ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3641.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3641/2020-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně P. Ch. , bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem se sídlem Praha, Rybná 716/24, proti žalované Městské části Praha 2 , se sídlem Praha 2, náměstí Míru 600/20, identifikační číslo osoby 00063461, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem se sídlem Praha 1, Panská 895/6, o uložení povinnosti žalované přijmout návrh usnesení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 51/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, č. j. 29 Co 157/2020-232, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Zdeňka Veselého.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 10. 2019, č. j. 29 C 51/2017-202, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované přijmout návrh usnesení zařazený do programu 9. řádného zasedání zastupitelstva Městské části Praha 2 konaného dne 19. 9. 2016 pod bodem č. 35, kterým vysloví souhlas s prodejem jednotky č. XY, způsob využití - byt, vymezené podle občanského zákoníku v budově č. p. XY na adrese XY, která je součástí pozemku parc. č. XY, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro XY, katastrální pracoviště XY, na L. V. č. XY, katastrální území XY, obec XY, zahrnující byt č. XY umístěný ve 4. nadzemním podlaží budovy č. p. XY a spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č. XY o velikosti 1150/10422, přičemž s jednotkou je dále spojeno právo výlučně užívat sklepní kóji, do podílového spoluvlastnictví žalobkyně, V. Ch., rodné číslo XY, V. Ch., rodné číslo XY, a současně uloží uzavření kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k jednotce s bytem č. XY, s žalobkyní, s V. Ch., V. Ch., za podmínek uvedených ve vzorové kupní smlouvě o převodu vlastnického práva k jednotce s bytem č. XY, v nabídce koupě jednotky s bytem ze dne 13. 10. 2015 a v prohlášení o přijetí nabídky koupě jednotky s bytem ze dne 7. 3. 2016 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 6. 2020, č. j. 29 Co 157/2020-232, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. (výrok I.), změnil výrok II. tak, že výše nákladů činí 1 500 Kč, jinak se potvrzuje (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolatelkou předložená právní otázka (zda je vůle žalované uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k jednotce vytvořena teprve až přijetím usnesení jejího zastupitelstva o schválení prodeje jednotky žalobkyni v případě, že žalobkyně splnila veškeré podmínky stanovené pravidly prodeje a metodickým pokynem, jejichž znění jsou rovněž schvalována usneseními přijatými zastupitelstvem žalované) již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od ustáleného řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci.
Nejvyšší soud již v minulosti opakovaně uvedl, že schválení zásad prodeje obecních bytů zastupitelstvem obce ani schválení záměru obce podle §39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, resp. podle §36 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, prodat nemovitý majetek není rozhodováním o nabytí a převodu nemovitých věcí, nepředstavuje návrh na uzavření převodní smlouvy a nebyl (ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) ani právním úkonem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1250/2009, uveřejněný pod č. 45/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1383/2010, ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5962/2016, ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1011/2018, nebo ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 26 Cdo 246/2019, které Nejvyšší soud vydal v obdobné věci – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 2175/19). Nejvyšší soud rovněž v mnoha svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3049/2007, usnesení ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4372/2013, nebo ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3468/2013), vysvětlil proces vytváření vůle obce a jejího projevu navenek. Z uvedeného výkladu je zřejmé, že usnesení zastupitelstva obce (příp. jeho rady) ještě nepředstavuje právní úkon, jakožto projev vůle obce směřující ke vzniku, změně, nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují, nýbrž je vnitřním aktem obce a navenek nemá právní účinky. Závěr odvolacího soudu, že žalované na základě usnesení zastupitelstva o schválení zásad prodeje obecních bytů povinnost uzavřít konkrétní kupní smlouvu se žalobkyní nevznikla, je s uvedenou judikaturou v souladu.
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu