ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3256.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3256/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. D. W. , Ph.D. , proti žalovanému JUDr. J. O. , zastoupenému JUDr. Tomášem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 6, Tychonova 44/3, o 997.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 149/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, č.j. 12 Co 474/2011-301, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, č.j. 12 Co 474/2011-301, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 6. 2011, č.j. 19 C 149/2009-249, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 17. 6. 2011, č.j. 19 C 149/2009-249, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 997.900,- Kč s úroky z prodlení, a žalobce zavázal k náhradě nákladů vzniklých žalovanému v řízení před soudem prvního stupně (145.508,- Kč); žalobci odvolací soud uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 69.432,- Kč.
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně. Smlouvou ze dne 3. 11. 2006 se žalovaný zavázal vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemci (žalobce a PhDr. L. W.) uzavřeli kupní smlouvu týkající se pozemku parc. č. 2703/14 v katastrálním území Č. a nabyli vlastnictví k tomuto pozemku. Účastníci se dohodli, že závazek žalovaného „je splněn registrací kupní smlouvy při splnění předpokladů podle článku 7.3 této smlouvy“ a že za činnost „dle ustanovení čl. 5.1 a ostatních této smlouvy“ zaplatí žalobce žalovanému odměnu (provizi) ve výši 997.900,- Kč. Článek 7.3 smlouvy vázal nárok na provizi na „registraci“ kupní smlouvy „za předpokladu splnění závazku prodávajících a podmínek pro uvolnění 97% kupní ceny sjednaných v kupní smlouvě“ a na dokončení přivedení veřejných sítí : a/ voda, kanalizace-možnost připojení v ulici, b/ plyn-rozvodná skříň včetně kolaudace, na něž bude možné připojit stavbu, a to nejpozději do 31. 12. 2006, c/ elektřina-rozvodná skříň včetně kolaudace, na niž bude možné připojit stavbu, a to výstavba rozvaděče nejpozději do 31. 12. 2006, funkční zapojení včetně kolaudace nejpozději do 30. 6. 2007, d/ elektřina-stavební odběr (220/380 V), na niž bude možné připojit stavbu mezi 1. 1. 2007 a 30. 6. 2007 nejpozději do tří týdnů od výzvy zájemců ke zřízení stavebního odběru. V článku 9.2 smlouvy účastníci sjednali, že nesplní-li „zprostředkovatel své povinnosti z této smlouvy nebo účel smlouvy nebude naplněn nebo kupní smlouva bude zrušena, platně nevznikne či zanikne jinak než splněním, nemá zprostředkovatel nárok na provizi nebo je povinen provizi vrátit.“ Podle článku 11.1 se „v ostatním smlouva řídí příslušnými právními předpisy, zejména obchodním zákoníkem.“ Žalobce zaplatil žalovanému provizi 997.900,- Kč převodem na jeho účet 10. 10. 2006. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný obstaral zájemcům uzavření smlouvy o převodu pozemku do jejich vlastnictví. Co se zasíťování pozemku týče (body a/, b/ a c/), termín 31. 12. 2006 žalovaný nedodržel, ale osobně (i prostřednictvím STAGIC s.r.o. a NEMKOR INTERNATIONAL spol. s r.o. jako subdodavatelů) vyvíjel v listopadu a prosinci 2006 činnost spočívající v připojení vody, kanalizace, plynu, elektro, komunikace a geodetických prací s tím souvisejících k pozemku parc. č. 2703/14; nastal-li konečný výsledek až v roce 2007, nebylo to závislé na jeho vůli. Smlouvu, kterou účastníci uzavřeli 3. 11. 2006, odvolací soud podřídil režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a posoudil ji jako smlouvu smíšenou; v části, jíž se žalovaný zavázal vyvíjet činnost směřující k tomu, aby se zájemci stali vlastníky pozemku parc. č. 2703/14 v katastrálním území Č., šlo o smlouvu zprostředkovatelskou (§774 obč. zák.) a v části týkající se přivedení veřejných sítí k pozemku šlo o příkazní smlouvu (§724 obč. zák.). Nárok na provizi byl vázán jak na obstarání uzavření kupní smlouvy, tak na vykonání činností ústících v zasíťování předmětného pozemku. Splnění závazku zprostředkovat uzavření kupní smlouvy učinili účastníci - jak již bylo řečeno výše - nesporným. Na základě skutkových zjištění odvolací soud uzavřel, že žalovaný vyvíjel činnost směřující k přivedení veřejných sítí k předmětnému pozemku, a to, že zasíťování nebylo do konce roku 2006 dokončeno, nebylo závislé na jeho vůli. Žalovanému tak vzniklo právo na dohodnutou odměnu (provizi), kterou mu žalobce převedl na bankovní účet (§730 odst. 1, 2 obč. zák.); jinak řečeno, přijetím plnění se žalovaný bezdůvodně neobohatil (§451 odst. 2 obč. zák.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž uplatnil všechny v úvahu připadající dovolací důvody (§241a odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Pro rozhodnutí o dovolání jsou podstatné námitky, jimiž prosazuje podřízení závazkového vztahu účastníků ustanovením zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), a kterými oponuje výkladu projevů vůle stran obsažených ve smlouvě z 3. 11. 2006. Závěr, který odvolací soud na základě takové interpretace smlouvy učinil (že právní vztah účastníků je vztahem z příkazní smlouvy /§724 a násl. obč. zák./), považuje za nesprávný. Podle žalobce se žalovaný nezavázal k činnosti spočívající v přivedení veřejných sítí k pozemku parc. č. 2703/14 v katastrálním území Č.; dokončení zasíťování pozemku je ve smlouvě uvedeno výlučně jako objektivní stav, který má být - lhostejno jak a kým - dosažen ve sjednané době (do 31. 12. 2006) a byl jím podmíněn vznik nároku na odměnu žalovaného za zprostředkování uzavření kupní smlouvy (§775 obč. zák.). Navrhl, aby dovolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání - přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. (odvolací soud potvrdil ve věci samé v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku ze dne 12. 1. 2010, č.j. 19 C 149/2009-86, proto, že byl vázán právním názorem vyjádřeným v kasačním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2010, č.j. 12 Co 185/2010-127) - je i důvodné.
1) K volbě práva (§262 odst. 1, 2 obch. zák.).
Podle ustanovení §262 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v §261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná (odstavec 1). Dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu (odstavec 2).
Soudní praxe je jednotná v závěru, že obchodním závazkovým vztahem může být i vztah, který je kompletně upraven v jiném zákoně, např. právě v občanském zákoníku. Podstatné je, aby šlo o tzv. relativní obchod ve smyslu §261 odst. 1, 2 obch. zák., o tzv. absolutní obchod ve smyslu výčtu podávajícího se z §261 odst. 3 obch. zák. nebo o závazkový vztah, jemuž strany přisoudily povahu obchodního vztahu písemnou volbou práva podle §262 obch. zák., což platí i pro vztahy, jejichž účastníky mohou být nepodnikatelé. Dohoda o volbě práva musí obsahovat výslovný projev vůle, neboť jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost vůle dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. K uzavření takové dohody může dojít též tím, že smluvní strany v záhlaví smlouvy uvedou, podle kterých ustanovení obchodního zákoníku se smlouva uzavírá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 33 Odo 15/2001, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 32 Odo 555/2004, a ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3877/2009). V souzené věci - jak správně dovodil odvolací soud - projevená vůle smluvních stran podrobit závazkový vztah (výlučně) režimu obchodního zákoníku z článku 11.1 smlouvy o zprostředkování nevyplývá. Použité vyjádření - slovo „zejména“ - vůli stran podřídit závazkový vztah obchodnímu zákoníku relativizuje a v celém textu smlouvy není žádný odkaz na konkrétní ustanovení obchodního zákoníku (ani jiného zákona), který by mohl v otázce volby práva učinit jasno. Nad rámec uvedeného je třeba připomenout, že úvaha dovolatele, že smlouva z 3. 11. 2006 je smlouvou spotřebitelskou, správná není (žalovaný ji neuzavřel jako podnikatel), nehledě k tomu, že i kdyby tomu tak bylo, uplatnila by se druhá věta §262 odst. 1 obch. zák. (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 20 Co 433/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2011).
2) K výkladu smlouvy z 3. 11. 2006.
Zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod 73/2000, rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99). Žalobce prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o.s.ř. zpochybnil skutkové zjištění odvolacího soudu, podle něhož vůlí, kterou účastnici projevili v písemné smlouvě z 3. 11. 2006, bylo založení právního vztahu, jehož obsahem byl závazek žalovaného obstarat na základě příkazu žalobce přivedení veřejných (inženýrských) sítí k předmětnému pozemku.
Podle §35 odst. 1 obč. zák. projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěl účastník projevit. Podle §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Citované ustanovení předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost, a pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem, a to zejména gramatickým, logickým, systematickým a historickým. Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle účastníků v okamžiku uzavírání smlouvy. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. přitom nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době učinění právního úkonu. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně (jako v daném případě), určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Citovaná výkladová pravidla se uplatní zejména v situaci, kdy účastníci řízení interpretují obsah právního úkonu odlišným způsobem. Soud při úsudku o skutečné vůli toho, kdo právní úkon učinil, přihlédne zejména k účelu tohoto právního úkonu, k okolnostem, za jakých k němu došlo, a k následnému chování toho, kdo úkon učinil.
Smlouva z 3. 11. 2006 definuje svůj účel v článcích 3.1, 4 a 5.1 jako zprostředkování uzavření kupní smlouvy mezi zájemci a třetími osobami (vlastníky nemovitosti). Závazek žalovaného (vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemci uzavřeli kupní smlouvu týkající se pozemku parc. č. 2703/14 a nabyli na jejím základě vlastnické právo k pozemku) měl být splněn „registrací“ kupní smlouvy „při splnění předpokladů podle čl. 7.3 této smlouvy.“ Povinnost žalobce zaplatit sjednanou odměnu (provizi) zprostředkovateli „za jeho činnost dle ustanovení čl. 5.1 a ostatních ustanovení této smlouvy“ byla vázána na dokončení přivedení veřejných sítí : a/ voda, kanalizace-možnost připojení v ulici b/ plyn-rozvodná skříň včetně kolaudace, na něž bude možné připojit stavbu, a to nejpozději do 31. 12. 2006, c/ elektřina-rozvodná skříň včetně kolaudace, na niž bude možné připojit stavbu, a to výstavba rozvaděče nejpozději do 31. 12. 2006, funkční zapojení včetně kolaudace nejpozději do 30. 6. 2007 (článek 7.4). Povinnost žalovaného vykonat pro žalobce činnosti (faktické nebo takové, které spočívají v uskutečňování právních úkonů) související se zasíťováním předmětného pozemku z projevů vůle obsažených v písemné smlouvě nevyplývá. Článek 7.3 ve spojení s článkem 7.4 pojednávajícím o splatnosti provize jednoznačně určuje, že přivedení veřejných sítí do 31. 12. 2006 je předpokladem (nikoliv podmínkou v právním smyslu) pro vznik nároku na odměnu za zprostředkování uzavření kupní smlouvy. To, že článek 7.1 hovoří (také) o činnosti zprostředkovatele podle „ostatních ustanovení této smlouvy“ (ačkoliv žádná taková ustanovení smlouva neobsahuje), na závěru, že absentuje podstatná náležitost příkazní smlouvy, tj. vymezení konkrétní činnosti, kterou má příkazník v záležitosti inženýrských sítí uskutečnit, nemůže nic změnit.
Lze uzavřít, že skutkový stav, který byl podkladem pro napadené rozhodnutí, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. byl tedy užit opodstatněně a jeho prostřednictvím se žalobci podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Obstát ostatně nemohou ani právní závěry odvolacího soudu, jestliže je založil na „vadném“ zjištění, podle něhož vůle účastníků smlouvy směřovala k závazku žalovaného obstarat přivedení veřejných (inženýrských) sítí k pozemku žalobce.
Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu - aniž se zabýval zbývajícími námitkami dovolatele - zrušil, a protože důvody kasace platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu