ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4901.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4901/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) J. A. , a b) Ing. J. M., zastoupených advokátkou, proti žalované I. s. s. r. o. , zastoupené advokátem, o nahrazení prohlášení vůle uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 27 C 98/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. června 2009, č. j. 22 Co 552/2008-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům na nákladech dovolacího řízení částku 3.840,- Kč k rukám jejich právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. června 2009, č. j. 22 Co 552/2008-121, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. října 2008, č. j. 27 C 98/2008-93, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3
o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne
7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Bez významu je tudíž dovolací námitka, že odvolací soud (stejně jako před ním i soud prvního stupně) pochybil, pokud uzavřel, že nebyly dány důvody pro dohodnuté odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí spočívající v tom, že žalobci nezaplatili včas splátky kupní ceny a neposkytli „maximální součinnost“ při uzavírání realizační (kupní) smlouvy. Touto námitkou žalovaná ve skutečnosti nebrojí proti právnímu posouzení věci (tj. nevytýká, že soudy použily jiný právní předpis, než který měly použít, nebo sice aplikovaly správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložily, popřípadě ze správných skutkových zjištění vyvodily nesprávné právní závěry), nýbrž zpochybňuje skutková zjištění, která byla významná pro právní posouzení věci. Navíc nelze přehlížet, že dovolatelka rekriminuje odvolací soud z něčeho, co ve skutečnosti nedovodil. Odvolací soud totiž nevzal za prokázané, že žalobci žalované zaplatili sjednanou kupní cenu včas a že tedy tento důvod, s nímž smluvní strany (účastníci) spojily vznik práva žalované od smlouvy o budoucí smlouvě odstoupit, nebyl dán. Naopak odvolací soud převzal skutkový závěr soudu prvního stupně, že tento důvod naplněn byl. Uzavřel však, že s přihlédnutím ke všem v řízení zjištěným okolnostem případu (tj. žalovaná s žalobci jednala o uzavření realizační smlouvy i poté, kdy již byli v prodlení s úhradou splátek a že právní úkon odstoupení učinila teprve v době, kdy kupní cena již byla uhrazena) je výkon práva na odstoupení od smlouvy v rozporu s dobrými mravy. Tento právní závěr žalovaná v dovolání nezpochybnila.
Přípustnost dovolání v dané věci nemůže založit ani námitka žalované, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá v tom, že odvolací soud formuloval výrok svého rozhodnutí odlišně od požadavku žalobců, aniž je poučil o nedostatečnosti žalobního návrhu, příp. aniž je vedl ke změně žaloby. Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s .ř. může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Vady řízení samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nemohou založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Tak tomu v posuzované věci není. Navíc uvedená námitka není ani důvodná. Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Z toho vyplývá, že nemůže přiznat žalobci více, než požadoval v žalobním petitu, nebo přiznat něco jiného než požadoval (jinou než žalobcem navrhovanou povinnost) nebo aby mu přiznal sice požadované plnění, avšak z jiného skutkového základu (z jiného skutku), než byl předmětem řízení. Vázanost soudu žalobou však nelze chápat tak, že by soud byl povinen do výroku svého rozhodnutí o věci samé doslovně převzít žalobcem formulovaný návrh znění výroku rozhodnutí. Není porušením §153 odst. 2 o. s. ř., jestliže soud použitím jiných slov vyjádří přesněji stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce určitým a srozumitelným žalobním petitem domáhal. Takto postupoval i odvolací soud v posuzovaném případě, kdy znění rozsudečného výroku vyjádřil tak, aby určitý a srozumitelný požadavek žalobců na nahrazení prohlášení vůle žalované uzavřít kupní smlouvu plně korespondoval se skutkovou podstatou ustanovení §50a obč. zák.
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.600,- Kč
(§2 odst. 1, §7 písm. e/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 551,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. února 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu