smlouvy o poskytování právních služeb vypořádat podle ustanovení §451 a násl. obč. zák. Žalobce do zániku závazkového právního vztahu založeného příkazní smlouvou poskytoval žalovanému právní služby, za což by měl – bez ohledu na výsledek sporu (srov. §730 odst. 2 obč. zák.) – právo na odměnu (§22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., §1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/). Žalobcovo plnění se k okamžiku zániku závazku stalo plněním z právního důvodu, který odpadl (§451 odst. 2 obč. zák.). Protože – vyjma částky 50.400,- Kč, kterou na svou pohledávku žalobce započetl (a soudy obou stupňů k zápočtu přihlédly) – vzájemné plnění ve smyslu §457 obč. zák. nepřipadá v úvahu, má žalobce právo na finanční ekvivalent výkonů rovnající se odměně za zastupování včetně paušálních náhrad hotových výloh, náhrad za promeškaný čas a náhrady za daň z přidané hodnoty, přiznané v řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu pod sp. zn. 4 C 52/2008.
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání přípustné, vyřešil odvolací soud ve shodě s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání účastníků zamítl (§243d písm. a/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud – s ohledem na úspěšnost účastníků s přihlédnutím k odmítnutí obou dovolání ve vymezeném rozsahu – podle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 2 a §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu